Počasí v hlavní roli. Tak by se dalo zhodnotit sobotní ránou. Už cestou do Brna jsem s hrůzou sledoval, jak směrem ke Vranovu přibývá sněhu, který dokonce ležel i na silnicích a do toho i fučel nepříjemný vítr. A na místě motokrosový areál ve Vranově pod sněhem. Tratě závodů jak mládežnických tak dospělých jsou tam poměrně náročné, to ani nemluvím o šíleném stoupání po schodech ke klášteru, které musel vymyslet Petr Kotyza jako pomstu všem běžcům, a sníh to ještě nesmírně ztížil.
Adéla Koláčková je ve skvělé formě
Účastnice nedávného mistrovství Evropy v krosu Adéla Koláčková /AK Olymp Brno – 20:12/ je na tom opravdu dobře. Těžce proháněla všechny dorostence a juniory, mezi kterými zvítězil Daniel Kotyza /VSK Univerzita Brno – 18:13/. Dokázala mezi nimi vybojovat absolutně osmé místo. Pro druhé místo si doběhla v poklidu Patricia Puklová /AC Moravská Slávia Brno – 21:30/ a třetí flek pak vybojovala velmi nadšená svým výkonem Barbora Kopřivová/VSK Univerzita Brno-FESTRA Brno – 21:56/, protože porazila svou velkou konkurentku v absolutním pořadí Lenku Jančaříkovou /AAC Brno – 22:16/.
Adam Dvořáček si pro vítězství doběhl po taktickém boji
Mezi nejlepšími muži se rozběhl na trati závodu taktický boj s minimálními rozestupy, ve kterém nakonec prokázal největší přehled a nejlepší formu Adam Dvořáček /All Blacks sovy – 31:51/. Zkušenosti z taktiky cyklistických závodu na trati uplatnil cyklista Petr Šťastný /Sport Races – 32:06/ a třetím místem pak potvrdil průběžné vedení v poháru Lukáš Soural /Orel Židenice/ VSK Univerzita Brno – 32:29/.
Brněnský běžecký pohár jede
Brněnský běžecký pohár šlape jako švýcarské hodinky. Ve Vranově u Brna už proběhla třetí zastávka tohoto seriálu. Opět dle tradičního modelu, kdy nejdříve startuje mládež, pak ženy s juniorskými a dorosteneckými kategoriemi a po nich pak zvlášť všechny mužské kategorie.
Vranovský žleb pořádá pravidelně Atletika UNI CZ a sportovní areál AMK Zbrojovka Brno. Záštitu samozřejmě má nad touto akcí starostka obce Vranov ing. Kateřina Jelelinová a jako šedá eminence za tím vším stojí Petr Kotyza mladší. Bez něj by se v zimě skoro nic nedělo. Vždy běžecké závody visí na někom, kdo má obrovské srdce a dokáže odvézt pro zdar těchto akcí obrovský kus práce. A Brněnský běžecký pohár je teď jeho práce. Ale je nutné podotknout, že u zrodu tohoto fenoménu stáli dřív jiní lidé. Ovšem život jde dál a je dobře, že to Petr Kotyza vzal na sebe a seriál tak pokračuje bez přerušení již mnoho let.
Co viděli na trati nejlepší borci
Nutno podotknout, že nejen ti nejlepší borci, ale i všichni ostatní a také, my přicmrndující, viděli hlavně bílý sníh a pořádně náročný terén, kde se skrývaly pod sněhem i místy ledové plotny. „Prostě zimní běžecký pohár, jak má být,“ potvrdil se smíchem ředitel závodu Petr Kotyza. „Ani nemusíme nikam na hory.“
„Běžela jsem naplno. Snažila jsem se závodit i s kluky a docela mi vyhovoval terén,“ řekla mi po závodě spokojená Adéla Koláčková. „Dokonce mi to ani tak moc neklouzalo.“ Bylo úžasné, jak se nad sněhem místy vznášela jako zimní víla, tak asi fakt měla pravdu. Ostatní to ovšem viděli poněkud jinak.
„Bylo to místy náročné,“ konstatovala Patricia Puklová. „Mně to celkem vyhovuje, ale dávala jsem si přece jen pozor. Spadnout na tom ledě by nebylo zrovna moc příjemné.“
„Konečně jsem porazila Lenku Jančaříkovou,“ zářila štěstím Barbora Kopřivová. „Dnes jsem se cítila tak dobře, že bych zvládla i druhé kolo,“ dodala pak ještě na závěr.
„Je pravda, že to klouzalo a místy dost,“ přiznal náročnost trati i vítěz mužů Adam Dvořáček, „ale dával jsem si pozor a hlavně hlídal přední pozici.“
„Drželi jsme si docela těsné rozestupy,“ popsal taktiku na trati Petr Šťastný. „Tím pádem to bylo vlastně o boji skoro až do cíle.“
„Už nemělo cenu nijak finišovat,“ konstatoval při proklusávání cílem Lukáš Soural. „Proč taky bláznit, spadnout a něco si udělat, když již o nic nešlo.“ Ne každý to tak viděl, někdy se i finišovalo o konečné umístění až za stým místem v pořadí, ale to tak na závodech BBP prostě je.
No, co dodat. Mákli si všichni až na dno svých sil. To dno měl ovšem každý jinde, proto někteří předvedli parádní výkony na ten terén, ale bojovali všichni. Se sebou samým, nepřízní počasí a v neposlední řadě i se soupeři, i když o to ani tak většinou nešlo, protože na BBP jde spíš o tu partu, která se tam za pár korun startovného přijde proběhnout. A to je na tom to nejlepší. Za to zaslouží všichni organizátoři obrovskou pochvalu a potlesk ve stoje.