Poměrně silné ochlazení po předchozích parných dnech přilákalo v neděli do lesů nad Sloupem v Moravském krasu k proběhnutí v krásné přírodě partu běžců z okolí Blanska a Vyškova. A počasí jim připravilo další šok. Na startu 11 stupňů a do toho se spustil slušný déšť. V lese pak zase chvíli svítilo slunce, prostě všehochuť. Ještě, že nefičel vichr a nepadaly stromy.
Michal Štantejský byl také pořádným šokem
Je to tak. Nikdo ho neznal. Objevil se ve Sloupu celkem náhodou a hned způsobil poprask svým výkonem. Michal Štantejský /Raidlihgt Team Špindlerův Mlýn – 41:18/ totiž přijel z Krkonoš na návštěvu a tak se stavil ve Sloupu. A také všem předvedl, jak se má běhat.
Druhý nakonec poměrně překvapivě doběhl Aleš Klopec z Blanska /42:37/ stejně tak překvapil i třetí Jiří Dvořáček /ELITE SPORT MAX TRAINING Petrovice – 43:10/, ovšem asi proto, že velmi favorizovaný Standa Široký si musel díky střevním potížím dvakrát odskočit do lesa a pak doběhl až pátý.
Zdeněk Komárková potvrdila svou formu
Na Blanensku je v podstatě jedinou stálicí mezi ženami Zdenka Komárková /Kometky Olešnice – 52:12/ a také svou pozici ve Sloupu vítězstvím potvrdila. Ovšem pořádně ji proháněla Ivana Ondroušková z Blanska /52:29/, která se držela stále kousek za ní na druhém místě. Třetí místo díky stupňované druhé polovině závodu obsadila Marie Hynštová /AK Drnovice – 55:01/, ta byla nejstarší závodnicí mezi ženami.
Ve Sloupu se běžel již 37. ročník
Je to neuvěřitelné, ale Sloupský lesní běh, dřív to byla Sloupská lesní patnáctka, má za sebou 37. ročník. Přesně tolik let se obětaví pořadatelé, tím posledním je Pavel Svoboda, starají o závodníky v Moravském krasu.
V posledních letech došlo kvůli potížím se soukromým majitelem lesů ke zkrácení závodu z 15 km na 11,5, aby náhodou běžci moc neprošlapali asfalt na zdejších lesních cestách. I takoví jsou lidé. Ale pořadatele to neodradilo. Zaimprovizovali, zkrátil trať a bylo to. A ještě jedno obrovské specifikum tento závod má. Neplatí se zde žádné startovné. To už snad ani nikde nenajdete. Velký potlesk Pavlu Svobodovi.
Velmi hezká a příjemná trať
Tak zaznělo unisono snad ze všech úst běžců, kteří s úsměvem a v pohodě závod dokončili.
„Mám tu nedaleko tchyni, tak jsem přijel ze Špindlerova Mlýna na návštěvu a využil možnosti se zde taky proběhnout,“ usmíval se spokojeně Michal Štandejský. „Jsem sice zvyklý na poněkud jiný terén, ale trať se mi hodně líbila.“
„Standa si musel odskočit, tak jsem jen doběhl do cíle přesně tak, jak jsme se na trati rozdělili,“ pokrčil rameny v cíli Aleš Klopec. „Někdy se to stane.“ Stejně tak komentoval své umístění i Jiří Dvořáček: „Najednou tam Standa před námi nebyl. Takže z toho bylo třetí místo, ale normálně by to dopadlo jinak,“ objektivně zhodnotil nakonec svoji současnou a Standovu výkonnost.
„Já se dnes docela trápila,“ přiznala se mi Zdenka Komárková, když jsem ji pochválil, že běžela celkem dobře. „To bylo jen zdání, že mi to jde, dost jsem trpěla.“
To Ivana Ondroušková se tvářila spokojeně: „Zdenka je úplně někde jinde. Sice mě těší, že jsem doběhla kousek za ní, ale lépe by mi to už nešlo.“
„Začala jsem hodně zvolna jako trénink podle plánu,“ konstatovala po závodě Marie Hynštová. „Jenže pak jsem před sebou uviděla běžkyni, kterou jsem letos ještě neporazila a zkusila jsem druhou polovinu trati stupňovat. A nakonec se mi podařilo doběhnout třetí, což mě docela překvapilo.“
Ale hlavně překvapily vytrvalce změny počasí. Během závodu se několikrát proměnilo. Zima, déšť, slunce, prostě si užili skoro všeho. Skoro bych řekl aprílové podmínky, kdyby nebyl konec června.
Je to všechno naruby. A jak jsme přijeli domů, tak u nás ani kapka vody. Jako už několik měsíců. Copak nás asi čeká v létě?