V sobotu se přece jen už oproti předchozím dnům ochladilo. V Jedovnicích se dokonce zatáhlo a trochu i foukalo, což přece jen dost snižovalo pocitovou teplotu vzduchu. Ale jinak bylo běžecky celkem přijatelné počasí. Také proto stál na startu rekordní počet 308 závodníků ve všech věkových kategoriích.
Tomáš Blaha si s přehledem doklusal pro vítězství
O vítězi závodu bylo rozhodnuté v podstatě již před startem, když se překvapivě objevil v Jedovnicích Tomáš Blaha /AK Asics Kroměříž 36:22/ a Honza Kohut stál u trati jen jako divák a trenér svých nadějí. Tomáš se poměrně lehce již v průběhu prvního kola odpoutal od soupeřů a v klidu si doklusal pro první místo.
S odstupem pak druhý doběhl Lukáš Soural /VSK Univerzita Brno – 37:37/ a třetí skončil další veterán Martin Kleibl /AK Kuřim – 38:27/.
Adéla Koláčková předvedla svůj obrovský talent
Mezi ženami se objevila na startu obrovská konkurence. Ovšem s přehledem zvítězila věkem ještě dorostenka Adéla Koláčková /AK Olymp Brno – 19:59/. Cílem proběhla v novém traťovém rekordu, když historicky jako první žena navíc prolomila dvacetiminutovou hranici. Druhé místo pak uhájila Tereza Jagošová /AC Moravská Slávia Brno – 20:45/ před skvěle běžící Terezou Durďiakovou /AK Olymp Brno – 20:51/. Tentokrát až čtvrté místo zbylo na výbornou Irenu Pospíšilovou /AK Drnovice – 21:23/.
Jedovnice jsou kultovní závody
Již 22. ročník kultovního závodu vyškovských, blanenských a v poslední době i brněnských vytrvalců Běhu za jedovnickým kaprem – memoriál Jiřího Kovaříka uspořádal opět Sportovní klub Jedovnice. Zdejší závod se běží kolem jedovnických rybníků, které jsou v každém ročním období krásné, i když právě teď po výlovu odkrývá ten největší, Olšovec, svoji bahenní nahotu.
Letos byl vypuštěný i Vrbový rybník, do kterého se už ovšem pomalu připouští voda. Zato Budkovan a Dubový rybník jsou plné nejen vody, ale i divokých kachen.
Je tam prostě krásně v každou roční dobu a to je odtud pak kousek do Rakoveckého údolí. A co tam je možné kdykoliv uvidět, to se musí zažít. Muže zde čekaly dva okruhy, tedy celkem 10,9 km. Ženy pak okruh jeden v délce 5,6 km. A dorostenecké kategorie letos zase běžely také celý jeden okruh jako loni a ne zkrácený jako dřív v předchozích letech. No, a vítězové všech kategorií si pak sami vyloví z kádě svého kapra. A vybráni jsou pro ně od sponzora fakt ti největší.
A co říkali na průběh závodu nejlepší
Rekordní startovní pole příjemně naladilo vytrvalce a ti se do toho pořádně opřeli.
A dorostenci společně se ženami předvedli na trati opravdu pořádný fofr. „Snažil jsem se držet od začátku velmi ostré tempo,“ líčil mi průběh závodu ze svého pohledu Tomáš Blaha. „Sice jsem měl ve druhém kole trochu krizi, také jsem málem odbočil do cíle i s dorostenci po prvním okruhu jak jsem se spletl, ale pak jsem trochu povolil a dostal se z toho. Potom už jsem si jen hlídal náskok až do cíle.“
„Tomáš mi utekl hned v prvním kole,“Smál se spokojeně Lukáš Soural, protože úkol byl splněn. Jako vítěz nemladší kategorie mužů vezl domů kapra. „Pak už jsem běžel sám, tak nebylo proč to nějak hrotit.“ Stejně tak to viděl i Martin Kleibl: „Celou trať jsem si v klidu proběhl sám a mohl se tak kochat okolím,“ usmíval se v cíli.
„Já jsem nikoho s žen kolem sebe neviděla, protože jsem závod rozběhla rychle,“ přiznala se mi Adéla Koláčková. „Navíc to tu dobře znám, tak jsem věděla, co mě čeká a nemusela se bát nějakého překvapení na trati. Takže jsem běžela, co to šlo.“
„Konečně jsem se dostala s problémů a snad už bude klid,“ spokojeně naznala Tereza Jagošová, když jsem s ní a s Terezou Durďiakovou probíral jejich smolnou sezónu.
„Dnes už jsem konečně běžela trochu podle mých představ. Navíc je to tady můj oblíbený závod a jsem ráda, že se mi zde i dnes zase dařilo.“ „Taky už jsem snad vybředla ze všech svých potíží,“ přikývla na souhlas i Tereza Durďiaková. „Teď to jen vyběhat. Určitě začnu zase víc jezdit po závodech.“
No, běželo se fakt docela svižně, někteří běžci toho měli opravdu dost. Počasí tomu taky trochu napomohlo. V polovině listopadu se sice nedá čekat nějaký zázrak, ovšem je pravda, že zde bývalo i mnohem hůř. Brodili jsme se třeba též hlubokým sněhem. Ale také lépe. To jsou prostě Jedovnice. Není nač se vymlouvat. Počasí stejně neporučíme.