Po ránu bylo v Brně Jehnicích na prvním závodě letošního ročníku Brněnského běžeckého poháru poměrně chladno, ale to neodradilo víc jak tisícovku nadšenců všech věkových kategorií od účasti na zdejším Běhu o pohár Jehnic – Běhu 17. listopadu. Stejně pak později sluníčko prozářilo Jehnice i okolí a pro závod mužů už nastaly vcelku parádní podmínky.
Adéla Koláčková nemá konkurenci
Ve společném závodě s juniory a dorostenci, kde zvítězil absolutně junior Daniel Kotyza /VSK Univerzita Brno – 20:35/, si vedla Adéla Koláčková /AK Olymp Brno – 22:47/naprosto skvěle. V podstatě závodila jen s hochy. A pěkně je proháněla. Absolutně totiž doběhla sedmá. Druhá mezi ženami skončila Patricia Puklová /AC Moravská Slávia Brno – 24:04/ a třetí pak proběhla cílem Tereza Jagošová /AC Moravská Slávia Brno – 24:26/.
Roman Rudolecký oslavil návrat na závodní dráhu vítězstvím
Několik let nebylo o obrovském talentu Romanovi Rudoleckém /VSK Univerzita Brno – 35:16/ slyšet. Ovšem najednou se v Jehnicích objevil znovu mezi běžci a předvedl vítězstvím, že i po krátké přípravě je opět konkurence schopný. A to sakra pořádně.
V souboji o první místo nakonec přece jen tahal za kratší konec Jiří Petr /35:28/, který ovšem zvítězil v kategorii nad 40 let a třetí se dostal do cíle Robert Míč /VSK Univerzita Brno – 36:06/.
Ženy neběží s muži
Specifikou Brněnského běžeckého poháru je oddělený závod žen od mužů. Ty startují na kratší trati dřív společně s dorosteneckými a juniorskými kategoriemi. V Jehnicích je čekal poměrně náročný okruh v délce 6,4 km. Muži pak běží dva okruhy, přičemž do druhého kola se napojují na trati a tím pádem jejich trasa měří 10,9 km.
Závod pořádá tradičně VSK Univerzita Brno, oddíl atletiky, Atletika UNI CZ s.r.o., Základní škola v Jehnicích a Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity.
Samozřejmě je za tím vším obrovský kus práce Petra Kotyzy mladšího. Bez něhož by se řada sportovních akcí v Brně a okolí vůbec nekonala. A to je jen malá část práce, kterou pro atletiku a sport u nás odvádí. Patří mu velký dík a bez debat poklona až k zemi.
Obrovská konkurence
Je již tradicí, že v Brně Jehnicích se sejde ve všech věkových kategoriích neskutečná konkurence a i letos tomu nebylo jinak. O překvapivé výsledky pak někdy opravdu není nouze. A to většinou ve všech kategoriích. „Dnes jsem závod běžela opravdu naplno,“ přiznala se mi Adéla Koláčková. „A v posledním kopci před cílem jsem se snažila ještě zabrat co nejvíc a předběhnout tak další kluky, se kterými jsem vlastně dnes jen závodila.“
„Nevím, co si mám o svém dnešním výkonu myslet,“ kroutila hlavou trochu nespokojeně Patricia Puklová. „Je pravda, že závod byl na mě krátký, ale mohla jsem běžet líp.“
„Před startem jsem se necítila vůbec dobře,“ trochu smutně naznala Tereza Jagošová. „Patricia mi po prvním seběhu z kopce utekla a já se nemohla dostat do tempa.“
„Trénuji asi čtyři měsíce,“ smál se Roman Rudolecký, když jsem si rýpl, že ho roky nebylo vidět. „A tak jsem to šel zkusit. V podstatě jsme běželi s Jirkou pomalu a bylo to spíš takové vyčkávání, kdo co vymyslí. Nakonec jsem to v posledním kopci napálil, sice jsem pak trochu před cílem vytuhl, ale už mi to stačilo na pohodlné vítězství.“
„Je fakt, že jsme se nehnali,“ potvrdil slova Romana také Jiří Petr. „Čekal jsem až na závěr a chtěl to nakopnout v kopci před cílem. Bohužel Roman udělal to samé a já to nezachytil. Ale jsem zdravý, což u mě v tomto období už nebývalo běžné, a to mě těší nejvíc.“
„Špatně jsem na trati došlápl, trochu si zvrtl kotník a dost jsem za Petrem a Romanem ztratil,“ trochu naštvaně komentoval svoji smůlu Robert Míč. „Pak už jsem neměl šanci se na ně dotáhnout.“
Ne každému se daří. Určitě by kdokoliv z 353 mužů na trati mohl vyprávět svůj příběh ze závodu, což se stejně v hloučcích za cílem vesměs mezi kamarády dělo. To už tak je. Nejzajímavější část závodů je ta na konci za cílem, kdy se rozbírá všechno, co se komu kde přihodilo.
To je to koření všeho. I proto se staví řada borců na start. Pro ty zážitky z překonávání sebe samého a také soupeřů. A to je dobře.