Pár jarních dnů, které jsme tu v poslední době měli, namlsalo všechny běžce a potažmo i přírodu. Všechno rozkvetlo a stromy se rozpučely. Bohužel je najednou všechno jinak. Jaro je fuč. A vypadá to, že bude hůř. Tak nám zase všechno na zahradě zmrzne. Jako loni.
Co já budu dávat na závodech v Nemojanech za občerstvení, když v zahradě mi všechno opět pomrzne?
Ale závodit se holt musí, i kdyby trakaře padaly. A před Velikonočním pondělím velí tradice zamířit na Velikonoční běh do Tovačova. Již třicet dva let.
Tomáš Blaha utekl všem
Už ve druhém kole se na čele závodu objevil osamocený Tomáš Blaha /AK Asics Kroměříž – 24:30/ a svůj náskok si pak před ostatními hlídal až do cíle.
Za ním se rozhořel souboj o druhé místo, ve kterém byl nakonec úspěšnější Přemysl Žaludek ze Zlína /25:07/, když utrhl v posledním pětistovce Petra Kučeru /Kesbuk Zlín – 25:17/ a nemusel se ani rvát ve finiši.
Zajímavostí ovšem je, že na prvních čtyřech místech doběhli čtyřicátníci, pak teprve tři muži z nejmladší kategorie a za nimi hned dva padesátníci. Tak dobří jsou veteráni na střední Moravě.
Jana Žaludková neměla soupeřky
Při letmém pohledu do startovní listiny bylo jasné, že Jana Žaludková ze Zlína /29:14/ si s převahou doběhne pro první místo a také to tak dopadlo. Se značným odstupem za ní proběhla cílem ještě juniorka Dagmar Dvořáková /AK AHA Vyškov – 31:04/ a ještě mnohem dál byla pak třetí žena Gabriela Táborská ze Samotíšek /32:25/.
Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek…
32. ročník Velikonočního běhu v Tovačově připravili členové běžeckého oddílu místní tělovýchovné jednoty Sokol tradičně na neděli před Velikonočním pondělím. Závod je zařazený též do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a je již patnáctým v pořadí této populární celoroční běžecké soutěže.
Všechny účastníky čekaly opět tři okruhy městem a po hrázi zdejšího rybníka v celkové délce 7,5 km.
„Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek…,“ když jsem v dětství při nacvičování různých besed zaslechl z úst naší cvičitelky tento nápěv, jímala mě vždycky hrůza, neboť jsem to z celé duše nenáviděl. Kdepak by mě tenkrát napadlo, že Tovačov od nás leží tak blízko a navíc, že kolem toho zámku budeme běhat závod. Jak se to v tom životě někdy všechno zajímavě vyvrbí, co?
Místo trvalého jara zase zima
Je pravda, že úplná kosa nebyla, ale fučel hodně silný ledový vítr, který běžce po výběhu od aleje kolem rybníka skoro zastavil. Prostě žádná jarní hitparáda to dnes v Tovačově nebyla.
„Zrychlil jsem ve druhém kole,“ konstatoval Tomáš Blaha. „Chtěl jsem klukům utéct co nejdřív, ale podcenil jsem ten studený vítr a trochu zimou ztuhnul. Ale ve třetím kole jsem už mohl povolit a tak jsem si už v pohodě doběhl i po včerejším závodě ve Vacenovicích, který přece jen byl dnes trochu cítit, pro první místo.“
„Nechtěl jsem jít s Petrem do finiše, proto jsem to zkusil hned při výběhu z aleje a nakonec to stačilo,“ smál se spokojeně Přemysl Žaludek.
„Když je to o něco rychlejší jak 3:30 na kilometr, tak už s tím mám problém a dnes to taky tak dopadlo,“ přiznal se Petr Kučera.
„Už mě čekají duatlony a triatlony,“ řekla mi za cílem Jan Žaludková, „tak jsem si přijela jen zkusit, jak na tom jsem běžecky a na pocit to bylo výborné. Jsem zvědavá, jak mi teď půjdou moje hlavní sporty.“
„Nikdy jsem nic tak dlouhého nezkoušela, maximálně pět kilometrů,“ odpověděla mi na dotaz, jak si jí dnes běželo, Dáša Dvořáková, „proto mě překvapilo, že jsem s délkou trati neměla problém a jen trochu jsem v závěru zpomalila.“
Při vyhlašování nejlepších běžců už dokonce vysvitlo sluníčko a v závětří sportovní haly v Tovačově pak ani ten vítr nebyl tak silný, jako na trati. Tak nakonec se závod vydařil. Jen to jaro už by mohlo přijít natrvalo.