Celé prázdniny jsem se připravovala na WRP a hned po prázdninách jsem ale musela přeladit na vyšší trénink na půlmaraton. To se mi však povedlo jen z části, trochu času mi prostě zabere škola. Ale na tento víkend jsem se opravdu těšila. V Hradci se běhá krásně jak potvrdí snad každý Hradečák, né že bych jím sama byla..:)

Ráno jsem se musela připravit a jet si pro startovní číslo. Kolem desáté hodiny jsme byli v Hradci a já si konečně mohla vyzvednout své startovní číslo tedy 553..:) V hotelové škole bylo skvělé zázemí, už tady byla vidět skvělá organizace.

Po vyzvednutí startovního čísla jsem zahlédla velmi nápadnou skupinku Báječných žen v běhu a poprvé jsem se odhodlala se k nim aspoň na chvilku připojit. A musím říct že jsou úžasné. Na závodech jsem je často potkávala a je na ně prostě krásný pohled, je z nich cítit ta radost z běhu a to že se o ní můžou podělit s ostatními. Na to že jsem s nimi mluvila jen chvilku jsem měla obrovskou radost..:)

Pak už jsem se začala přesouvat na malé náměstí abych se rozcvičila a psychicky připravila.. Byla to úžasná atmosféra. Chvilku před startem jsem se zařadila do svého koridoru..:) A čekala na start. Rozhlížela jsem se jestli neuvidím Tomáše, svého spolužáka a našli jsme se a společně ještě s jeho kamarádem Honzou jsem odstartovali.. Honza se mi ztratil hned na začátku. A Tomáš asi půlkilometru po něm..

A pak už jsem běžela sama bez doprovodu a ani mi to nevadilo, zvládla jsem to. Nejtěžší pro mě byla asi první pětka. A pak jsem si zvolila super taktiku..:) 5×4+1! Vždycky jsem zastavovala až na občerstvovačkách. A to se mi dařilo až do 20 kilometru. Poslední kilometr jako bych se bála do cíle..:) Ale je fakt že jsem se tam asi opravdu bála. Byla jsem strašně unavená, jak psychicky tak fyzicky.

Po cestě jsem měla pár opravdu emotivních okamžiků.. A to když jsem potkala Pana Soukupa, protože on je pro všechny běžce i neběžce obrovským vzorem a příkladem..:) A pak asi na 16 kilometru kde byla obrovská spousta lidí, kteří povzbuzovali a ta energie byla úplně cítit ve vzduchu, bylo to úžasné..:) Tyhle dva momenty pro mně byli opravdu emotivní..:)

A pak už jen to dobíhání do cíle, kde v posledním stoupáním na Malé náměstí, byla obrovská spousta lidí kteří povzbuzovali bylo to úžasné. Když jsem doběhla do cíle, bylo mi úplně jedno v jakém čase, byla jsem ráda, že tam jsem. Ale když mě pak naši pochválili a řekli mi že jsem svůj čas to odhadla dobře byla jsem ráda. :) Doběhla jsem v čase 02:02:38..:) A jsem strašně šťastná, sice jsem se nevešla do dvou hodin ale jen o chvilku a to mě netrápí..:)

A tak teď snad jen příště běžím zas, už to bude lepší.

Ještě vám něco řeknu, když jsme přijeli domů šli jsme se dívat na Velkou Pardubickou a já viděla ty koně a povídám: * Tati, myslíš že to ty koně baví..??* A on se jen usmál a mě došlo, že asi stejnou otázku si kladou lidé, kteří fandí podél trati půlmaratonu..:)

Ještě bych chtěla poděkovat organizátorům za úžasnou akci, kterou si budu asi do konce života pamatovat.. Děkuji!

Teď už snad jen ať vám to běhá..:)