Moje domovská stránka
O mně
Momentálně kancelářská krysa, za rok..kdo ví? Střídání jako na běžícím pásu: zaměstnání, pronájmy, ideály. Běhání? Nikdy. Radši knihu o útlaku mas a beznadějnosti života. Sedim doma nad knihou, bolej mě záda a čekám.
Až mě přestane štvát moje práce? Až mě přestane štvát že nejsem dost hezká, dost hubená, dost dobrá? Až budu znát odpověď na základní otázku Života, Vesmíru a vůbec?
Beru si vietnamky a běžim. Hroutim se a řeže mě v boku, hoří mi plíce a do pat mě někdo mlátí kladivem. K tomu u toho vypadám blbě, neuběhnu skoro nic a to ještě uběhnu pomalu. Štve mě to. Další položka na nekonečnym seznamu.
O dva měsíce později běžim, potim se jako nikdy a vybíhám ten smrtelnej kopec. Čas 35 minut, 5,2 kilometru. Neštvou mě moje velký stehna, ani co si o nich myslí lidi okolo. Neštve mě moje práce. Je mi jedno, co si o mě myslí ten kluk co mě odmítl, na svojí šéfovou si ani nevzpomenu, nevyčítám nic svojí matce a smysl života je mi ukradenej.
Restart…? Start!
