Počasí parádní, kosa z předchozích dnů opadla, slunce svítilo jako v létě, tak se dalo běžet v příjemných podmínkách a hlavně v nádherné přírodní rezervaci Terezské údolí v Náměšti na Hané. A to je pak radost se tam proběhnout.
Ondra Horák to napálil
Ondřej Horák /FORTEX SKI Moravský Beroun – 25:22/ závod rozběhl velmi svižně a po obrátce už měl takový náskok, že mu stačilo ho jen hlídat až do cíle.
Druhý doběhl Zdeněk Krejčí /TJ Liga 100 Olomouc – 25:55/, který chytá skvělou formu a třetí pak triatlonista Radek Polák /AD Team – 26:12/.
Alena Losertová si první místo hlídala
Hned po startu se usadila s malým náskokem na čele závodu žen Alena Losertová /ZAPRO AD Team – 33:03/ a ten až do cíle uhájila před skvěle běžící jednašedesátiletou veteránkou Marií Hynštovou /AK Drnovice – 33:21/. A ta zase držela pár vteřin náskoku před třetí /Lucií Švarcovou /AD Team – 34:01/.
Karel Pikal je nezmar
Už mnoho let pořádá Karel Pikal na Olomoucku řadu závodů a několik běžeckých seriálů. Je neuvěřitelné, co všechno zvládne, a to podotýkám, dělá všechno sám.
Běh Terezským údolím se běžel již po čtrnácté a je zařazený jako osmý v pořadí do Hanáckého běžeckého poháru, 44 v pořadí do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a třetí v pořadí do Evropského týdne sportu. Pro běžce připravil Karel obrátkovou trasu v délce 7,15 km, kterou nasměroval z Náměšti do přírodní rezervace Terezské údolí.
Start ve 14 hodin nikomu moc nesedí
To je jediné, co se snad dá vytknout pořadateli, protože opravdu start v 14 hodin je nepříjemný jak z hlediska stravování, tak i biorytmu. Ale podmínky jsou pro všechny stejné, každý se s tím musí popasovat podle svého. Ne ovšem každý to zvládne ideálně. I tak stálo na startu překvapivě hodně borců.
„Musel jsem to rozběhnout rychle,“ smál se Ondra Horák v cíli. „Kluci by mě přefinišovali, kdybych počkal až na ten seběh do cíle. To mi moc nejde, tak jsem se rozhodl závod roztrhat co nejdřív a pak si to jen hlídat.“
„To byl už poslední ostrý start před maratónem v Budapešti, kam se chystám,“ naznačil mi své plány Zdeněk Krejčí. „Letos se mi příprava vydařila a je to vidět i na těchto kratších závodech, tak jsem zvědavý, jak zvládnu maratón.“
„Měl jsem půlku trati strašně tuhé nohy,“ přiznal se mi Radek Polák. „Proto jsem běžel od začátku pomaleji než obvykle a nakonec to nebylo vůbec tak špatné. Po startu jsem si ale myslel, že ani nedoběhnu.“
„Snažila jsem se běžet rovnoměrně, abych se netrápila, kdybych závod ze začátku překopla,“ řekla mi Alena Losertová při debatě za cílem. „Nakonec jsem měla i dobrého vodiče, tak se mi podařilo doběhnout relativně v pohodě.“
„Trochu jsem povolila na rovině v Terezském údolí a Alenu už pak nedotáhla,“ konstatovala Marie Hynštová. „Ale mám konečně z běhu dobrý pocit. A navíc to nebylo na doraz, tak snad se už přestanu trápit jako na jaře.“
„Jak vím, že jsem na bedně, tak už se prostě nedokážu zmáčknout,“ zakroutila hlavou sama nad sebou Lucie Švarcová. „To prostě neumím, jsem už taková.“
Pohodové odpoledne pak v rezidenci Karla Pikala pokračovalo tradičním opékáním špekáčků a skvělou zábavou, když to počasí umožnilo. Možná je to letos naposledy, tak toho vesměs všichni využili. A i kvůli tomu se zdejší skvělá parta běžců pravidelně schází na všech svých závodech, které jsou zařazené do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. A to je dobře.