Cestou do Perné jsme kolem sebe viděli široko daleko, přestože bylo pod mrakem, takže se dalo čekat, že i z Pálavských vrchů, kudy vede trasa Běhu pod Pálavou, bude hezký výhled. Také se na start postavil opět úctyhodný počet běžců. Ostatně tak je to zde každoročně obvyklé. Perná prostě táhne.
Pavel Hrdina si na trati dělal, co chtěl
Brzy po startu se od závodního pole odpoutal Pavel Hrdina /AK Perná – 35:56/ a nikým neohrožován si s velkým náskokem doběhl pro vítězství. Za ním si druhé místo kontroloval Lukáš Soural /VSK UNI Brno/Orel Židenice – 37:59/ a na třetím místě pak v poklidném tempu doběhl Martin Kleibl /AK Kuřim – 38:16/.
Martina Vévodová neměla opět konkurenci
Na zdejší trati se mimořádně daří Martině Vévodové /AK Perná – 42:11/. V podstatě zde stabilně vyhrává a ani letos nedala jiným ženám šanci. Druhá za ní doběhla Lenka Jančaříková /AAC Brno – 43:26/ a třetí pak Barbora Kopřivovová /TJ Sokol Přísnotice – 45:17/.
Tradice rodinného závodu trvá již 36 let
Malebná vesnička Perná u Mikulova, rozložená mezi vinohrady pod Pálavskými vrchy, není známá jen skvělým vínem, ale mezi běžeckým světem zejména výbornými běžci.
Ať už se jedná o bratry Kolínkovy, rodinu Kopeckých, Sudických, tragicky zesnulého Frantu Cyprise a řadu dalších. A že tito všichni jmenovaní jsou zároveň skvělými organizátory, o tom svědčí pravidelně vysoká účast závodníků z celé Moravy, přilehlých rakouských krajů a i z Čech a Slovenska, na jimi pořádaných závodech.
Tuto sobotu vyrazila na zdejší těžkou trať již 36. ročníku Běhu pod Pálavou opět řada běžců všech kategorií, od nejmenších dětí až po nejstarší veterány.
Děti běhaly okruhy nově kolem kulturního domu, ženy a muže čekalo 9,8 km po kopcích okolních vrších.
A nahoře bylo celkem hezky vidět dolů do údolí. Takže se letos dalo dobře shlédnout z kopců do kraje na rozsáhlé Novomlýnské vodní nádrže, prastaré památky Dívčích hradů i Sirotčího hrádku, úrodné vinohrady a na řadu dalších pamětihodností i přírodních památek v chráněné rezervaci.
Do Perné před Vánočními svátky jezdí všichni rádi
Běh pod Pálavou je obrovská tradice a před Vánocemi se snad ani nikam jinam nejezdí. Aspoň tedy my ne. To je zákon. A řídí se jím čím dál víc běžců z jižní Moravy a blízkého okolí.
„Já jsem běžel naplno,“ opáčil mi Pavel Hrdina, když jsem mu nadhodil, že se nemusel moc honit, protože soupeři byli opravdu daleko za ním. „Teď v poslední době jen klušu, tak bylo potřeba se trochu pořádně proběhnout. A kde jinde než v Perné. Trať po Pálavě mi dokonale vyhovuje.“
„Přepískl jsem začátek do kopců a pak se už docela trápil,“ přiznal se mi Lukáš Soural v autě cestou domů, protože jel s námi do Perné z Brna. „Pak už jsem si jen hlídal, aby mě Martin nedoběhl.“
„Já se jen kochám,“ smál se zeširoka Martin Kleibl mému povzbuzování na trase závodu při focení. „Tam se stejně nedalo moc rychle běžet. Trať nahoru je spíš pro kamzíky a ne pro lidi mé výšky,“ poukázal pak v cíli Martin na svoji spíš volejbalovou postavu.
„Běželo se mi dnes moc dobře. Sice byla trať místy trochu měkká a musela jsem dávat pozor, kde šlapu, ale zase tak velký problém mi to nedělalo,“ konstatovala v cíli Martina Vévodová.
„No, moc jsem se po krajině nekoukala, spíš jsem raději pozorně hleděla na cestu,“ smála se Lenka Jančaříková mému dotazu, zda se také jen kochala jako Martin Kleibl, a vyrušil jsem ji tak z debaty s kolegyněmi, při které bylo v rohu sálu zdejšího kulturního domu živo jako na čarodějnickém sletu.
„Netuhla jsem, tak asi dobře,“ odvětila mi na dotaz, jak se jí běželo, Barbora Kopřivová. „Na mě jsou ty desítky ještě v tak náročném terénu dost těžké, tak jsem ráda, že to dnes šlo a netrápila jsem se. Takže jsem spokojená,“ dodala pak ještě na závěr.
Ovšem spokojenost se závodem a hlavně s partou lidí, která se v Perné schází, zněla snad ze všech úst. Ono v Perné ani tak moc nejde o výkony, jako spíš o setkání s kamarády.
Proto se do této vísky pod Pálavskými kopci před Vánocemi musí, i kdyby trakaře padaly. Máme to tam prostě rádi!