Pro někoho obyčejná neděle, pro druhého den, kdy „zdolá“ svůj první horský maraton, pro třetího běh pro medaili. Pro mě výlet fanynky, která jela podpořit své přátele běžce.
Dle loňských výsledků jsem odhadla time doběhu prvních závodníků do cíle. Když jsem dorazila do areálu koupaliště, pozdravila se s hlavním organizátorem sympaťákem a velkým sportovcem Janem Jelínkem, tak jsem tam zahlédla postávat a „cpát se“ příjemného mladého muže s číslem na hrudi.
A tak mu říkám: Ty pořadatel asi nebudeš, ale na závodníka také moc nevypadáš (byl plný sil a energie, s úsměvem na líci a viditelně mu těstovinový salát šmakoval). A on to byl závodník a dokonce vítěz! Ultramaratonista Radek Brunner (1974, SK Babice), doběhl s časem 2:37:56. Tento závod si byl jen obhlédnout a rovnou si odvezl medaili.
Radku, jaký byl průběh závodu?
Trasa super značená, časté občerstvovačky, vyhovovaly mě banány, ionťáky. Na jedné občerstvovačce jsem snad i klobásu zahlédl. (smích) Na 15 km jsem měl krizi, na 20 km mi Milan utekl, už jsem se smiřoval s tím, že budu druhý, ale pak jsem ho na 25. vzal a klaplo to.
Co jsi jedl před závodem?
Jogurt s musli. Nejlépe se mi běhá na Tequilu, ale tu jsem si zrovna dnes nedal.(smích)
Ty piješ alkohol?
Jasně, denně sklenku vínka, mám rád i Campari.
Jak často trénuješ?
Běhám denně, 20–30 km. Za posledních 14 dní jsem naběhal 400 km.
Poznámka autorky: Borec, pohodář, sympaťák. Ostatní závodníci ho žádali o společné fotky. Nedivím se. Pro mne osobně setkání tohoto dne.
A už máme v cíli druhého! A to Milana Janatu (1985, Maratonstav Úpice) s časem 2:47:26 a kouzelným úsměvem.
Zde je jeho zpověď:
Do r. 2010 jsem makal natvrdo, pak mi došla motivace a dal jsem si pauzu s běháním. Začal jsem posilovat, nabral 13 kg. Ale běh mi chyběl, tak jsem zase od prosince 2012 začal, s tím, že to nebudu prožívat, budu to mít jako hobby. Jenže to se nedá a minulý měsíc mi padl osobák na pětku i na desítku. (smích)
Když jsem se na jaře hlásil na tenhle maraton, tak jsem si záměrně vybral horský terén, abych si to užil a neřešil rychlost, že si to prostě dám na pohodu, za tři hoďky. Šlo to ale mnohem lépe než jsem čekal, pěkně jsme to s Radkem rozběhli. Na 25 km se ukázala ta moje pauza, kdy jsem netrénoval a v seběhu mě pak Radek vzal o 100 metrů. Pak už jsem ten závěr neběžel natvrdo a přiznám se, že v cíli jsem měl dost. (smích)
Chtěl bych lepší výsledek, třeba 2:35, ale trať byla nemilosrdná. A co jsem snídal? Půlku rohlíku a tatranku. Já totiž všechny maratony běhám na tatranku. (smích).
Trénuji denně, naběhám 500 –600 km za měsíc.
Poznámka autorky: Usměvavý běžec, ze kterého láska k běhu úplně sálá! Běžet s ním, tak dám osobák.
Jako třetí do cíle doběhl ultramaratonista Pavel Sedlák (1971, BehShop a ČAU), s časem 3:01:18.
Pavle, Rychnovský maraton jsi běžel pokolikáté?
Tady jsem už potřetí. Je to celkově 61. maraton v mém životě. (smích) Běhám Ultracup, ještě mám před sebou poslední dva závody. V tuto chvíli jsem na druhém místě v celkovém pořadí.
Co jsem snídal?
(smích). Já jsem vegetarián, takže domácí makový závin s chia semínky.
Trénuji denně, naběhám okolo 600 km měsíčně.
Poznámka autorky: Vtipný a charizmatický sportovec (má super kérky), který mě dostal svojí hláškou: V jednu chvíli jsem nevěděl, jestli začalo pršet, nebo tolik prskám.
Vždycky se všude mluví o prvních třech, ale já bych chtěla dát prostor i šestému v celkovém pořadí (v kategorii M1 obsadil 4. místo). Je jím Martin Jakubec (1979), na kterém byla vidět nejen láska k běhu, ale i k jeho fanynce Simče. Jak on říká, bez ní, by to dneska nedoběhl. Skvělý začátek, ale křeč v kopci na Javornici se ho držela až do konce. Ale startovné je příliš drahé na to, aby to vzdal a tak doběhl a v cíli dostal za odměnu pusu od své lásky.
A co snídal? Rýži a dva rohlíky. Trénuje 2× denně, měsíčně naběhá přes 500 km.
A na závěr dialog dvou ultramaratonistů (nebudu raději jmenovat):
Otázka: Proč vlastně neběháš ty dlouhý tratě, nad sto kilometrů?
Odpověď: Nooo, protože jsou už moc dlouhý, do stovky to je ještě pohoda.
A nyní k ženám, které byly skvělé a krásnou ozdobou tohoto závodu:
- místo: Veronika Svobodová (1986, Vansdorf), čas 4:06:30
- místo: Petra Klimešová (1987, GoMango), čas 4:21:40
- místo: Hana Breburdová (1961, MK Kladno), čas 4:29:27
- místo: Zuzana Kubínová (1981, Praha), čas 4:31:55
- místo: Zuzana Klimešová (1968, GoMango), čas 4:44:44
Nejvíce fanoušků měli závodníci z GoManga Hradec Králové, přijeli je podpořit i jejich přátelé z Rosky.
A musíme přiznat, že všichni z GoMango teamu po doběhnutí do cíle nádherně fandili i ostatním závodníkům.
A radost Zuzky Klimešové v cíli a její slzy štěstí, to byla nádhera.
A tak to má být, běžec běžce má podpořit jak na trati, tak i v cíli.
BezvaBĚH blahopřeje všem vítězům i těm, kteří porazili sami sebe a doběhli do cíle tohoto maratonu. Poděkování právem patří i pořadatelům, že to zvládli na jedničku.
A všem místní zmrzlinář vzkazuje, že i za rok bude zmrzlina pro všechny účastníky (tzn. pro závodníky i fanoušky) zdarma, tak jako tomu bylo letos. A byla mooooc dobrá :-)
Autorka rozhovoru Hanka Sirová – je to 3 měsíce, co se rozhodla vstát z kanape a po měsíci tréninku šla drze na Hradubický běh (10 km, čas 1:12 min). Pak následoval RunTour Hradec Králové (5 km, čas 33 min) a nakonec hobby triatlon. Miluje čokoládu a Bacardi.
