MČR v běhu na 100km Plzeň

moje první kilo Ahoj, mam za sebou válecí den , kdy jsem se z postele vydal jen na lehounkej rege výklus na půl hodinky a jak se slíbil zkusím se malinko rozepsat o tom včerejšku. Cesta na včerejší start byla vcelku rychlá, dle původního plánu o rok dříve, ale nepočítal jsem, že se rozběhnu tak jak sem se nakonec rozběhal a tak si nakonec i myslím, že jsem to neuspěchal. Hodně se opakuju, ale obrovskej díl na tom jak běhám má moje Zuzanka, bez ní by to nešlo, je mi skvělou oporu a je užasné že ji moje akce baví a užívá si je i když z pohledu za hledáčkem objektivu. Děkuju. Abych se dostal k té 100 tak k ní vedla postupná cesta, která začala v hlavě brzy po přečtení knihy Dana Orálka. Ale jak sem psal, plánoval jsem ji až za rok. Jenže jeden známej Rudy mě ke konci loňského roku, kdy jsem si v zimní přípravě běhal okolo 500km v měsíci nakvrdlal, že to chce taky zkusit a že právě poslal startovné, tak sem to kvrdlal v hlavě až sem to startovné a přihlášku poslal také. V lednu sem malinko omarodil, moc mi to nešlo a propadal sem skepsi. Ale v ten moment mě napadla věc, kterou dneska považuju za zcela zásadní. 8 týdnů před závodem jsem se domluvil na spolupráci s Petrem Solničkou, kterej mi napsal těžkej a hlavně systematickej treninkovej plán- alespoň takový byl můj první dojem. 7 týdnů malinko přes 1000km a poslední tejden vyladění a hurá na start!!! Petrův 6stránkovej ručně psanej dopis, ve kterém se mě snažil připravit na všechny těžkosti co budu muset během 8 a půl hodiny řešit jsem znal nazpaměť . Na závod se mnou jeli rodiče a Zuzanka, je pro mě důležité mít u trati někoho blízkého kdo se o mě může během běhu starat a povzbuzovat mě. Nejsem moc ranní běžec a tak budík ve 3:45 nebyl příjemnej. V 6hodin jsme už ale stáli na parkovišti v Plzni a sledovali jak se sjíždí opravdu to nej z našeho ultra, registrace pokec se známýma a už abychom šli, nemám tohle předstartovní čekání rád . Nakonec jsem se dočkal, start v 7:30 a vědomí že vyrážím na něco co jsem ještě nikdy nezkusil, ale sám sobě sem věřil že na to mám. Měl jsem jasně danou taktiku které jsem se držel, důležité pro mě bylo nepřepálit začátek. Bylo pro mě skvělé že jsem mohl prvních skoro 20km běžet po boku a povídat si s naší, ale i světovou ultra legendou Míšou Dimitriadu, to pro mě byla škola jak kdybych přečetl 5knih. Ale pak už sem potřeboval běžet sám, zmlknout a soustředit se na tempo a trochu vytěsnit z hlavy že to člověk běží a krouží na 1500m, od začátku jsem běžel na vodu , do 30km i ionták, magnesii, a malinko koly, pil jsem hodně , vodu si i v lahvičce tahal. První datle sem začal pojídat zhruba na 30km a pak jich až dokonce snědl asi 6, a jeden banán, nic víc jsem do sebe nevhodil a ani sem necejtil potřebu jist něco navíc, měl jsem připravené i gely ale neby třeba. Jsem rád, datle se mi osvědčily náramně. Už od 20km jsem si hrál v hlavě takovou hru a to na běh 5km, vždy to bylo od cedule 500m a 3 kola, na to sem se soustředil poctivě celej závod, představa zbývajících kol i kilometrů mi nešla moc pod vousy a těch 5km mě vždy pomohlo. Maratonem sem proběhl okolo 3:21 a na 50km jsem byl stále v konstantním tempu za 3:59. Od te chvíle jsem v hlavě malinko přepnul , věděl sem že první část jsem v podstatě bez jakýchkoliv problémů zaběhl tak jak sem chtěl a začal se podvědomě připravovat na krizi na kterou mě Petr a všichni co to znají připravovali, od 55km mi malinko upadlo tempo , ale to se dalo čekat, otázka byla jak moc. 60–80km měl bejt pro mě zásadní, překonat nejtěžší okamžiky mi pomáhali diváci a můj tým,Do toho je strašně zajímavé jak se závodníci na trati prolnou, a promíchají. Dát někomu kolo, vůbec nic neznamená, to se tady může rychle změnit. Nevím, možná jsem měl velké štěstí, ale furt mi nebylo špatně, tempo jsem udržoval zas v nějaké rovině až do 75km. Proti křečím používám solné tablety, bral jsem je průběžně po cca 1,5 až 2h. ale po těch 6h a kousku mi najednou z ničeho nic pinklo na 200m jedno stehno druhé a i obě lejtka, byl to šok, já myslel, že se zblázním, malinko jsem zvolnil a začal řešit co s tím, po 500m na občerstovaččce jsem do sebe hodil 3 tablety a zapil to pořádně magneskou a super, během chvilinky už bylo lépe, jenže až do cíle se to pomalinku vracelo. Začal sem do sebe ty tablety hrnout a magnesku pil o sto šest. Ale nohy už byly chycený a tak šlo běžet na nějaký hranici a za ni už to prostě nešlo, i kdyby člověk sebevíc chtěl. Posledních 20km, už jen 13kol  1:45 do konce. Kamarád, kterej mě na ten závod dostal mi utekl asi na 8km a mě trvalo 85km než sem ho na tom malinkém okruhu potkal, neskutečný, poslední hodinka, to už sem věděl že to zvládnu , dokonce se dařilo nepatrně zrychlit ale jen na tenkou hranici, kterou určovaly křeče, poslední kola už sem byl myslí na své oblíbené trati a věděl že doběhnu i v čase, kterej sem si přál, 3,2,1 poslední kolo mi bylo až líto že to končí, ale cílová čárá pro mě byla zatím určitě nejsladší. Desítky jsem šel ( 47:40–47:50–47:50–47:40–48:10–50:00–52:30–53:50–53:20–53:10) Cíl je euforie o tom žádná, chvilku vůbec nechápu že už je vážně konec a já nikam nemám běžet. Ale je to tak. Jak už jsem psal včera doběhl jsem na 9místě, 8. v rámci MČR a 4 v kategorii mlaďochů do 40let. V čase 8:22:04. Po závodě byla opět možnost čerpat infa od našich úžasnejch ultráků a to stavím stejně jako ten závod. Přeci kvůli tomu jsem do Plzně letos vyrazil. Načerpat zkušenosti. Nejhorší okamžik včerejška tak nakonec byl výlez z auta a dnešní ráno kdy mě nohy, hlavně klouby bolely, dřevěnej ještě jsem, ale nohám 5km výklus dneska na sluníčku pomohl. Teď do konce měsíce volno a pak se uvidí jakým dalším směrem a na jaké další závody se vydám. Všem co mě k tomu dotáhli moc děkuju, a nebylo Vás málo, vyjmenovat se to nedá  Odkazy na fotky ze závodu pro všechny účastníky jsou na rajčeti: http://uvi1973.rajce.idnes.cz/…lzen_2017_1/ http://uvi1973.rajce.idnes.cz/…lzen_2017_2/ http://uvi1973.rajce.idnes.cz/…lzen_2017_3/