Po pátečním dešti se ve Sloupu vyčasilo a konečně bylo příjemné běžecké počasí. Sice pořád dost velké teplo, ale do vedra jako uprostřed týdne už to mělo daleko.

Tomáš Jančík rozhodl až v závěru

Velmi překvapivě zvítězil ve Sloupu Tomáš Jančík /Elite Sport Boskovice – 48:20/, protože od startu udával tempo a získal si i slušný náskok Milan Adamec /Orel Vyškov – 48:53/. Jenže pak na trati trošku zabloudil a v závěru až při náběhu z lesa na silnici v Pustém žlebu nedokázal zachytit nástup Tomáše Jančíka, který se na něj dotáhl při jeho omylu na trati. Třetí skončil Robert Šamonil /Horizont Kola Novák Blansko – 50:25/.

Irena Pospíšilová vedla od startu

Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 53:17/ dle svého zvyku nasadila po startu drtivé tempo a hned se všem soupeřkám vzdálila. Pak jen v klidu doběhla s velkým náskokem pro vítězství.

Druhá skončila Dagmar Koudelková /ASK Blansko – 56:27/, která utekla Nině Bartoňkové /AK Drnovice – 57:24/ na schodech na Macochu a Nina se už pak k ní nedokázala dotáhnout.

Ve Sloupu se běželo již po padesáté čtvrté

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Běh Moravským krasem má úžasnou a dlouhou tradici. Letos se běžel již 54. ročník. To už je neskutečné, kolik let se na tuto krásnou a specifickou trať nádhernou krajinou Moravského krasu vyšperkovanou výběhem schodů od Dolního k Hornímu můstku na Macoše, kde jak na potvoru vychází nášlap na schod vždy na stejnou nohu, vydávají vytrvalci s blízkého či vzdáleného okolí. Trať v délce 12,2 km opravdu skýtá tolik rozmanitostí, že jich moc podobných u nás nenajdete. Kdysi v šerém dávnověku se ve Sloupu dokonce běželo Mistrovství republiky v přespolním běhu.

Trať byla dokonale označená

A právě skvělé značení kvitovali všichni běžci a byli s ním velmi spokojení. Šipky na zemi a bílé tečky na stromech vedly závodníky správným směrem a nemělo se stát, aby někdo zabloudil.

A přesto se to největšímu favoritovi závodu podařilo. „Trochu jsem zazmatkoval, vrátil se kus po cestě zpátky a dal Tomášovi šanci, aby se na mě dotáhl,“ přiznal se mi Milan Adamec. „A v závěru jsem to už nezvládl. Nějak mi to dnes neběželo. Mrzí mě to, protože právě Sloup je jeden z mála závodů v okolí, ve kterém jsem dosud nevyhrál.“

„Milan měl velký náskok,“ kroutil hlavou Tomáš Jančík za cílem nad tím, co se mu povedlo. „Neměl jsem ani morál, abych do něho šel. Jenže najednou se zjevil u mě, tak jsem to zkusil a na silnici v Pustém žlebu mu jsem mu, pro mě hodně překvapivě, utekl. Mám z toho obrovskou radost.“

„Trať jsem neznala. Běžela jsem tu poprvé. Neměla jsem s kým závodit, tak jsem se spíš tréninkově proběhla po lesích a jen si doklusala pro vítězství,“ konstatovala Irena Pospíšilová. „A jsem ráda. Minulý týden jsem v Holíči musela jít na doraz, abych vyhrála, tak je potřeba někdy jít volně v závodě, když je tam možnost.“

„Dnes mi to moc nešlo,“ řekla mi trochu zklamaně Nina Bartoňková. „Vrátila jsem se ze soustředění z Francie a je to poznat. Asi jsem trochu unavená.“ Ovšem my, věkem někde trochu jinde, co pamatujeme i hodně nízká čísla ročníků zdejšího závodu, jsme si tady moc rádi zavzpomínali na ty krásné časy, protože v Moravském krasu je pořád nádherně a navíc Sloup je pohodový a překrásný městys, odkud na vás ten klid dýchá ze všech stran. Musí tam být radost žít.

A také proto se sem již přes padesát let vracejí generace vytrvalců, aby si připomněly nejen přírodu, ale i své mládí a zdraví, které některým při pohledu do velmi hezky zpracovaných historických výsledků uprchlo jako sen. Mně tedy určitě.