Po ránu zima. A to pořádná. Po sobotním dešti se ochladilo a foukal vítr. Tak nějak to vypadalo na státní svátek v Bučovicích. Ale bývávalo i hůř. To mi potvrdila také ředitelka závodu Mirka Hanáková.
Bratři Kučerové běželi spolu
Pokud se sejdou bratři Martin a Lukáš Kučerové společně na závodech, což ovšem nebývá často, je z toho pravidelně tempový trénink a v závěru se pak rozhodne.
Obvykle zvítězí Martin Kučera /ElevenRunTeam – 31:29,3/, v Bučovicích to nebylo jinak, druhý skončí Lukáš Kučera /ElevenRunTeam – 31:42,7/ a pak teprve mají šanci ostatní běžci. Třetí doběhl zase Lukáš Soural /VSK Univerzita Brno – 33:17,8/. Dá se říct, že pořadí bylo stejné jako v loňském roce.
Irena Pospíšilová nemá konkurenci
To už musí být, aby přijela soupeřka, co by Irenu Pospíšilovou /AK Drnovice – 38:35,1/ trochu prověřila. A ta v Bučovicích letos chyběla. Ovšem jinak to byl přebor AK Drnovice.
Druhá totiž doběhla už s odstupem Nina Bartoňková /AK Drnovice – 40:47,1/ a třetí pak Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 41:59,1/.
Bučovická tradice pokračuje dál
28. ročník Sokolského běhu 28. října uspořádala Tělocvičná jednota Sokol Bučovice ve spolupráci s MÚ Bučovice a řadou místních sponzorů tradičně, jak je již i v názvu závodu uvedeno, na tento státní svátek. Za vším tu v posledních letech stojí bývalá česká reprezentantka v bězích do vrchu Mirka Hanáková i s celou svojí rodinou.
Akce byla posledním závodem Vyškovské běžecké tour dospělých i mládeže, která zde měla také závěrečné vyhlášení výsledků.
Zima po ránu neodradila ani děti
V mládežnických kategoriích se po bučovickém náměstí proháněly davy dětí ve všech věkových kategoriích. Také mezi dospělými se sešel slušný počet startujících.
„Mě už to ani nebaví, když s námi nechce nikdo běžet,“ kroutil nespokojeně hlavou v cíli Martin Kučera. „A to jsme se vůbec nehnali.“
„Budu rád, když to doběhnu,“ hodnotil své šance už před závodem Lukáš Kučera. „Byl jsem nemocný, tak nevím, co to se mnou provede.“ „Nakonec to nebylo tak hrozné,“ připustil pak po závodě.
„Já si jen hlídal třetí místo,“ přiznal se mi Lukáš Soural. „S Martinem a Lukášem nemá smysl se stejně honit. Nemůžu jít každý závod na doraz. Oni by mi stejně pak někde zrychlili a neudržel bych se jich, tak proč do toho jít.“
„Dnes jsem běžela jen takový tempový trénink,“ konstatovala Irena Pospíšilová. „Není nutné jít naplno, když není s kým. A navíc jsem to šla celé sama, to se pak ani nechce běžet nějak moc rychle.“
„Taky jsem šla celý závod sama,“ doplnila Irenu Nina Bartoňková. „Jen jsem neudržela rovnoměrné tempo, jak jsem si přála.“
„Přijela jsem to zkusit po zranění a domluvila se s kluky, že půjdeme volně,“ smála se Lenka Hrabovská. „Kdepak by to zvládli. Nakopli závod a pak odpadli. Mně nezbylo nic jiného, než to pak doběhnout. Jen doufám, že jsem si to zranění neobnovila. Při závodě to moc necítím, ale jak se to uklidní, hned uvidím, jestli jsem to nepřehnala. Pokud to vydrží v pořádku, budu spokojená.“
A spokojení byli určitě i všichni účastníci krásné rodinné akce v Bučovicích, protože tam vždy všechno klape a na státní svátek je zde skvělá pohoda. Přesně jak má být. Není lepších závodů než tyhle malé kamarádské akce. O tom jsem za ty roky, co jezdím a závody, přesvědčený a nikdo mi to nevyvrátí.