„Nastal čas si konečně odpočinout!“ Takové zvolání se týká hlavně vrcholových a výkonnostních běžců. Pro tyto závodníky by se měl trénink minimálně z jedné třetiny omezit. To znamená snížit nejen kilometráž, ale také tréninkové úsilí.

U rekreačních závodníků tohle pravidlo přeci jen tolik neplatí, pokud totiž běžně běhají jednou za čas. Stejně tak by se mělo dít i před půlmaratonem.

Poslední závod před ostrým startem?

Velkou otázkou také bývá, kdy běžet poslední závod před hlavním a vytyčeným půlmaratonským cílem. Myslím si, že jej lze absolvovat i týden předem. Je třeba zdůraznit, že mám na mysli závod v rozmezí pěti až deseti kilometrů. Pokud zůstane délka trati taková, je možné ji odběhnout naplno.

V jakémkoliv delším závodě ale doporučuji běžet maximálně v takovém tempu, v jakém máme v plánu běžet samotný půlmaraton, je to už však zbytečně moc.

Vybrat si ale jiný půlmaraton jako testovací před půlmaratonem hlavním rozhodně, není dobrý nápad. Pauza mezi nimi by měla být minimálně tři týdny.

Testování týden před závodem už asi není úplně nejvhodnější. Ideální doba na vyzkoušení je aspoň čtrnáct dní předem. Kratší závod je ale určitě vhodný, následný týden by ale měl závodník hlavně odpočívat – klusání, běhání rovinek, apod.

Existuje spousta běžců, jež jsou schopni půlmaraton absolvovat co čtrnáct dní. Jsou to však lidé, kteří se na tyto závody speciálně nepřipravují a nejsou pro ně vrcholem sezóny.

Jak trénovat?

Někteří běžci si myslí, že to, co natrénují týden před závodem, jim dá ze všeho nejvíce. Opak je pravdou. Je třeba si před závodem odpočinout a je jedno, zda se jedná o půlmaraton či maraton.

Jde o tak velkou zátěž, na kterou by měl být závodník nažhavený, odpočatý a hlavně připravený. Pokud někdo tvrdí, že se v posledním týdnu natrénují ty nejdůležitější kilometry, nemá rozhodně pravdu.

Během závěrečného týdne se dá maximálně něco pokazit. I vrcholoví běžci takové chyby dělají. Co jste doposud nenatrénovali, to už najednou nenatrénujete, navíc se unavíte a o to hůře se vám pak následující závod poběží. Následovat pak může jen zklamání.

Co se týká posledního tréninkového týdne, měl by být spíše takový vylaďovací. Omezit tedy kilometráž (aspoň o již zmiňovanou třetinu i v součtu s vytyčeným závodem). I čtyři dny před půlmaratonem se dá ještě běžet nějaké tempo, zkouška kratších úseků (například 4×1 km v plánovaném závodním tempu), hlavně to však nepřehánět. Žádnou tempovou desítku tři dny předem!

To platí i pro maratonce, kteří poloviční závod plánují jako trénink. Ani oni by se neměli pokoušet o delší tempový trénink těsně před závodem. Na výkonu se špatná tréninková volba určitě projeví. Všeobecně platí, že máme-li za cíl odběhnout maratonský závod za čtyři hodiny, půlmaratonský čas by se neměl pohybovat logicky kolem poloviny, tedy dvou hodin, ale měl by být rychlejší, určitě kolem 1:50h, druhá polovina maratonu je totiž často zásadně jiná a náročnější a nelze tedy počítat s tím, že svůj čas prostě jen vynásobím dvěma.

Kdysi jsem si v rámci maratonu zaběhl osobák na půlmaraton, byla to však spíše jen náhoda, protože jsem do té doby žádný příliš kvalitní čas na půlmaratonu neměl, cíleně jsem se na něj nepřipravoval.

Je vhodné si proto po posledním tréninku udělat úplně volno a načerpat síly, třeba opravdu dva dny před závodem už vůbec nevyběhnout. Pro výkonnostní běžce tohle pochopitelně není úplně nejvhodnější, ale jinak rovinky a svižnější rozcvičení před závodem úplně postačí.

V rámci stravy a pitného režimu se určitě neodchylujte od zaběhlých zvyklostí, nic by se v podstatě měnit nemělo. Přísun kalorií v souvislosti s půlmaratonem není tak zásadní, stejně tak dieta.