Je 1.1.2019, začíná nám nový rok. Většina z nás bilancuje ten starý a spřádá vize pro ten nadcházející.

Proto jsme si dovolili vyzpovídat naše přední běžce, jaké mají běžecké plány pro rok 2019.

Odpovídají:

• Eva Vrabcová Nývltová
• Kateřina Kašparová
• Jiří Homoláč
• Radek Brunner
• Pavel Paloncy

1. Jaký dárek vás v roce 2018 nejvíce potěšil?

Eva: Nevím, jestli se to dá považovat za dárek, ale určitě medaile z ME … Ale radost jsem měla také z vysněné kabelky a adidasek se jménem …

Katka: Cením si každého dárku, který dostanu, cením si každého času se svými blízkými, ale teď se mi vybavil nečekaný dopis s dárkem (šminky) od jedné fanynky, která mi napsala, že to, jak žiju a jak píšu, ji motivuje, a že běhá také ve fialové. Je skvělé něco dokázat pro sebe tím, že si splníme sen, a pro druhé tím, že je motivujeme. Mít možnost dosahu na široké okolí je moc a je na každém, jak ji použije.

Jirka: Nejvíc mě potěšila kniha o mém trenérovi Robo Štefkovi. Dostal jsem ji od Jirky Šoptenka (autor) a přečetl celou asi za dva dny.

Radek: Materiální dárky mě zajímaly v dětství. S přibývajícími křížky na krku si pořád víc vážím toho, že mám okolo sebe lidi, se kterými rád trávím čas. Největším dárkem je být zdravý a moci dělat to, co mám rád. Běhat.

Pavel: Nejvíce mne potěšila kniha – O Giro d Italia.

2. Kterého svého výkonu z uplynulé běžecké sezóny si nejvíce ceníte?

Eva: Maratonu v Berlíně, jednoznačně. Ale vážím si každého závodu. Ve všech jsem odvedla své maximum. Samozřejmě budu ráda vzpomínat i na půlmaraton v Praze a český rekord.

Katka: Určitě 2. místa na Spartathlonu v čase 27:47:16. Umístění závisí na složení konkurence, a i když se minulost neptá, čas si tvoří člověk sám a na ten sem opravdu hrdá. Stejně tak na nový osobák a český rekord na 12hod a 133km. Překonávat sám sebe je skvělý posun.

Jirka: Z roku 2018 si nejvíc vážím výkonu na MS v 1/2maratonu ve Valencii 1:03:45. Doufám, že v roce 2019 bude alespoň o minutu lepší.

Radek: Závodů jsem odběhl tolik, co je prstů jedné ruky. Takže si můžu vážit každého z nich. Vždycky jsem se snažil odvést ten nejlepší výsledek, na který jsem aktuálně měl, takže se nemusím stydět ani za jeden. Pokud bych měl ale přeci jen něco vyzdvihnout, tak to asi bude šesté místo na ME 24 hodin. Po velmi pomalém začátku, kdy se mi fakt neběželo dobře, jsem se posunul celkem nahoru a i přes problémy posledních hodin závodu se tam udržel. To se mi líbilo. No a o Spartathlonu asi ani mluvit nemusím. Tam to byla taky pěkná houpačka podle hesla „Jednou jsi dole, jednou nahoře“. Naštěstí jsem na konci závodu byl zrovna nahoře.

Pavel: Letos to byl hned z kraje roku Spine Race. Silné startovní pole, závodilo se prakticky od počátku a pak se zhoršily podmínky.

3. Kdo vám nejvíce pomohl v letošní sportovní kariéře, komu byste rádi touto cestou poděkovali?

Eva: Martin (manžel a trenér pozn. redakce)! On je ten, kdo za mými úspěchy stojí. Jeho plány mají hlavu a patu, dokáže naslouchat mým pocitům a reaguje na ně v tréninku. Zároveň je velkou psychickou oporou vždycky, když jsem nesnesitelná a nervózní. A samozřejmě moje maminka a celá rodina.

Katka: Člověku pomůže nejvíc krize a hlavně to, když se z ní dostane. V letošní kariéře mi velmi pomohli doktoři, ať z IKEMu, rakovnické nebo vinohradské nemocnice, všichni odvedli skvělý kus práce, ušetřili mi spoustu času a za to jim patří od srdce mé velké díky. A jelikož se netrénuji sama, tak poděkování si zaslouží R. Brunner za pomoc s přípravou do Řecka a můj současný trenér T. Ondráček za to, jak se mi věnuje. A dále? Děkuji všem, co mě podporují (vy, víte), včetně značky Mizuno, která pochopila, jak je pro mne sladěnost důležitá, ETA za profesionální přístup a svým rodičům za to, že je mám tak blízko a každý den se můžeme vidět a strávit spolu chvilku času.

Jirka: Největší zásluhu mají všichni, kteří mě podporují. Trenér, přítelkyně, rodina, svaz, klub, všichni sponzoři a v neposlední řadě fanoušci, jejichž podpory si velmi vážím.

Radek: Můžu jmenovat několik lidí? Kdo ví, kdy se mi podaří jim zase podobnou cestou poděkovat. Je to masér Karel Kuchynka, který dokáže nejen naladit nohy, ale mám ho i jako kámoše, se kterým probírám závodní strategie a tak. Dál je to Radka Churáňová za to, že mi dala šanci vyzkoušet si, jaký to je trénovat někoho jiného a když se zrovna nedařilo mně, tak ona v té naší dvojce držela prapor nahoře. A nakonec je to moje žena Jana. To ona je někdy hromosvod mých nálad, protože se mnou tráví nejvíc času. A ona je taky takový dobrý kompas. Protože když jí řeknu nějaký svůj bláznivý sportovní plán a ona mi řekne, že jsem šílenec, tak vím, že je to správná cesta. A stejně tak vím, že i v tom největším bláznovství bude stát na mojí straně.

Pavel: Letos jsem řešil své vůbec první zranění, které vyžadovalo operaci. I když to byl jen palec na ruce, nemohl jsem díky tomu 6 týdnů trénovat. Chtěl bych poděkovat všem, kdo mě v tomto čase podpořili a pomohli mi dostat se zpátky – zatím ne do formy, alespoň do sportu a tréninku.

Evi, víme, že tě velmi trápí achilovky. Už se umoudřily a můžeš trénovat?

Achilovky trápí pořád. Stále běhám jen 2× týdně a pomaličku, maximálně hodinku. Ale trénink kompenzuji na kole, eliptickém trenažeru a na LYŽÍCH! Před dvěma dny jsem se přihlásila a v pátek pojedu 30 km závod.

Radku, konec roku byl pro tebe dosti dramatický. Po úspěšné operaci kolene tě postihla embolie do plic. Jak jsi na tom nyní zdravotně?

Podle doktorů bych měl mít ještě pořád víceméně klid. Přeci jen ta embolie nebyla úplná sranda. Pomalu se zase zkouším začít pohybovat po vlastní ose. A je to síla. Připadám si, jako bych začínal od nuly. Musím hlídat tepovku a nestačím se divit. To, co jsem běhal na tepu 110, mám teď na 140. Po 6 km jsem unavený jako po 50 km. Bude to dlouhá a pomalá cesta.

4. Prozradíte nám vaše plány pro rok 2019?

Eva: Boston maraton a maraton na MS v Dauhá. To jsou vrcholy, kde chci být na 100% připravena. Uvidíme, co zdraví dovolí a podle toho budeme plány upravovat. Kdoví, co nám rok 2019 přinese…

Katka: Budu se dále držet ultra vzdáleností, v první polovině roku to budou rychlejší závody kolem 100 kilometrů. V druhé polovině roku protáhnu běh i na celý den. Závodit budu opět nejen v Čechách, ale také by se mi líbilo jet do zahraničí, třeba do Durbanu…

Jirka: Cíle pro rok 2019 mám dva. Na jaře zaběhnout osobák na 1/2maraton a na podzim pořádný čas na maraton a to nejlépe limit pro OH 2020.

Radek: Plány se mi dost díky tomu závěru roku změnily. Takže jedinou jistotou v závodním plánu je Spartathlon 2019 a MS 24 hodin. Oba ty závody jsou v druhé polovině roku a to už budu 100% fit!

Pavel: Celý kalendář ještě nemám, ten teprve tvořím, ale některé věci prozradit mohu – na konci března zkusím štěstí na Barkley Marathons v USA, v dubnu se chci vrátit do JAR na 400 km Munga trail. Září ještě nemám rozhodnuté, vybírám mezi více variantami, každá z nich bude dobrá darda.