Vedro jak slunce sálalo z modré oblohy, do toho jen trochu pofukoval vítr a tím pádem žádná naděje na zlepšení podmínek. Přesně tak to vypadalo v sobotu odpoledne ve Vískách u Letovic. Přesto ani takové teplo běžce neodradilo. Do Vísek se totiž jezdí za každého počasí, protože je tam prostě hezky a navíc vždycky parádní rodinná atmosféra.
Stanislav Široký se poradil na trati nejlépe
Je to tak. S velkým favoritem závodu Petrem Konečným /AC Okrouhlá – 35:26/, který se zpočátku snažil držet na špici si Stanislav Široký /AK Blansko Dvorská – 35:10/ poradil celkem lehce, protože mu utekl v dlouhých sebězích, kterých je na trati opravdu hodně. Třetí pak poněkud překvapivě doběhl Milan Adamec /Orel Vyškov – 35:52/.
Lucie Nedomová rozhodla až v závěru
Po většinu trati se Lucie Nedomová /Kometky Lysice – 43:02/ držela na druhém místě s dost velkým odstupem za Miladou Barešovou z Kunštátu /43:31/, ale poslední dva kilometry z kopce napálila a dokázala vybojovat cenné první místo.
Třetí místo pak také zrychlením v druhé polovině závodu pro sebe získala Zdenka Komárková /Kometky Olešnice – 44:37/.
Vísecká desítka, memoriál Jiřího Přichystala, se běžel již po jedenácté Jak ty roky letí. Již na prvním ročníku jsem byl a občas se mi poštěstilo na tento krásný závod v lesích kolem obce Vísky zajet.
Zdejší pořadatelé TJ Orel Vísky, Obec Vísky a firma GATEMA Boskovice vždycky připraví velmi hezký rodinný závod s báječnou atmosférou a s možností startů pro všechny věkové kategorie.
Od nejmenších dětí až po veterány. Mládež běhala na zdejším fotbalovém stadionu a pro dospělé byl připravený tradiční jeden okruh v délce devíti kilometrů.
Závod je součástí Orelské běžecké ligy a Okresní běžecké ligy Blanenska.
Ve Vískách se líbí všem
Vísecká desítka je nesmírně oblíbený závod v širokém okolí a proto se tam vždy sejde ta správná parta běžců i přes konkurenci nedalekého půlmaratónu Moravským krasem v Blansku. Je to tak vždycky a bohužel se s tím nedá nic dělat. Tak to nebudeme rozebírat.
„V kopcích mě Petr vždycky doběhl, ale pak mi nestačil zase dolů, tak jsem toho využil a utekl mu právě v sebězích. Běhá mi to po přípravě přes prázdniny překvapivě dobře,“ pochvaloval si svoji současnou formu Standa Široký.
„Byl jsem na dovolené a přes léto skoro neběhal, tak jsem dnes nestačil. Ale za čtrnáct dní to už bude jinak,“ rozhodně tvrdil Petr Konečný.
„Jsem sám překvapený, že mi to tak běželo,“ kroutil hlavou Milan Adamec. „Začal jsem hodně zvolna a opatrně a to bylo možná v tom počasí rozumnější. Pak už jsem si kluky před sebou jen dotahoval a daleko nebylo ani na ty první.“
„Já jsem nechtěla vůbec zkoušet porazit Miladu, ale vyplynulo to ze situace na trati,“ trochu nevěřícně kroutila hlavou Lucie Nedomová. „Milada se napila na občersvovačce a zastavila se. No, a já ji doběhla a pak to pustila už jen z kopce dolů do cíle a ono to vyšlo.“
Jak jsem již řekl v úvodu, ani vedro nemůže odradit běžce od tak krásného závodu jako je Vísecká desítka a proto tam pořád panovala báječná atmosféra, ze které nikdo moc nespěchal domů. A proč taky. Mezi kamarády je stejně nejlépe. Není to pravda?
