Modrá obloha, celkem klidno a pár stupňů pod nulou. Tak to dnes po ránu vypadalo v Olomouci. Ovšem časem sluníčko prosvítilo okolí stadionu i park a předvedlo se v plné kráse. Hned všechno vypadlo veseleji a hlavně se dobře běželo. Navíc nikde nebyl na trati žádný sníh, z čehož mělo vytrvalci opravdu radost.
Na startu se objevilo tradičně pořádné množství běžců. Od nejmenších dětí, kterým Mikuláš naděloval ihned za cílem, přes děti a také žáky. Vrcholem pak byl závod dospělých, kde vyrazilo zdolat trať na 120 borců a borkyň.
Martin Ocásek si jen dobře zatrénoval
Již hned po startovním výstřelu vyrazil dopředu Martin Ocásek /Krnov – 30:56/ a strojovým tempem se neustále vzdaloval svým pronásledovatelům. Nakonec z toho byla víc jak jedna minuta. Druhý totiž až v čase 32:00 skončil skvěle takticky běžící Martin Kleibl /AK Kuřim/, když třetího Josefa Sedláčka /AK Kroměříž – 32:17/ utrhl v druhém kole a do cíle si náskok pohlídal.
Petra Kamínková také neměla konkurenci
Jakmile je na startovní čáře Petra Kamínková /Best4run – 23:21/, je jasné, kdo s velkým náskokem zvítězí. Pak se bojuje již jen o další místa za ní a to s uctivým odstupem.
Poněkud překvapivě však druhá tentokrát doběhla věkem ještě dorostenka Veronika Lavrinčíková z domácího atletického klubu AK Olomouc /25:22/ a až třetí místo pak zbylo na velmi zkušenou běžkyni Jitku Fojtkovou /Liga 100 Olomouc – 27:01/.
Tradice v Olomouci pokračuje stále dál
35. ročník Mikulášského běhu uspořádal atletický klub Olomouc tradičně na svém stadionu. Pro všechny děti zde připravili nejdříve závody na dráze, žáky pak tentokrát nechali běžet kilometr také na tartanu a samozřejmě nechyběl ani Mikuláš. Až potom odstartovali rozhodčí běžce z tartanové dráhy a nasměrovali je do blízkých Bezručových sadů. Tři okruhy s průběhem přes ovál čekaly muže v celkové délce 9 km a dva si pak odběhly ženy, což dělalo asi tak 6 km.
Co zaslechl Mikuláš v cíli
Mezi řadou debatujících borců v cíli se dalo zaslechnout ledacos, od pochvaly až po nadávky. Samozřejmě na sebe, ale vesměs panovala skvělá nálada a všichni si závod v nádherném prosluněném dopoledni naplno užili. „Chystám se příští týden na závod do Curychu,“ naznačila své plány na následující víkend Petra Kamínková. „ Proto jsem se dnes vůbec nešetřila a zkusila jít naplno. Běželo se mi dobře, tak uvidím, jak to ve Švýcarsku dopadne.“
„Já běhám na dráze jen 1500 metrů, tak jsem dnes zkusila jit něco delšího a zvládla jsem to nad očekávání dobře,“ přiznala se mi Veronika Lavrinčíková.
„Myslela jsem, že to nasazené tempo Veronika nevydrží a já se na ní dotáhnu,“ pokrčila rameny při naší debatě o závodě Jitka Fojtková: „Jenže ona fakt běžela výborně. Vůbec jsem se k ní nepřiblížila.“
„Měl jsem teď 14 dní pauzu,“ řekl mi na vyhlášení nejlepších Martin Ocásek. „Proto jsem se cítil výborně a podle toho nasadil i tempo. A nebyl problém ho udržet po celý závod,“ dodal pak nakonec.
„Do Okrouhlé na BBP jsem nechtěl jet. Loni jsem tam spadl a zlomil si zápěstí, proto jsem zamířil raději do Olomouce,“ prohlásil ještě před závodem Martin Kleibl, když jsem se hodně překvapený ptal, kde se tu vzal. V cíli pak ještě dodal: „Počkal jsem si na trati, ale když jsem viděl, že se Pepa trápí, tak jsem mu trochu cukl dřív, než jsem původně předpokládal, a hlídal si pak už jen náskok až do cíle.“
„Jsem pořád po maratónu unavený a moc to neběží,“ konstatoval trochu zklamaně Pepa Sedláček, když jsem ho chválil za bojovnost. „Do ideálu to má hodně daleko.“
Závod v Olomouci bez debat potěšil řadu lidí. Nejen běžce, ale i pořadatele. Jen ty ceny pro nejlepší by se asi hodily při takové konkurenci trochu lepší. Ovšem jinak všechno šlapalo k úplné spokojenosti a v Olomouci bylo veselo, jako je to tam ostatně pravidlem, protože se na zdejších závodech schází skvělá parta lidí, která se umí během bavit. A to je v současné době nesmírně důležité.