Pekelné vedro cestou do Náměšti dávalo tušit, že závod se startem v 16 hodin nebude žádná procházka růžovým sadem. Sice se pak trochu zatáhlo, ale i tak náročná trať dala v tom teple všem zabrat.
Stanislav Krajča si závod odtáhl úplně sám
Je to tak. Hned po startu se Stanislav Krajča /Liga 100 Olomouc – 39:11/ usadil na čele závodního pole a v podstatě až do cíle svůj náskok neustále zvyšoval. Za ním si hlídal druhé místo Radek Polák /AD Team – 40:04/ a třetí flek pak s přehledem získal Jaroslav Martínek /TriSK Olomouc – 40:46/.
Jana Václavková musela o vítězství bojovat
Mezi ženami to na trati vypadalo jinak. Jana Václavková /Liga 100 Olomouc – 50:26/ se o prvenství přetahovala s Lucií Švarcovou /AD Team – 50:35/. Na trati jí trochu odskočila, ale Lucie začala mocně finišovat v posledním kilometru a dostala se na dohled prvního místa. Už to ovšem nestačilo na nějaký rychlý útok, tak se musela spokojit s druhým místem.
Třetí pak již se značným odstupem doklusala veteránka Marie Hynštová /AK Drnovice – 52:40/
Náměšťský čtvrtmaratón se běžel již po osmé
Letí to, letí. Když jsme stáli na startu prvního ročníku tohoto závodu, tak mi ani nepřišlo, jak se to rychle všechno přehoupne, roky posunou a najednou je tu osmý ročník. A za vším stojí Karel Pikal a u tohoto závodu také Tomáš Rašner, který ho spolupořádá na oslavu svých narozenin. To je skvělý nápad.
Start byl v sobotu v 16 hodin, což není zrovna ideální, ale tak to měl Karel Pikal naplánované, proto se o tom nemělo cenu bavit. Pro běžce připravil dva okruhy v délce 5274 metrů a trať vedla po asfaltové, polní a šotolinové cestě.
Závod je zařazený jak do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, tak i do Hanáckého běžeckého poháru, proto se zde sešla tradiční parta běžců, kteří se běháním nesmírně baví.
Teplo je všem nepříjemné
Letošní brzké léto dává běžcům pořádně zabrat. A v Náměšti to dnes platilo dvojnásob.
„Musel jsem na pár dní vysadit a asi mi to pomohlo,“ divil se Stanislav Krajča tomu, jak mu to dnes běželo. „Zřejmě jsem pořádně vyladil.“
„Snažil jsem se Standy držet, ale pořádně jsem vytuhl a už to nešlo,“ přiznal se mi Radek Polák.
„Jak já to vedro nesnáším,“ oddechl si v cíli Jarda Martínek a pak ještě kontroval na moji pochvalu: „To jsem jen tak dělal, že běžím lehce, když jsi mě fotil, pak jsem hned vyplázl jazyk a byl rád, že vůbec běžím.“
„Drželi jsme se pořád blízko u sebe,“ popisovala mi souboj s Lucií na trati Jana Václavková. „Pak jsem jí přece jet trochu utekla a myslela jsem si, že už je to hotové. Jenže ona potom začala finišovat a já musela ještě pořádně přidat, abych první místo udržela.
„Chtěl jsem se držet v kontaktu, ale nepodařilo se mi to,“ konstatovala v cíli Lucie Švarcová. „Zkusila jsem v závěru zrychlit, ale už jsem náskok Jany nedokázala úplně dotáhnout.
„To vedro mu už vůbec nesvědčí,“ nadávala Marie Hynštová na trati. „Byla jsem ráda, že jsem to aspoň nějak dnes odklusala.“
Je to tak. Fakt bylo dost nepříjemně. Ale co se dá dělat. Musíme se s tím smířit, že už je tu buď zima, nebo vedro. Jinak to už asi nebude.