Větrná hůrka. Tak by se klidně mohl jmenovat táhlý kopec mezi Náměští na Hané a Cakovem, přes nějž se již potřinácté vydali běžci na obrátkovou trať Náměšťské desítky. Tento závod v režii Karla Pikala a jeho KVS Olomouc se ještě vloni konal na konci března a tradičně jej provázel silný vítr. Letos se termínově přesunul na Velký pátek, fujavici značně ztrpčující běžcům pohyb i život si však nezapomněl vzít s sebou.

Náměšťská desítka, jejíž výsledky se započítávají zároveň do pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a také Hanáckého běžeckého poháru, je typický obrátkový závod, na jehož desetikilometrové asfaltové trati účastníci nejprve stoupají z Náměště na Hané do osady Nové Dvory (letos opět bonusově ve více než citelném protivětru), odkud spadnou dolů do sousedního Cakova, aby si následně vše užili ještě jednou v opačném gardu (ale aspoň s větrem v zádech).

S velikonoční porcí kilometrů, výškových metrů a vichru si nejrychleji poradila trojice závodníků nejmladší mužské kategorie do 39 let – zvítězil Jan Vitásek (36:50, Sporting Příbram) před Stanislavem Krajčou (37:09, Liga stovkařů Olomouc) a třetím Lukášem Koudelkou (37:20, AK Drnovice). Vzápětí po nich se do cíle přiřítila hned sedmička borců nad čtyřicet let v řadě, čímž se znovu potvrdilo, že v letošním ročníku veteráni těm mladým rozhodně nedávají nic zadarmo.

„Zpočátku jsme šli ve skupince a v protivětru jsme se střídali v tahání tempa. Na čtvrtém až pátém kilometru jsem se při seběhu z kopce utrhl a už jsem to udržel až do cíle,“ popsal souboj na špici vítězný Jan Vitásek.

„Mladej byl dobrej,“ uznale na jeho adresu pravil o sedm let starší (pardon, zkušenější) Standa Krajča, jenž druhým místem v Náměšti opět potvrdil svou třídu a stále rostoucí fazonu. „Sice jsem běžel s kamínkem botě, ale bez něj bych to stejně nedal líp,“ dodal ještě.

V cíli třetí Lukáš Koudelka se do té své formy vrací po nedávných zdravotních potížích. „Měsíc jsem neběhal, protože mi odešla lýtka. Dnes se mi ale šlo parádně. Chtěl jsem se držet Standy, jenže je moc dobrý, nasadil mi v kopci a definitivně mi utekl,“ konstatoval borec v barvách AK Drnovice.

Tři nejlepší ženy závodu se musely potýkat s nejrůznějšími obtížemi, ať už ještě před startem, nebo během samotného zápolení na trati. „Původně jsem ani nechtěla běžet, protože mě bolí noha,“ přiznala vítězná Jitka Fojtková (44:35). „Do kopce to ještě šlo, z něj už to bylo horší. Naštěstí mě Zuzka moc nehonila a nakonec jsem měla na vteřinu stejný čas jako vloni,“ potěšilo závodnici Ligy stovkařů Olomouc.

Druhá Zuzana Svobodová (47:00) za ní skutečně zaostala téměř o dvě a půl minuty, což se jí ve vzájemných soubojích jindy opravdu nestává. „Teď mi to prostě neběhá. Chtěla jsem si to tady jen odklusat, ale v závěru se na mě tlačila soupeřka ze třetího místa, takže jsem musela ještě dost makat, i když výsledný čas fakt nestál za nic,“ kála se členka AK Drnovice.

Tou útočící protivnicí byla nakonec nejlepší veteránka v cíli a bývalá česká reprezentantka v maratonu Karla Mališová (47:59, USK Praha). A právě ji potkaly ony zmíněné potíže na trati. „Upadla jsem a určitě mě to dost zbrzdilo, jinak bych o druhé místo bojovala víc. Byl to ale moc pěkný rodinný závod,“ chválila stále skvělá běžkyně, která se na královské trati chlubí osobním maximem 2:42:02, Karla Pikala a jeho partu.

Což ostatně následně u buřtů a piva udělali snad všichni zúčastnění.

Výsledky