Během uplynulého víkendu probíhal v Praze a jejím nejbližším okolí jubilejní již 25. ročník vyhlášené Pražské stovky. Na start nejdelší trasy s délkou 125,8 km a převýšením 4 600 m se v Praze – Modřanech o páteční půlnoci postavilo 317 z původně přihlášených 375 odvážlivců.
Účastnický rekord z roku 2012 tedy překonán nebyl, zato byl překonán rekord finišerský, když do cíle dorazilo 230 stovkařů (mezi posledními jako obvykle známý„stovkařský sběratel“ Jirka Hofman z Prahy).
Přestože hlavní organizátor Olaf Čihák věnoval značení trasy jako obvykle velkou pozornost, ani tentokrát se orientačním problémům nevyhnuli mnozí závodníci i z čela startovního pole.
Navíc se na trati objevil i nejméně jeden záškodník již v důchodovém věku, který se věnoval svému koníčku – ničení reflexních šipek.
Závod mužů se od začátku vyvíjel v režii Roberta Frohna. Odpočátku to napálil a do karet mu hrálo i to, že skupinka jeho pronásledovatelů zabloudila a 2 z největších adeptů na vítězství Košťák a Hének takto „získali“ půlhodinovou ztrátu hned v prvních kilometrech závodu. Na první mezičas 17,7 km přibíhá Robert s náskokem 5 minut před dvojicí beskydských mladíků Vyvijal – Tabarka.
Přestože již od 35 km bojoval s velkou únavou po nedávných zdravotních problémech i pracovním stresu a křeči ve stehnech, náskok si stále udržoval, a dokonce i navyšoval (na 80. km dokonce 19 minut). Jen k jeho pronásledovatelům se přidává i Zdeněk Hruška, medailista z minulých dvou P100.
Zatímco Vyvijal postupně ztrácí a nakonec vzdává, stejně jako jeden z dalších favoritů Petr Žákovský (žaludeční problémy), fantastickou stíhací jízdu zahajuje Roman Košťák. Jestliže ještě na 58. km ztrácí na čelo 38 minut, na 80. km je už třetí 22 minut za Frohnem, ale jen 3 minuty za Hruškou.
Po 100. kilomeru se začíná závod lámat. Frohn se stále více trápí a okolo 108. km ho Hruška dobíhá. Košťák je jen pár minut za nimi a příliš neztrácí ani Ondra Tabarka. Kalich hořkosti si Robert vypíjí až do dna, když jej v závěru postupně předbíhají všichni tři, a do cíle dobíhá bez medaile. Přesto je, myslím, se svým umístěním i výkonem spokojen.
S úsměvem na rtech si pro vítězství v čase 14:24:47 hod. běží Zdeněk Hruška z Tísku, nedaleko Ostravy, a kompletuje tak svoji medailovou sbírku z posledních let (3–2–1). Po heroickém výkonu je stříbrný Roman Košťák z Jablonce (14:41:45) a bronzový Ondra Tabarka (14:57:07).
Jednoznačný průběh měl stejně jako v minulých ročních závod žen, jen v hlavní roli vystřídala Elišku Kaniovou (ta kvůli akutnímu virovému onemocnění přišla o možnost hatricku) mladá, sympatická a vždy usměvavá běžkyně z Beskyd Petra Ševčíková.
Od startu běžela v kontaktu s favorizovanou Ruskou Annou Korobko (vicemistryně světa v 24hodinovém orientačním běhu), která však po nešťastném těžkém pádu na 20. km musela s naraženými žebry a problémy s dýcháním vzdát.
Péťa pak již jen navyšovala svůj náskok na pronásledovatelky a usadila se i v TOP 10 mezi muži. V cíli byla jen 1:20 hod. za vítězným mužem (15:45:30 hod.), zato dvě a třičtvrtě hodiny před nejbližší pronásledovatelkou.
Petru jsem požádal o krátký rozhovor
Věřila sis před startem, že by jsi mohla tak suverénně vyhrát?
„ Před startem jsem si na vítězství nevěřila vůbec. Tak dlouhou trať jsem nikdy neběžela. Od Nízkotatranské stíhačky v červenci jsem neběžela nic delšího než závod do 30 km.“
Na první mezičas na necelém 18. km jsi přibíhala těsně za favorizovanou Ruskou Korobko. Hlídala sis ji?
„Korobko jsem doběhla asi po 7 km a pak jsme se držely u sebe. V sebězích to ale prala rychleji. Já ji spíš stahovala do kopce. Nehlídala jsem si ji, ale měly jsme podobné tempo.
A kdy jsi ji předbíhala? Zaregistrovala jsi její pád okolo 20. km?
„Jo, ona utíkala rychle v seběhu. Byla kousek přede mnou. Já k ní doběhla, až když už kolem ní bylo pár lidí a ona už vstala. Byla hodně taková otřesená. Prý to nebyl hezký pád.“
Měla jsi nějaký podpůrný tým, nebo ses spoléhala jen na sebe? A měla jsi nějaké informace o svém náskoku?
„Podpůrný tým jsem neměla. Vše jsem si nesla v batohu (úsměv). O náskoku mě informovala až rodina na cca 100. km.“
Jak se ti běželo? Měla jsi nějaké větší krize?
„Krize jsem neměla. Bavilo mě to. Od cca 100. km už se běželo hůř. Ale možná že to bylo spíše psychicky, že jsem přes 100 km.“(opět úsměv)
A jaké jsou tvé další plány, kdy udeříš příště?
„Asi na LH 24 ve dvojici.“ (S Hanou Holoubkovou – pozn. red.)
Děkuji za rozhovor a ještě jednou velká gratulace.
„Děkujiii.“ (úsměv)
Daleko za Petrou se odehrával boj o zbývající medailové umístění. Dlouho se na pomyslné bedně držely Nina Baláková s Klárou Zelenkovou, ale nakonec se ze stříbra radovala loňská vítězka kratší trasy, slovenská herečka Lenka Vacvalová (18:29:38 hod.) těsně před Martinou Dvořákovou (18:33:38 hod.).
Pražská stovka byla zároveň posledním letošním podnikem Poháru ČSUT. Statečným výkonem si Robert Frohn zajistil obhajobu loňského vítězství. Velmi těsný pak bude pravděpodobně bodový rozdíl mezi 2. a 3. místem Vladimíra Řeháka a Tomáše Klimši.
V ženách přišla o téměř jisté 3. vítězství v řadě Eliška Kaniová, která kvůli nemoci nestartovala, a má na svém kontě jen 7 bodovaných závodů. Jen o několik bodů tak vítězí Hana Váchová, která absolvovala dvojnásobný počet startů.