Tématem naučné stezky Hůrky je ochrana přírody a les. Přírodní rezervace Palkovické hůrky chrání přirozené a pří-rodě blízké lesní porosty v bukovém vegetačním stupni na ploše cca 35 ha. Jedná se o komplex starých smíšených porostů, kde je převládající dřevinou buk lesní (60%).
V rezervaci žije mnoho druhů brouků. Zejména pro vrchní vrstvu půdy jsou charakterističtí střevlíkovití: střevlík fialový, střevlík kožitý, střevlík zahradní, střevlík zlatolesklý, střevlík hladký, dále druhy vzácné a ohrožené: střevlík Linneův, střevlík Ulrichův nebo střevlík Scheidlerův.
V lesních porostech přírodní rezervace jsou vhodné podmínky pro hojné a pestré složení avifauny. V dutinách stromů hnízdí žluna zelená, datel černý, strakapoudi bělohřbetý, velký, prostřední a malý.
Ze savců je typickým obyvatelem lesů veverka obecná, norník rudý, myšice lesní, krtek obecný, rejsek obecný, liška obecná, kuna lesní, tchoř tmavý, vzácnější je jezevec lesní.
Palkovické hůrky jsou součástí rozsáhlé karpatské sou-stavy, vzniklé koncem druhohor a zejména v třetihorách působením několika fází alpinského vrásnění.
Palkovické hůrky byly tvořeny slezským příkrovem, přičemž v terénu se nejvýrazněji projevují pískovcové palkovické vrstvy druhohorního křídového stáří.
Naučná stezka Hůrky vede z hukvaldského náměstí po zelené a pak po modré turistické značce, směr Podlesí, Babí vrch, Kubánkov. Dále pokračuje ke Kociánovi, na Podhůří a končí na Olešné. Délka trasy je 12,5 km, je středně turisticky náročná. Převýšení je asi 380 m, náročnější stoupání je asi 1 km z údolí Ondřejnice na Palkovické hůrky.
