Letos přivítalo běžce v Kojetíně zajímavé počasí. Nejdřív po ránu chladno a pak se během závodu obloha protrhala a v cíli už byl pravý letní pařák. S tím se museli vytrvalci vypořádat. A že se jich sešlo. Opět téměř stovka. A ty zdejší koláče. Ty psaly!
Tomáš Blaha rozhodl závod na šestém kilometru
Po startu se vytvořila tříčlenná skupinka nejlepších vytrvalců ve složení Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 33:46/, Tomáš Steiner /AK Drnovice – 34:29/ a Josef Sedláček /AK Kroměříž – 34:45/.
Na šestém kilometru na šotolinovém podkladu nasadil Tomáš Blaha k trháku, který nikdo nezachytil, a běžci se pak roztrhali. Tomáš Steiner si už jen pohlídal druhé místo a Pepa Sedláček pak třetí.
Lenka Hrabovská před sebe nikoho od startu nepustila
Ihned po startovním povelu vyrazila dopředu Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 42:40/ a postupně svůj náskok neustále zvyšovala před druhou Evou Macíkovou z Přerova /43:21/ a třetí Janou Václavkovou /SKI OB Šternberk – 43:40/.
V Kojetíně se běželo popáté
Hanácká kojetínská desítka se po vydařených čtyřech ročnících běžela již popáté.
Trasa se opět proti loňsku musela pozměnit, protože v loděnici se prováděly nějaké úpravy, tak pořadatelé vyslali běžce tentokrát z fotbalového stadiónu, kde bylo i zázemí celé akce, do polí a lesů kolem Kojetína a řeky Moravy.
Nechybělo opět bohaté občerstvení velmi příznačné pro zdejší srdečné a otevřené obyvatele. Prostě závod v Kojetíně jako obvykle neměl chybu a Jardovi Bělkovi i jeho pomocníkům se zase vydařil. Tady to snad ani jinak být nemůže.
Radost až do rána
Tak by se dala nazvat a využít pohodička, kterou poskytla zdejší nádherná sportovní akce. Posedět si na stadionu, cpát se koláči, sem tam si něčeho loknout a bezvadně si pokecat třeba i o běhání. Také ta pohoda mezi všemi běžci byla vidět.
„Běželi jsme spolu a já pak zkusil na šestém kilometru zrychlit,“ popisoval závod Tomáš Blaha. „Nikdo se mně neudržel, tak jsem se snažil ještě chvíli vydržet a pak si zvolnil a jen si pohlídal první místo.“
„Cítil jsem včerejší závod ve Valmezu v nohách,“ konstatoval v cíli Tomáš Steiner, „tak jsem se ani moc nesnažil Toma udržet. Na takovém podkladu mi to stejně nejde. Už jsem jen pak doklusal do cíle a hlídal si druhé místo.“
„Podívej se, jaký kousek jsem byl za Tomášem, „smál se mému popichování Pepa Sedláček, když jsem tvrdil, že uhájil třetí místo s hodně odřenýma ušima. „To jsem si hlídal naprosto zkušeně. Mrkl jsem dozadu, Radek Ambrož daleko, nebylo proč spěchat,“ dodal pak ještě k naší debatě.
„Určitě jsem se nijak neflákala,“ řekla mi rozesmátá a spokojená Lenka Hrabovská, které to opět po několika letech začíná běhat. „Škoda, že jsem běžela pořád sama, ale celkem jsem udržovala i na tom nerovném terénu rovnoměrné tempo, tak mám radost.“
Eva Macíková mi zmizela hned po vyhlášení a Jana Václavková byla ze svého výkonu nadšená: „ Sice jsem se už v polovině závodu trochu dusila, ale zvládla jsem udržet až do cíle, takže jsem hodně spokojená.“ Tak i Kojetín je za námi. Letí to, letí.
Co víc dodat. Výborně uspořádaný závod, skvělá atmosféra, plno kamarádů, perfektní zábava, dopoledni v Kojetíně prostě nic nechybělo. A ty koláče teda psaly. To musím zdůraznit znovu. Proto budu raději jezdit na takové nádherné pohodové závody, než na monstr podniky dělané pro byznys. Tak tedy tisíceré díky našim kamarádům a pořadatelům, že jsou tuhle radost pro nás schopni zorganizovat.