Po sněžení v pátek se dalo čekat, že lesní trasy Radíkovské patnáctky nebudou žádnou procházkou růžovou zahradou. Ostatně jako obvykle v posledních letech. Jen terén byl přece jen díky přívalu čerstvého sněhu o trochu lepší než minulý týden při Běhu na Posluchov. Opět se vyplatily hřebové boty a nesmeky.
Alena Losertová si vítězství pohlídala
Při neúčasti Petry Kamínkové na jejím domácím závodě se otevřela dvířka pro vítězství Aleně Losertové /Zapro Team – 37:00/, která se ve sněhu přece jen pohybovala o poznání lépe než ostatní ženy. Druhé místo vybojovala Hana Poštulková z Horky nad Moravou /37:39/ a třetí pak doběhla Zuzana Hubáčková /AK Drnovice – 38:51/.
Pavel Dvořák to na sněhu umí
Mezi muži bylo jasné, že pokud se nestane něco nečekaného, vyhraje Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 58:50/, který je na takovém terénu jako ryba ve vodě.
O druhém místě pro sebe pak Jan Lachnit rozhodl nástupem ve druhém kole /Liga 100 Olomouc – 1:00:04/ a třetí tím pádem skončil Radek Polák /AD team – 1:00:14/, přestože si vedl v prvním kole skvěle.
Kros v Radíkově je náročný
16. ročník Radíkovské patnáctky, memoriál ing. Ivana Cahela, uspořádala firma IRICO Olomouc. Závod se běžel jako šestý v pořadí seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Start zdejšího krosu po lesních cestách v okolí Svatého Kopečku u Olomouce je tradičně u Chaty pod věží v Radíkově a trasa byla letos opět po sněhu, ve sněhu a místy po hodně kluzkém zledovatělém terénu, takže podmínky nic moc. Ostatně skoro jako vždy v Radíkově.
Muži do šedesáti let absolvovali dva okruhy. Podle garminu některých borců v délce přibližně 7,5 km, tedy 15 km, a ženy a veteráni nad 60 a 70 let pak odběhli jen jedno kolo. V průběhu závodu dospělých si pak vyzkoušely terén v Radíkově i malé děti.
Terén byl letos opět jako obvykle náročný
To ostatně přiznali všichni borci, co proběhli cílem. Ale je fakt, že zde bývalo i hůř. Ovšem co byste chtěli v únoru, že!
„Já mám takový terén rád,“ usmíval se spokojeně v cíli Pavel Dvořák. „Vzal jsem maratonky s hřeby a perfektně se mi v nich běželo. V podstatě jsem ani trochu nikde nepodklouzl a sníh mi vůbec nevadil.“
„Já nemůžu jít rychle od začátku jako ostatní,“ přiznal se mi Jan Lachnit. „Držel jsem si jen své tempo a postupně se dotáhl Radka Poláka a pak ho i utrhl ve druhém okruhu.“
„Čekal jsem, že se přes mě někdo dostane,“ jen konstatoval Radek Polák. „Tempo z prvního kola jsem sám nedokázal udržet a tak to byla jen otázka času.“
„Já trénuji v lese a ve sněhu, tak jsem s takovým terénem neměla vůbec žádný problém,“ řekla mi po závodě triatlonistka Alena Losertová. „Běhám v tom ráda.“
„Na mě to bylo krátké,“ pokrčila rameny nad mou pochvalou, jak závod zvládla Hana Poštulková. „Já si dám raději sama třicet kilometrů než takový krátký běh.“
„Pro mě to bylo zase hodně těžké,“ povzdechla si za cílovou čárou Zuzana Hubáčková. „Kopce a navíc ve sněhu, to není nic pro mě, potřebuji se normálně odrazit a ne na trati klouzat.“
A já si tady musím přihřát svoji polívčičku ovšem z jiného kotle. Minulý týden se mi při Běhu na Posluchov polámal můj foťák Nikon. Jak bylo mé překvapení, když během tří dnů mi přišel ze servisu opravený a já v pořádku mohl celý dnešní závod nafotit. Borcům od Nikonu patří velká pochvala.
A teď ještě zpátky k závodu. Navzdory počasí je na Svatém Kopečku ve zdejší přírodě i tak parádně v každé době. A proto se tam tahle skvělá parta běžců velmi ráda pořád vrací a to i navzdory konkurenčnímu monstr závodu Winter run dole v Olomouci. A to je dobře.