Přesně tak se závod v Bučovicích odehrál. Již po startovním výstřelu se od hlavního pole oddělilo vedoucí trio běžců a strojovým tempem se neustále vzdalovalo ostatním vytrvalcům.

Nejdříve odpadl Lukáš Kučera z VSK UNI Brno /19:25,3/. Jeho bratr Martin Kučera /VSK UNI Brno – 18:42,8/ ale udával velmi ostré tempo dál. Přesto se mu nepodařilo setřást Lukáše Olejníčka /AC Moravská Slávia Brno – 18:36,8/, který se držel za ním v těsném závěsu až do závěrečného souboje. Tam pak Lukáš uplatnil svůj drtivý mílařský finiš a s přehledem si doběhl pro vítězství.

Mezi ženami opět dominovaly jako v poslední době skoro pořád veteránky. Katka Doubková /AK Perná – 24:24,3/ běžela od startu svůj sólo závod. Za ní se ovšem odehrával dramatický souboj o druhé místo, který pro sebe nakonec nástupem v posledním kole rozhodla Marie Hynštová /AHA Vyškov – 25:41,0/, když se jí podařilo odskočit od výborně běžící Marty Durnové /Branopac Veselí nad Moravou – 25:41,5/ a svůj náskok pak již do cíle dokázala udržet.

BUČOVICKÁ TRADICE POKRAČUJE POD TAKTOVKOU MIRKY HANÁKOVÉ

21. ročník Sokolského běhu 28. října uspořádala Tělocvičná jednota Sokol Bučovice ve spolupráci s MÚ Bučovice a řadou místních sponzorů tradičně, jak je již i v názvu závodu uvedeno na tento státní svátek. Za vším tu stojí v posledních letech bývalá česká reprezentantka v bězích do vrchu Mirka Hanáková i s celou svojí rodinou.

Závod je zároveň vyvrcholením okresní soutěže běžců Vyškovska „Dlouhá míle“ všech věkových kategorií a proto byly na pořadu také boje o poslední body do pohárového žebříčku.

Specifikou tohoto běhu je, že nejdříve startují dorost a junioři na městském okruhu a až po nich potom všechny žákovské kategorie. Až poté se na trať 6,4 km dlouhou vydají dospělí a vrcholem jako vždy bývá tradičně závěrečná štafeta na náměstí.

NEPROZRADIL A NEPROZRADIL

„Já vám řeknu, co jsem na Kučery vymyslel a vy jim to hned prozradíte,“ odmítal mi říct recept na vítězství nad favorizovanou bratrskou dvojicí Lukáš Olejníček.

„Já pak budu mít smůlu a už je neporazím“. Potom mu to ale nedalo a přece jen něco ze své taktiky poodhalil: „Držel jsem se v závěsu, jak to šlo. Kdykoliv jsem chtěl jít dopředu, tak mě stejně Martin nepustil, tak jsem si to nechal až na závěr, kde jsem si věřil a ono to vyšlo. Ale to je jen pro vás!“ No, to ještě netušil, že to všechno bulvárně vyslepičím na BezvaBĚHu. Asi se budu muset Lukášovi dost dlouho vyhýbat nebo to schytám hned, jak mě někde potká :-)

„Věděl jsem, že musím zkusit Lukáše utrhnout jedině ostrým tempem,“ tvrdil Martin Kučera: „Jenže na to dnes nebylo. Dopoledne se mi prostě běhá špatně. A ani jsem ho nemohl pustit před sebe, aby mi pomohl, protože by hned zvolnil a odpočíval. To by pak hrálo nejvíc do karet jemu. Zkusil jsem nastoupit asi 600 metrů před cílem sám, ale v zatáčce jsem musel trochu zpomalit, to mě vyhodilo z rytmu a bylo to vyřízené raz dva. Taky by to už potřebovalo vysadit, ale letím ještě na štafetu EKIDEN do Japonska s naším reprezentačním výběrem běžců, tak to nejde a musím se nějak udržet ve formě.“

„Končím sezónu,“ lakonicky odpověděl třetí v cíli Lukáš Kučera. „Už je toho moc, jsem utahaný a nemá to žádnou šťávu. Musím se trochu dát dohromady a začít zase pořádně trénovat.“

„Běžela jsem si své tempo a táhla kamaráda, se kterým jsem dnes přijela až do cíle,“ řekla Katka Doubková. „A pak jsem musela finišovat, protože on mě chtěl porazit. No, nedala jsem se, ale tak rychle v koncovce jsem už dlouho neběžela.“

Marie Hynštová byla se svým výkonem docela spokojená: „Nemohla jsem to nechat nakonec. Na to jsem už letos několikrát doplatila, tak jsem to riskla s celým závěrečným kolem a ono to vyšlo. A ani tak těsné, jak to je uvedené ve výsledcích, to nebylo. Rozhodčí se o pár desítek vteřin určitě sekli. Moc dobře jsem si to hlídala.

„Chtěla jsem Marii trochu pomoct a tak jsem šla ve třetím kole dopředu,“ usmívala se stále dobře naladěná černovlasá kráska Marta Durnová, které by ty její roky rozhodně nikdo nehádal. „Pak už jsem v závěru nestačila, ale to nevadí, jsem spokojená, protože to byl z mé strany určitě proti dřívějším letům velmi dobrý výkon.“

O tom, že je Marta největším překvapením letošní sezóny není sporu.

DNES JSEM TO VZDAL

Pokud někdo náhodou čekáte na mé obvyklé vlastní hodnocení a hlavně na mé pocity ze závodu, tak vás musím zklamat. Zbaběle jsem to vzdal, protože mě čeká zítra těžký závod v Grymově a já už nedokážu odběhnout dva závody po sobě, aniž bych se z toho pak týden nemusel léčit.

Grymovský pohár dostal přednost, protože tam mám přece jen šanci na solidní umístění. To byl můj dnešní chladnokrevný kalkul. Uvidím, zda bude úspěšný. Proto jsem se potuloval po trati, fotil a sledoval, co se děje. Nakonec je někdy dobré vidět závod i z jiné strany a uvědomit si, kolik dá práce takový závod uspořádat.

Proto za všechny běžce pořadatelům děkuji a budu se těšit zase na příští rok.

VÝSLEDKY

FOTOGALERIE


Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.