Ve Vyškově dnes naprosto s přehledem zvítězil slovenský veterán Ján Križák /AŠK Grafobal Skalica – 16:23/ před domácím Jiřím Němečkem /AHA Vyškov – 16:30/ a svým slovenským kolegou Michalem Luhovým /AŠK Grafobal Skalica – 16:41/.
V ženách v dramatickém souboji nakonec Patricia Gánovská /Vysoké Tatry – 20:00/ překvapivě porazila skvělou maratonkyni Šárku Macháčkovou /TRIEXPERT Brno – 20:09/. Třetí doběhla neustále se lepšící veteránka Marta Durnová /BRANOPAC Veselí nad Moravou – 21:42/.
MIKULÁŠ SE PŘIŠEL PODÍVAT NA BĚŽCE
Vyškovský mikulášský běh, jehož sedmý ročník opět uspořádal atletický klub AHA Vyškov ve spolupráci s Biatlonem Vyškov jako memoriál Milana Dvořáka, proběhl tradičně v odpoledních hodinách na asfaltových cestách v městském parku a kolem atletického stadionu.
Již od půl druhé se na své tratě vydaly přípravky a pak postupně další žákovské a dorostenecké kategorie. Před startem hlavního závodu si to pak rozdali ti úplně nejmenší, někteří možná ve svém prvním startu v životě. V cíli je pak vítal Mikuláš i s andělem a čertem a nezapomněl jim dát nějakou sladkou drobnost.
Po čtvrté hodině, již téměř za tmy, vyrazili potom na 5 km trasu dospělí všech kategorií. Čekalo je pět okruhů po rovině a přece jen lepší počasí po náledí, inverzi a mlze posledních dnů, které ve Vyškově panovalo, dávalo předpoklad, že se může běžet rychle.
I startovní pole tomu celkem napovídalo, ale přece jen zřejmě rychlá změna počastí vykonala své a výkony vítězů zaostaly dost značně za zdejšími traťovými rekordy.
CO ODCHYTIL MIKULÁŠ V CÍLI?
„Věděl jsem, že nemůžu čekat až na konec,“ přiznal Ján Križák. „Tak jsem za to ve třetím kole vzal, abych si vybudoval dostatečný náskok. Jenže potom jsem zjistil, že je to příliš brzo. Milan to roztáhl dost ostře. Docela jsem si zbývající dvě kola protrpěl a byl jsem rád, že mě kluci za mnou nedotáhli. Přece jen tak rychle už teď neběhám, ale dnes to stačilo.“
„Jsem v začátku přípravy na nový tréninkový rok,“ připomněl Jiří Němeček, „jeho vrcholem by měl být start na mistrovství republiky v atletice, které se zde na tomto stadiónu, kolem něhož jsme dnes běhali, bude konat 16. a 17. června, proto jsem ani nepředpokládal, že bych mohl běžet tak rychle jako minulé roky. Něco tomu ještě chybí, ale věřím, že se připravím dobře a do plánovaného finále se v některé z mílařských tratí se dostanu.“
„Snažil jsem se to rozběhnout rychle,“ skromně tvrdil Milan Luhový. „Jenže pak už jsem nestačil a v závěru jsem si jen hlídal třetí místo.“
„Vrátila jsem Šárce porážku z Brněnského běžeckého poháru v Jehnicích,“ spokojeně konstatovala Patrícia Gánovská. „Běželo se mi mimořádně dobře a neměla jsem na trati žádný problém. Běhám na Moravě již několik let, protože jsem v Brně studovala medicínu a teď zde i pracuji, takže se dál účastním závodů v okolí a letos konečně vidím, že mi to začíná docela slušně běhat.“
„První kilometr byl na mě strašně rychlý,“ smutně komentovala svůj výkon Šárka Macháčková. „Zahájili jsme již přípravu a jsem docela unavená, proto už se to nedalo rozběhnout a zbytek trati jsem se v podstatě dost trápila. Navíc přece jen tak rychle teď neběhám a ten překopnutý začátek se musel zákonitě podepsat na výkonu. Ale o nic nejde. Vrchol bude až příští rok, tak se není nad čím pozastavovat.“
„Já si běhám jen tak,“ usmívala se skvělá veteránka Marta Durnová, mimochodem dcera legendy moravského běhu Květoše Hány, „když se mi běží dobře, jako třeba dnes, tak mám radost a když je to někdy horší, tak si s tím nalámu hlavu. Ono se to zase zlepší a zatím mi to pořád vychází.“
„Ani si nějak nepamatuji, kdy to za poslední rok bylo někde horší,“ přiznávám já, neboť i pro mě jsou její výkony velmi milým překvapením a důkazem toho, že ženy nestárnou a ona je tohoto tvrzení nejen svou dokonalou postavou, ale také vizáží naprosto ideálním názorným příkladem.
MÍSTO ZÁVODĚNÍ BUDU JEN CHODIT SLAVIT
A největší šok mi dnes připravil Ondra Němec fantastickým návratem na závodní dráhu. Před jeho časem 19:08 mi spadla brada až ke kotníkům a plomby vypadaly do okolní trávy.
Na to už v žádném případě nemám, a jestli tak bude pokračovat, tak se už snad ani nikdy na bednu nedostanu. Kde se to sakra v těch klucích bere?
Tak jsem byl nakonec rád, že místo závodů jsem šel raději slavit padesátku dalšího nestárnoucího vytrvalce, Pavla Horáka.
No uznejte sami, není to lepší varianta tréninku na sezónu. Musím o tom popřemýšlet, třeba se mi z toho bude běhat lépe.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
