Pokud by sázkové kanceláře vypisovaly kurzy na vítěze letošních 121. Běchovic, v případě pozdějších vítězů Jakuba Zemaníka a Evy Vrabcové-Nývltové by mohly dávat jen setinky. Tak jasní to byli favorité. I když se oba, jak později přiznali v našem rozhovoru, docela nadřeli.

Po dvou letech druhé vítězství. Jak ho hodnotíš, Jakube?

Plánoval jsem, že uvidím podle ostatních (ve skupince za ním doběhli společně Olejníček, Kreisinger, Pavlišta a Krunka). Od začátku jsem si běžel svoje, někde po třetím čtvrtém kilometru už jsem je za sebou necítil a neohlížel jsem se. Do sedmého kilometru jsem šel s rezervou, běželo se mi skvěle. V Hrdlořezáku už mě to stálo trošku víc sil.

Mohl ses ještě víc zmáčknout?

Určitě ti to pomůže, když s někým běžíš jako třeba loni s Jirkou Homoláčem. Určitě by šlo běžet ještě o něco líp. Ale považuju to dnes za dobrý výkon, byl to těžký závod, běžel jsem sám i vzhledem k protivětru.

Vlastní osobní rekord 30:33 jsi dosáhl loni na druhém místě za Jirkou Homoláčem (letos 30:46, před dvěma lety 30:50) a řadí tě někam do osmé desítky nejlepších časů Běchovic. Jak daleko je k legendárnímu Zwiefelhoferovi z roku 28:35, kromě 42 let, před nimiž ho dosáhl?

To je dost daleko… Na Běchovicích se to musí všechno sejít, počasí, příznivý vítr, konkurence, musíš mít s kým běžet. A k tomu samozřejmě forma, mít hodně a rychle naběháno na dráze. Jeho výkon je těžko dosažitelný, i Keňani s ním měli hodně práce, překonal ho jen jediný. Čas pod třicet je českou realitu velký úspěch. Budu spokojený, když ho někdy dosáhnu.

Po zranění achilovky teď trénuješ teprve měsíc…

Musel jsem ukončit dráhovou sezonu, nešlo to. Ale teď jsem v pořádku.

Takže běháš dál až do zimy?

V prosinci se běží Evropa v krosu ve slovenském Šamoríně, tam bych se rád kvalifikoval a pak se k ní směřoval. Jsem poslední rok ve třiadvacítkách, čekala by mě tam osmička v terénu. Snažím se na krosy nachystat každý rok, není to špatné. Sice to není daleko, ale za speciální přípravou bych ta asi nejel takhle hrotit to zase nebudu. Nachystám se na krosech a silničních závodech, tak mi to vyhovuje.

A pak, za rok mezi dospělými?

Hlavně musím zůstat zdravý. Prioritně chci běhat na dráze od patnáctky po pětku, posunout si osobáky. Mistrovství Evropy je v Berlíně, nevím, jaké budou limity, bude to hodně těžké se tam dostat. Silnici a kros si nechám v rámci tréninku, tak mě to baví, když nevymetám každý víkend závody.

Ani tobě se neběželo zrovna lehce, že, Evo?

Bylo to pro mě hodně těžké, nemám odtrénováno. Po mistrovství světa v Londýně jsem měla volno, pak skoro každý týden závod. Mezi tím se stihnul vždycky jeden rychlejší trénink.

Takže sis tohle vítězství až vytrpěla?

Ale to zase ne, jen tam nebyla taková radost jako jindy. Ale nemám se za co stydět (34:05).

Soupeřky Monika Hloušková, dříve Preibischová, a Adéla Stránská zůstaly daleko za tebou (moderátor České televize je jako obvykle ani nepoznal a tentokrát se ještě vymlouval na organizační problémy…). Spolupracovala jsi s kluky, blízko tebe doběhl třeba Pavel Kubričan, ten by se vzhledem k postavě do protivětru docela hodil…

Vlastně ani moc ne, dneska jsem na to neměla, cítím se unavená.

Ještě včera sis lehce stěžovala na koleno, nabourané, když ses chytila do ocelové smyčky při rozklusání před půlmaratonem v Ústí. Už nebolelo?

Ne, šlo to, kamarád ibalgin to spravil.

Tvůj osobní rekord 33:27 je pouze devět vteřin za absolutně nejlepším časem Afričanky Wambui, útok na něj jsi tedy odložila?

Ani minule jsem na to netrénovala speciálně, měnit to nebudu, neplánuju to. Uvidíme, jak to vyjde.

Zato teď máš jasno – dva měsíce přípravy na Newyorský maraton, jak bude vypadat?

Už se na to těším, začnu hned zítra. Kolem devátého října plánujeme odletět na Kanáry. Potřebuju objemy, ty mi teď scházejí. Rychlostí mám docela dost, času je tak akorát, abych to stihla.

S jakým cílem – New York je po mistrovství světa, hodně pozdě, v zimě, na těžších profilech, ženy běží sami bez mužů…

Bude to hlavně obrovský zážitek ukázat se na jednom ze čtyř největších maratonů na světě a tak se na to dívám. Ale chci běžet co nejlíp, to je jasné.