Grymovský závod přivítal ráno před startem běžce šesti stupni pod nulou, ledovým vichrem a zledovatělým sněhem. I když se zde tradičně sešli skvělí borci ze střední Moravy, bylo jasné, že spíš než momentální forma, rozhodne obutí těch nejlepších.
Ti, co nazuli tretry, udělali dobře. I vítěz sobotního dopoledne, David Pelíšek /Scott Mader Sport – 35:11/, si bez nich závod neuměl představit. Jediný, kdo všem tretrařům udělal čáru přes rozpočet, byl nakonec druhý Vaclav Bitala /AK EZ Kopřivnice – 35:25/, ale další v pořadí se již bez hřebů v botách neobešli. Třetí doběhl Aleš Dedek /ZAPRO AD – 35:37/ a čtvrtý nejlepší veterán nad 40 let Josef Sedláček /Bike Kamýk Tučapy – 35:37/. Ti všichni deklasovali velkého favorita závodu Tomáše Blahu /AK ASISC – Kroměříž – 37:03/ který si vzal silniční závodní boty a šeredně na to doplatil.
Ženy tentokrát tak silné obsazení neměly. Zvítězila Lenka Planičková /AK Olomouc – 44:29/. Za ní proběhla cílem domácí Hanka Slováčková /SK Salix Grymov – 46:54/ a třetí dopajdala zraněná Marie Hynštová z Vyškova /50:07/.
Grymov – pohoda a rodinné prostředí
Třetí ročník Zimního běhu kolem Bečvy, který je součástí 33. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a také třetího ročníku Grymovského poháru, připravili ve svém areálu pořadatelé z SK Salix Grymov.
Po loňské zkušenosti s novou tratí se již k původnímu závodu v prvním ročníku, kdy se běželo po cyklostezce do Přerova a zpět, organizátoři nevrátili a zachovali tak trasu z loňského roku, která drobnou úpravou dosáhla na vzdálenost přesně 10 km.
Bohužel klimatické podmínky o tomto víkendu, vrstva zledovatělého sněhu na stezce, mráz a studený severní vítr, který místy vytvořil hluboké závěje, udělaly z původně jednoduchého a rychlého závodu po rovině těžkou zkoušku osobní odolnosti každého účastníka.
Běžecké závody v Grymově se staly v posední době velmi oblíbenými akcemi díky téměř rodinnému prostředí a kamarádské pohodě, která zde pokaždé panuje, proto se tu dá očekávat neustále se zvyšující počet účastníků. Letos se na start postavilo i pře šílenou nepřízeň počasí 83 vytrvalců za širokého okolí. A někteří přijeli i zdaleka. Až takovou pověst si už pořadatelé za své krátké působení mezi organizátory sportovních soutěží dokázali vydobýt.
Bez treter to nemělo smysl
Tohle tvrdila většina borců, až na čestné výjimky, když proklouzali cílem. Přesně tak to viděl i David Pelíšek: „Neumím si představit, že bych na takovém terénu měl plavat v maratónkách. Navíc jsem 4 týdny kvůli potížím s achilovkou neběhal, tak bez správného obutí bych ji opět dorazil. Proto jsem také raději zvolil rychlé tempo již od startu, abych nemusel finišovat a tím šlachy zase přetížit. Ale musím se přiznat, že jsem toho měl po tak dlouhé nucené přestávce a v takových podmínkách opravdu dost.“
„Já jsem zvyklý u nás doma jenom na podobný podklad. Neměl jsem s tím tedy moc velké problémy, i když to přece jen dost podkluzovalo, “ smál se Vašek Bitala, který se přijel podívat z Kopřivnice. „Loňský rok jsem promarodil, snad to bude letos lepší. A do Grymova jsem se rozhodl přijet proběhnout, protože jsem chtěl zase vidět nějaké jiné závody než jenom ty kolem ostravska, kde převážně během celého roku normálně závodím.“
Nad maratónkami Vaška jenom kroutil hlavou Aleš Dedek, který raději svoje Inovy s hřeby půjčil Hance Slováčkové a sám zkušeně přezul na zimní pneumatiky, tedy tretry: „Nechápu, jak mohl v těch botách tak rychle běžet. Klouzal přede mnou na všechny strany, ale i když jsem šel úplně na doraz, tak jsem na něho neměl. Kdyby se pořádně obul, tak nám asi zmizel hned po startu.“
„Vzala jsem si své oblíbené silniční boty a to jsem si teda dala,“ nadávala Lenka Planičková. „Všechnu energii jsem musela dávat do odrazu a přitom mi to pokaždé podklouzlo. Bylo to děsné a s během to moc společného nemělo.“
„Zase jsem hodně dlouho neběhala, tak jsem nevěděla, co to se mnou udělá,“ přiznala se Hanka Slováčková, „proto jsem asi začala moc rychle a potom zpomalovala, ale i přesto jsem pak mohla v závěru docela dost zrychlit, přestože mě vypůjčené boty tedy parádně tlačily. Škoda, že jsem z běhání a tím i odhadu svých možností na dlouho vypadla. Mohlo to dnes být o dost lepší. Teď už mám přece jen trochu víc času po zaměstnání, tak se snad budu moct lépe připravit na letošní sezónu.“
Zato Marii Hynštové nebylo vůbec do řeči: „Na obrátce, jak jsme seběhli celí promrzlí z toho ledu na silnici, jsem zkusila natáhnout krok, píchlo mě ve stehně a hotovo. Musela jsem zastavit a pomalu se rozejít, abych se vůbec nějak dostala do šaten. S během to mělo pramálo společného a jen doufám, že to nebude nějaké vážné zranění. To by mně fakt naštvalo, protože mám dost naběhané a tím pádem by to šlo všechno do kytek.“
Je pravda, že v takovém počasí a na takových terénech se zranění objeví mnohem častěji než v normálních podmínkách. To je ovšem riziko, se kterým jdou všichni běžci na start, a nikdo z nich moc neuvažuje o tom, že by se mu mohlo něco stát.
Výsledky
Foto – SK Salix Grymov
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
