Dalo by se říct, že si počasí z nás snad dělá srandu. Nebo ten, kdo ho řídí. Ale je fakt, že sice bylo po ránu chladno, ale pak vylezlo slunce a bylo opravdu po dlouhé době nádherně. Ideální běžecké počasí, co víc si přát.
Petr Hének utekl všem
Dalo by se napsat „Veni, vidi,vici“. Tak asi vypadal Petr Hének /AK Drnovice – 1:08:22/ dnes v Hranicích. Přijel se podívat, proběhnout a ukázat všem v jaké je formě. A ta je skvělá.
Druhý se do cíle dostal Václav Bitala /AK EZ Kopřivnice – 1:10:52/, který tentokrát své loňské vítězství neobhájil.
Pro třetí místo si doběhl Jan Fousek /MK Seitl Ostrava – 1:12:50/.
Petra Pastorová je úplně někde jinde
Petra Pastorová /Team Kilpi Ostrava – 1:18:59/ běžela v podstatě úplně sama a je vidět, že se vrací do skvělé formy, ve který byla před pár lety.
Druhá skončila po výborném výkonu Jitka Hudáková /Durikam team Trenčín – 1:22:47/ a třetí místo doslova vybojovala sama se sebou a s tratí Martina Novotná /AK Kroměříž – 1:25:11/.
Desítka se začíná být pro běžce víc zajímavá
Již několik let se běhá v Hranicích také desetikilometrová trať a ta přitahuje postupně víc běžců než slavná dvacítka.
Mezi muži zvítězil Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 36:12/ před Pavlem Dvořákem /Biatlon Prostějov – 36:29/ a ženy ovládla Zuzana Kročová /SK Hranice – 43:44/.
Tradice některých závodů jsou starší než většina účastníků. Již 51. ročník Běhu vítězství a 46. ročník Hranické dvacítky v Hranicích na Moravě připravili pořadatelé z SK Hranice, oddílu atletiky, pro všechny zájemce o běhání od nejmenších dětí až po veterány.
Hlavním závodem je zde ovšem tradičně slavná Hranická dvacítka. Letos ovšem kvůli kalamitě v lesích museli pořadatelé zvolit náhradní trasu, po které se již běželo v roce 2013, kdy se také nedalo bez úhony vstoupit na úbočí Moravské brány, kudy po léta překrásnými lesy nad údolím řeky Bečvy a po starých lesáckých cestách závod původně vede.
Dva desetikilometrové okruhy podél Bečvy až k mostu na Rybáře a přes Drahotuše kolem letiště zpět do Hranic, to čekalo vytrvalce. Ti, kteří si na 20 km netroufli, si mohli zkusit jen jeden okruh. Také se zde po mnoha letech neuskutečnil závod mílařů kvůli terénním úpravám v okolí stadionu.
Konečně vyšlo počasí
Chladno bylo jen zrána, v poledně při startu závodu na 20 km už bylo parádně. Jaro otevřelo svoji náruč dokořán a přivítalo běžce ve velkém stylu. A dokonce ani moc nefoukalo. Co víc si přát pro dvacetikilometrový závod.
„Sice mě mrzí, že se neběželo po staré trati, raději běhám po náročných trasách, ale co se dá dělat,“ konstatoval v cíli Petr Hének. „Ovšem dnes mi to sedlo i na rovině. Jen jsem si držel své tempo a v podstatě běžel sám až do cíle.“
„Měl jsem nepříjemné potíže s břichem,“ přiznal se mi Václav Bitala. „Omezovalo mě to hodně v mém výkonu, tak doufám, že se to dá rychle do pořádku.“
„Trochu tam kolem toho letiště foukalo,“ rozebíral podmínky na trati jam Fousek, „ale jinak jsem maximálně spokojený. Jak s výkonem, tak s počasím.“
„Vracím se k pořádnému tréninku a právě jsme přijeli ze soustředění,“ usmívala se Petra Pastorová. „Škoda, že jsem běžela skoro pořád sama, mohla jsem určitě jít i rychleji.“
„Trochu tam foukal vítr, ale jinak bylo parádně,“ řekla mi Jitka Hudáková. „Jen jsme si mysleli, že poběžíme po klasické trati do lesa a tady nás čekalo takové překvapení.“
„Já to nechápu,“ kroutila hlavou Martina Novotná. „Jsem v v plné zátěži a běhá mi to líp, než když vyladím.“
Je pravda, že klasická trasa Hranické dvacítky je náročná, ale zato bezesporu krásná. Proto sem rádi vytrvalci jezdí. Ovšem, když to nejde a šlo by o život, je nutné přistoupit ke kompromisům a právě letos tomu tak bylo. Avšak ani tato náhradní trať není vůbec špatná.
Tak snad příště bude líp a hlavně ať už je jaro napořád. To si přáli všichni běžci v Hranicích. Zimy už bylo fakt dost.