Také druhý ročník Pražského běžeckého poháru zahájil sezonu rekordy. V pestrobarevném Přespolním běhu nad Modřanskou roklí 103 „velkých“ a téměř tři stovky nadějí zaznamenali účastnický rekord. Hlavní vítězství získali atleti z dráhy, stodůlecký Jan Pokorný a Katarína Beľová ze Spartaku Praha 4.
Počasí jako by se ještě zaškobrtlo v čase kdesi v podzimu. Pošmourno, vlhko a větrno, teploměr se nevyškrábal k osmi stupňům. Ptáci v rezervaci, kde jich žije na šest desítek druhů, sice řvali jako pominutí, ale romantický jarní nápěv takhle nezní.
Od časného rána se na louce U liščích děr staral o závodní rumraj Pohár běžeckých nadějí, to už je hodně rozmáchlá, ale i kvalitní záležitost. Celkem ve 13 kategoriích ťapala ještě ne dvouletá batolata, ale už i v tretrách nastupovaly rýsující se vytrvalostní kobylky.
Program odsýpal bez prodlev, i když pořadatelé nenabídli elektronickou časomíru. Zato přívětivou vstřícnost a teplé šatny i se sprchami v English International School Prague. Do finále vyrazili nejprve ženy s nejstaršími veterány na osmičku, pět minut nato na delší desítku ostatní chlapi. Obhájci pražských pohárů Filip Peřinka i Jekatěrina Zanožina se neobjevili.
Kopcovitý profil novicovi, navyklému trailovému poháru, nenaplnil obavy. Po prudkém seběhu po asfaltu k retenční nádrži přišel první terénní výstup, zhruba okolo pátého kilometru mírné delší stoupání po cestě, na osmičce krátká stěna a ve finiši pak skála, připomínající atmosféru Dolomitenmana. Leč to by byla jen ochutnávka mnohem náročnějšího alpského menu. Velmi příjemný terénní běh potvrdil charakter i výsledky dráhařů.
„Byl jsem tu poprvé. Hrozně se mi líbí takové jednookruhové tratě. Jak mi to tady tak dlouho mohlo unikat?,“ ptal se Jan Pokorný, půlkař ze Stodůlek, které si zajistily postup do první ligy. „Za rok přijdu zase.“
Hned od začátku běžel sám, po malém zaváhání na trojce, kde si na čele nebyl jistý správným směrem, mírně zpomalil, aby měl pronásledovatele pro jistotu na dohled. Za sebou, zajisté. „Šel jsem si svoje komfortní tempo,“ potěšilo ho. Jeho čas 36:03 měl však k traťovému rekordu skoro dvě minuty.
Druhý skončil Jan Flašar a třetí Anton Tarasič. Ukázaly se i známé tváře, stále úspěšný RunCzech maratonec Martin Frelich, nebo železná mašina Ondřej Teplý, který den předtím odjel pražské mistrovství v aquatlonu, a mnozí další.
Podobně sama se brzy ocitla slovenská diva Katarína Beĺová z Martina. Ta už zdejší trasu jednou proletěla, i tak se na špici místy ztrácela. „Připadalo mi, jako bych se tu točila pořád dokola,“ říkala.
Ale trať měla dobré značení, trvale barevně je vytyčena po stromech, po zemi byla vysypána mouka. Jistě, běžíte li na čele osamocený, můžete znejistět. Ale moc z nás zrovna tyhle pocity neprožívá, že? V cíli jí naměřili 33:48, to je také dost přes tři minuty za rekordmankou Kamilou Gregorovou.
„Měla jsem pak velký náskok a doběhla jsem si v rámci tréninku. Hodně náročná, ale moc pěkná trať. Tu skalku na závěr už jsem si mohla jen vycupitat,“ usmívala se dáma, kterou za dva týdny čeká obhajoba vítězství na půlmaratonu v německém Heilbronnu. Ten loni zvládla za 1:22:10. Jinak v lize se v barvách Spartaku Praha 4 zaměřuje na míli a stýpla.
Druhá skončila přesně o polovinu mladší taky běžkyně na lyžích Anna Marie Hejná, koučovaná tátou Martinem, druhým mezi 45 až 55letými. A třetí už jen těsně za ní Markéta Roubalová, původem veslařka a xteristka, svěřenkyně Tomáše Slavaty, muže pozoruhodného životního příběhu a držitele olympijské ceny Fair play. Zajisté, chybět nemohla ani typická kadeřavá hříva veteránky Ireny Procházkové.
Pražský běžecký pohár pokračuje za dva týdny Krosem Skalka.