Po dvou letech tréninku, když tři týdny před tím absolvovala svůj první maraton, vyhrála stokilometrovou trasu na Pražské stovce. To je ve zkratce příběh Lenky Vacvalové (28 let).
Sice jsem o Pražské stovce, ale dlouhé trati psal a projel i zbylé výsledky, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že „známá“ ze seriálu o jedné soudkyni je vítězkou Pražské stovky.
Dost čtu klasické noviny a v jedněch jsem se v polovině prosince dočetl, tedy v době, kdy Lenka měla stovku už absolvovanou, že slovenská herečka, moderátorka a návrhářka žijící v Praze Lenka Vacvalová by ráda běžela sto kilometrů. K novinám jsem se vrátil o vánočních svátcích a zajímalo mě, jakže je na tom Lenka s tím běháním…
A co jsem zjistil mě překvapilo. Lenka absolvovala na P100 107 kilometrů se součtem stoupání 3750 metrů za necelých 15:53 hodiny. Byla nejlepší ženou. V celkovém pořadí byla na 12. místě (první muž stovku dal za 12:27). Pak už byl jen krůček k oslovení Lenky Vacvalové a rozhovoru s ní.
Sportovala jsi v dětství, jaké sporty?
Je to celkem paradox, ale jako dítě jsem měla omluvenku z běhu kvůli silnému astmatu. Takže jsem na tělocviku maximálně tak držela stopky. Byla jsem umělecky založené dítě a jediný sport ke kterému jsem byla vedená bylo lyžování. Jinak jsem do pětadvaceti nic nedělala a vypracovala jsem se z absolutní nuly. Pořád se směji, že bych teď měla zaběhnout na návštěvu k učitelce tělocviku.
Jak jsi se dostala k běhání, jak dlouho běháš? Motivace?
Už to budou zhruba dva roky. Jako většina lidí, i já jsem měla dojem, že bych měla „něco dělat.“ Hledala jsem sport, který by mně bavil a mohla bych ho dělat kdykoliv a kdekoliv. A tak jsem, ani přesně nevím proč, po prvé vyběhla. A pak po druhé, po třetí…
Musím se ale přiznat, že mně to dlouhou dobu vůbec nebavilo. Musela jsem se nutit do vstávání, do oblékání a o běhu ani nemluvím. Ale tak nějak jsem si řekla, že to vydržím a dobře jsem udělala. Dnes je to moje největší vášeň, koníček i životní styl. Jinak ten zlom nastal asi po čtvrt roce a prvních deseti kilometrech…
Máš trenéra ? Jsi v nějakém klubu?
Trénuji hodně pocitově a především sama. Ale mám strašně ráda běžecké výlety, tak říkám objemovému tréninku, když mně někdo někam vytáhne běhat…častěji tedy tahám já někoho. Jednou týdně běhám s Reebok Run Crew a jsem ambasadorkou Reeboku. Potkala jsem tady lidi, se kterými je neskutečná zábava. S nimi se zabavím i u těch nejnepříjemnějších intervalů.
Co se týká všeobecného tréninku, například před maratonem, to mi hodně radí náš trenér Petr Hradecký. Od nového roku jsem taky členkou Benešovského Bežeckého klubu. Kluky jsem potkala na 51kilometru Pražské Stovky. Přiznám se, že jsem s nimi ještě neběhala, ale vzali mně do týmu na Vltava Run.
První závod?
To si pamatuji úplně přesně, 26.11.2016 – Beh krajom hornej Nitry – 10 km. Čas 50:43. Tehdy mně předběhla dokonce i jedna 60 letá paní. Ale ten závod byl pro mně velká věc. Tam jsem totiž pochopila, že když Lenka Vacvalová něco chce, tak to dokáže.
Jaké máš osobní rekordy na klasických tratích?
Já si moc na osobáky nepotrpím. Vlastně za sebou nemám ani tolik závodů, abych měla co srovnávat. Desítky závodně neběhám, maraton mám za 3:35 hodiny. Když mně něco opravdu potěší, tak je to umístění. Z téhle sezóny mám například 13.místo z 23 km na Jizerské 50, 15. místo z půlmaratonu na Plitvických jezerech a nebo první místo ze 107 km dlouhé Pražské stovky.
Běháš radši v terénu nebo na asfaltu?
Rozhodně v terénu a ze všeho nejradši do kopců a po hřebenovkách. Tam se moje trailové srdce vznáší radostí.
První maraton – listopad 2017 Verona. Proč zrovna tam?
Byla jsem v březnu ve Veroně a úplně mně nadchlo, jak moc je tohle město běžecké. Pak jsem viděla reklamu na Verona Marathon a měla jsem jasno. Itálie je moje milovaná země a když už mám běžet po rovině a po asfaltu, tak jedině někde, kde se můžu kochat. A opravdu bylo čím, Verona je prostě nádherná a Verona Marathon byla taková zrychlená exkurze. Navíc v listopadu je ve Veroně už příjemně chladno, ale pořád dost slunečno, no prostě ideální počasí na závod.
Kolik běháš měsíčně, jak se připravuješ, kde ráda trénuješ?
Měsíčně naběhám zhruba 300 km. Za rok 2017 mi to udělalo cca 3600 km. Snažím se střídat různé typy tréninků. Jeden den intervaly, další den nějaké kopečky a jednou týdně objem. Ale nějak extra to zase nehrotím. Běhám hlavně pro radost, takže když se cítím unaveněji, tak si prostě jen tak na pohodu vyklusnu.
A opravdovou radost mi dělají vertical tréninky. Vždycky tam nechám plíce i stehna, ale tak nějak jsem pochopila, že jenom trénink který bolí má smysl. Takže můj ideální trénink začíná brzo ráno a vede na pořádný tatranský kopec. Nahoře výhled za odměnu a pak jako pták dolu. Škoda, že to nemám každý den.
Četl jsem článek, jak chceš jít stovku, a ty jsi měla po ní … Kdy se zrodila myšlenka na Pražskou stovku? Kde jsi „sehnala“ tak kvalitní doprovod?
První stovku, vlastně svoje vůbec první ultra, jsem uběhla 3 týdny po prvním maratonu a navíc jsem ji vyhrála. Což je úlet, o kterém by většina lidí řekla, že to není možné. Ale běh mně naučil, že tyhle limity jsou opravdu jen v naší hlavě.
Já sama bych na stovku hledala odvahu ještě tak půl roku, možná i rok, ale můj spoluběžec z Reebok Run Crew, Tomáš Pačák mi jednou řekl, že klidně poběží moje první ultra se mnou. Tak jsem mu dala za úkol najít nějaký závod a on přišel s Pražskou stovkou. Myslela jsem, že to bude něco kolem 70 km maximálně a ne hned 107 km.
Tomáš je ale opravdu dobrý běžec, minulý rok byl na P100 třetí, běžel ultra i v Kanadě, takže jsem mu věřila. Nakonec se ukázalo, že je to ten nejlepší vodič jakého jsem si mohla přát. Před závodem mi musel slíbit, ať se děje cokoliv, nedovolí mi vzdát to a nakonec mi nedovolil ani polevit. Přesně si pamatuji, jak jsem mu asi na 75 km řekla, že se mi chce plakat a on mi bez jakýchkoliv emocí odpověděl: To si nech do cíle.
Uběhly to sice moje nohy, ale moje hlava ten závod vyhrála i díky jeho neskutečné podpoře. Věděla jsem, že jsem vytrvalá, ale až díky Pražské stovce jsem zjistila jak moc. Je to krásný pocit.
A co chystáš na tento rok? Další stovku? Nebo třeba dlouhou trať P100?
Tak stovky, to je něco. Hned bych nějakou běžela, takže rozhodně ano. Zaujala mně stovka ultra Jánošík ze Slovenska, přes Tatry až do Polska. Chtěla bych se taky víc věnovat mému milovanému skyrunningu. V červenci běžím skymaraton v Itálii Rosegnarten Schlern SkyMarathon.
Určitě si dám i Tatranskou Šelmu Vertical což je nejtěžší závod do vrchu ve střední Evropě. Běží se po tatranské žule až na dech beroucí Slavkovský štít. Prostě vertical jak má být. A pak chci absolvovat spoustu krásných běžeckých výletů v Tatrách a v Dolomitech. Jen tak, bez čísla, bez časomíry, bez měření tempa. Jen pro radost. Protože běhání pro mně není o závodění, ale o zážitcích.
Běžela jsi v rámci své výzvy 7 vrcholů za sedm dní v Dolomitech. Lákala by tě třeba akce MUM (Moravský ultra maraton), sedm maratonů za sedm dní na Moravě, je tam i verze mini – tři maratony?
Já jsem maximalista, když už, tak všech 7. MUM mně asi úplně neláká, já jsem spíš na ty vrcholy. Sedm vrcholů Dolomit za sedm dní byla taková moje osobní výzva. Potřebovala jsem jen tak běhat celé dny po horách, být sama, nic neřešit a utřídit si priority.
Tahle výzva absolutně změnila můj pohled na běhání i na život. Jednu podobnou výzvu už mám v hlavě, jen je teda lehce extrémnější. Běželi ji dva kluci, ale zatím žádná žena, tak o ní nebudu zatím moc mluvit, ať mi ji někdo nevyfoukne. Ale jak je u mně zvykem, všechno budu točit na Youtube a Instagram.
V uplynulém roce jsem pochopila, jak moc věcí se může za jeden rok v životě člověka změnit. Na zátku roku jsem si dala předsevzetí zaběhnout půlmaraton a nakonec z toho byla stovka. Takže zas tolik neplánuji, protože tak nějak tuším, že ty nejlepší výzvy si mně prostě najdou samy a přijdou v tu pravou chvíli.
A pracovní aktivity?
Žiju v Praze už 10 let, ale navždycky budu běhat se slovenskou vlajkou, a v současné době se věnuji hlavně moderování. Jsem moderátorka Fashion TV Czech&Slovak a kromě toho, moderuji spoustu eventů od módních přehlídek až po velké společenské akce. I díky téhle práci mám dost času na aktivní životní styl.
Taky jsme v minulém roce s kamarádkou Hankou založili online projekt JUICE IT, což jsou takové cvičení na doma. Je to spojení toho čím se obě živíme a co máme rády. Moderování a pohyb. Takže se tomu plánujeme v tomto roce o něco víc věnovat.