Tři starty, tři vítězství. To je vizitka Vojtěcha Grüna /AC Okrouhlá/, který se po první polovině seriálu ujal bezkonkurenčně vedení a je jen na něm, jak zvládne podzimní tři závody.
Dnes před startem v Ráječku mi prozradil svoji taktiku: „Rozběhnu to hned od začátku rychle, abych si udělal náskok, a ten se pak budu snažit udržet až do cíle.“
Jak řekl, tak udělal. Již po prvním kilometru si vybudoval dostatečný odstup a v pohodě doběhl do Petrovic k penzionu U hraběnky první v čase 30:23. Ovšem jen devět vteřin chybělo jeho pronásledovateli Petru Boháčkovi /AUTO RZ Boskovice – 30:32/ v cíli na první místo. Tak dobře dokázal stupňovat tempo. Přesto mu to nestačilo.
Ovšem na třetím místě se překvapivě objevil Hynek Dolák z Blanska /30:58/, který dokázal porazit borce, co v prvních závodech seriálu doběhli před ním. U žen se nedostavila na start bosonohá Milada Barešová a tak byly karty víceméně otevřené.
Nejlépe se s delší trasou třetího závodu vypořádala zkušená vyškovská veteránka Marie Hynštová /38:47/, neboť s přehledem porazila Markétu Tesařovou /GYMBOS – 40:07/ a oplatila jí tak porážku z druhého závodu, kdy ji nestačila již doběhnout při výběhu na Macochu. Třetí se pak poněkud překvapivě objevila v cíli Petra Krejsová /AUTO RZ Boskovice – 40:29/.
Hraběnka Cup je v polovině soutěže
Třetí závod v pořadí 14. ročníku Hraběnka Cupu, seriálu závodů do vrchu kolem Blanska, je za námi a tím končí jarní část soutěže. Pokračovat se bude opět až v září a běžci zase absolvují všechny tři trasy jako teď v květnu. Jen v opačném gardu.
Zahájí se tedy nejdelší tratí, kterou se nyní končilo. Závod vedl z Ráječka do Petrovic k penzionu U hraběnky a velmi slušně po celé délce 7,8 km stoupal. Zejména pak kopec podél rájeckého zámku, který má určitě 2,5 km, to je fakt chuťovka.
Ředitel akce Leoš Svoboda se svými kamarády opět vše bezchybně zvládl. Proto tradičně proběhlo vyhlášení nejlepších tak rychle, že borci nestačili ani vyklusat.
V penzionu U hraběnky bylo veselo
I přes docela slušnou zimu, která v Petrovicích panovala na rozdíl od startu v Ráječku, kde bylo celkem přijatelné teplo, bylo po první části seriálu veselo. Dobrou náladu měl zejména Vojta Grün: „Dodržel jsem do puntíku, co jsem říkal před startem. A ani jsem pak už nemusel běžet dál naplno. Pořád tam byly nějaké rezervy pro případný finiš. Nakonec k němu nedošlo a jsem jen rád.
Musím přiznat, že jsem si letošní první tři závody Hraběnka Cupu náramně užil a doufám, že to na podzim dokážu potvrdit,“ usmíval se viditelně spokojený s vývojem celé soutěže. Kdo by se nesmál, že. Když tak suverénně vede. Výborně naladěný byl i jeho otec, neboť s již téměř zahojeným palcem netrpělivě popocházel kolem, a kdyby to jen trochu šlo, určitě by se byl dnes už rozběhl také.
„Pořád jsem se snažil Vojtu dotáhnout, ale ten náskok, co si udělal po startu, byl příliš velký. Nedokázal jsem mu přiblížit natolik, abych s ním mohl jít do finiše,“ přiznal se mi Petr Boháček v cíli. „Pořád mi na něho kousek chybí, ale rozhodně to není ztracené. Uvidím, jak se mi povede na podzim.“
„Čím je závod delší, tím pro mě lépe,“ okomentoval můj dotaz, jak se mu podařilo tak lehce porazit borce, kteří mu v předchozích startech pokaždé utekli, Hynek Dolák. „Také byl kopec navíc mnohem prudší a zároveň dlouhý, což je pro mě velká výhoda. A dnes jsem si to jenom potvrdil.“
„Překvapivě se mi běželo po hodně dlouhé době dobře,“ přece jen už spokojeněji hodnotila průběh závodu Marie Hynštová. „“Chvíli jsem běžela s Markétou, ale pak se mi to zdálo pomalé, tak jsem zkusila zrychlit a zvládla jsem to konečně trochu líp, než v posledních startech.“
„Byla jsem po víkendu tak utahaná, že jsem zvažovala, zda se vůbec postavím na start,“ řekla při vyhlašování vítězů Markéta Tesařová. „Ještě k tomu je trať třetího závodu dlouhá a velmi náročná, tak jsem měla obavy, zda to vůbec zvládnu, ale dopadlo to dobře, takže jsem nakonec ráda, že jsem běžela.“
„Já jsem taková atypická běžkyně,“ smála se Petra Krejsová, když jsem vyzvídal, co vlastně dělá za sport a kde se tu objevila. „K narozeninám jsem si nadělila maratón, a když jsem ho absolvovala, zjistila jsem, že bych mohla zkusit běhat i jiné závody. No, a tak jsem tady. Dnes mi vyhovovalo, že byla trať delší, přece jen je to pro mě lepší, ale určitě se s tím poperu i na kratších tratích.“
Jarní část Hraběnka Cupu je tedy za námi a pořadatelům i běžcům připravila milé překvapení v nebývalém počtu startujících v každém závodě. Přece jen úterý večer není typický čas pro pořádání jakékoliv soutěže, nejenom běžecké, a přesto přišlo na startovní čáru celkem dost borců a to je jenom dobře.
Věřím, že v září uvidíme mnohem více zájemců o běhání na Blanensku.
