Pokud by to s českým vytrvalostním během bylo tak špatné, jak tvrdí někteří lidé v čele s atletickým repre koučem Dvořákem, kdy jindy by měli z mýtické hory Blaník vyběhnout rytíři z družiny svatého Václava? Než v den, kdy se tam koná Zimní běh. Jenže zjevil se jen jeden a dobrácky předával ceny nejlepším.
A měl z čeho vybírat. Cílovou bránu protnulo 324 borců, kteří zvládli protažený a vůbec ne snadný půlmaraton. Nejrychleji pardubický Miloš Kratochvíl a Gabriela Hejtíková, nové jméno z Prahy. Dalších 102 mělo radost z parkové desítky a pak ještě 63 z pětky.
Zimní běh na Blaník se ve svém jedenačtyřicátém vydání zařadil mezi velké běhy a musel o půl hodiny posouvat start, než obsloužil všechny běžce. Dalo se to pochopit, vždyť před třemi lety tu měli 46 účastníků a loni 227.
Proč tak táhne? Především nabízí zajímavou trať – něco jako byste se po parkovém prologu vydali z Peček do větších kopců a pak vběhli do lesa na skalnaté stoupání z Dvorečné k vrcholu na Lipně. A zpět.
K tomu ideální termín, kdy se ještě nic moc nekoná, všichni nabíhají objemy a závodnický mozek už vydává abstinenčními příznaky. Pohodová atmosféra a zámecké kulisy – namísto běžných křovin si před startem můžete odskočit v místech, kam chodila i knížata z Auerspergu. Anebo se ohřát v kavárně, venku drobně prší…
Tak vzhůru na trať. Intro nádherným anglickým parkem v údolí říčky Blanice, jen proslulý Čínský pavilon jsem jaksi nestihl. Při výběhu z areálu se oddělují pětkaři a nás čeká stoupání po otevřených silnicích k Dubu a Kondraci. Ještě že nefouká! Po chvíli už sviští nazpátek desítkáři.
Do terénu spadneme po červené značce až na kraji chráněné oblasti. Několik strmějších úseků vyžaduje většinou „chůzi na hrbáče“, ale dají se i vyběhnout.
Vrchol Velkého Blaníku leží ve výšce 638 metrů vedle rozhledny naposledy přestavěné za války. Pak už prudký seběh po kořenech a kamenech. „Myslel jsem, že tady rozhodnu, ale nedoběhl jsem ho tolik, jak bych si představoval,“ popisoval důležitý moment pro vývoj závodu nakonec druhý Jan Mrázek, orienťácký obojživelník v dresu Salomonu. Had běžců v protisměru vyžaduje ještě větší ostražitost.
Je to zajímavé představení – ostatně ze zdejších suťových polí ortoruly pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla, a Blaník se, jak známo, významně otiskl i v tvorbě Divadla Járy Cimrmana, že.
Pak se dlouho klesá po silnici, zpestření přináší jen obec Kondrac s významným památníkem porýnské architektury, chrámem svatého Bartoloměje. Občerstvovačka se pro zpáteční cestu vylepšila, nabízí i teplý čaj a banány. Jako by se sestry premonstrátky ustrnuly.
Vlhkou mlhou se propíchly věžičky vlašimského zámku. V parku ještě čekají dva výběhy okolo a pak už rumraj nádvoří. Pěkný, výživný… porci guláše tímto přenechávám bezdomovcům (když začnou běhat…).
„Moc pěkný závod, pověsti se potvrdily,“ přikyvoval Jan Mrázek i další, kteří měli premiéru. Jen pro úplnost časy: Vítěz Miloš Kratochvíl, čerstvý čtyřicátník, 1:23:34, Mrázek za ním 1:24:42 a třetí etiopský, ale téměř čtvrtstoletím v Česku otužilý, 43letý doktor Mulugeta Serbessa 1:25:35. Ještě osmý nejlepší triatlonista, letošní Ironman z Havaje (a Úval) Ondřej Teplý 1:29:59. A pak jedenáctý 60letý superveterán Miloš Smrčka 1:30:31.
Mezi ženami byla nejlepší Gabriela Hejtíková za 1:47:13. „Hledala jsem, co běžet a sem mě vytáhla kamarádka,“ usmívala se. Dášu Svěrákovou, známou xtera triatlonistku a vytrvalkyni pak za to porazila (1:55:40)… „Běžela jsem si svoje, podle pocitu. Ani jsem nevěděla, koho se držet. Bylo to moc pěkný,“ dodala bývalá veslařka a žena, která má za sebou několik triatlonů včetně extrémního Swissmana.
Ještě jen návrh na drobná vylepšení pro závod. Délka trati by si zasloužila značení na každém kilometru a děti by zabavil závůdek v parku, když tátové (a mámy) odběhnou do kopců. Ale to se časem jistě podaří. Blaník už není jen stará pověst česká, ale nová destinace běžecká.
Video ze startu (autor: SOLI – MMO PRESS Jindřich Procházka):
