Letos nebylo Kojetíně příjemně a teplo jako v předchozích letech. Sice na závod počasí ještě vyšlo dobře, ale pak začalo mrholit, foukat a byla tam příšerná kosa.
A ty zdejší domácí koláče, na to musím upozornit hned v úvodu zase. Ty tedy opět psaly!
Tomáš Návrátil rozhodl závod až v posledním kilometru
Již po prvním kilometru se Tomáš Blaha /AK ASICS Kroměříž – 35:13/ usadil bezpečně na čele závodu a vypadalo to, že s přehledem zvítězí. Na obrátce měl náskok 35 vteřin. Jenže potom zapnul své turbo Tomáš Navrátil /AK ASICS Kroměříž – 35:11/ a postupně se na Blahu dotahoval. Na devátém kilometru šel před něj a pak si už hlídal svůj malý náskok až do cíle.
Třetí místo za ním vybojoval Jan Lachnit /TJ Liga 100 Olomouc – 36:57/, když v závěru utekl Josefovi Sedláčkovi /AK Kroměříž – 37:14/, který se vrací na závodní dráhu po delší pauze zaviněné zraněním.
Lenka Hrabovská o vítězství musela perně bojovat
V průběhu závodu žen bylo jasné, že se rozhodne mezi dvěma elitními běžkyněmi z AK Drnovice. Lenka Hrabovská /43:37/ a Nina Bartoňková /43:55/ totiž běžely spolu a teprve po obrátce Lenka získala malý náskok, který si udržela až do cíle.
Třetí doběhla Hana Jeřábková z Vyškova /45:48/ a čtvrtá skončila nejstarší závodnice z celého startovního pole Marie Hynštová /AK Drnovice – 47:28/, která měla v nohách také včerejší putování po Velkém Kosíři při Mánesově stezce v Lutíně jako někteří další běžci ve startovním poli.
V Kojetíně se běželo posedmé
Hanácká kojetínská desítka se po vydařených předchozích šesti ročnících běžela již posedmé.
Trasa se oproti loňsku změnila. Pořadatelé opět vyslali běžce opět jak v prvních ročnících z perfektně opravené, či spíš nové loděnice u řeky, kde bylo i zázemí celé akce, do polí a lesů kolem Kojetína a řeky Moravy ne velmi hezkou obrátkovou trať v délce deseti kilometrů.
Troufám si tvrdit, že tahle trasa je ze všech, které se tu za ty roky běžely, ta nejhezčí. Opět zde nechybělo ani tradiční bohaté občerstvení velmi příznačné pro zdejší srdečné a otevřené obyvatele. Prostě závod v Kojetíně jako obvykle neměl chybu a Jardovi Bělkovi i jeho pomocníkům se zase vydařil. Tady to snad ani jinak být nemůže.
Radost až do rána narušilo počasí
Vypadalo to na tradiční pohodičku, kterou měla zase poskytnout zdejší nádherná sportovní akce. Z počátku to tak také vypadalo. Po doběhu závodníků se ještě počasí udrželo v přijatelných mezích, ale pak to začalo a opravdu se udělalo hnusně. Při vyhlašování těch nejlepších jsme už pořádně zmokli a promrzli. Pořád tomu počasí sakra neumíme poručit. Bodejť by bylo příjemně, když planetu tak devastujeme. Chudáci naši potomci. Nevím, jak zde dokážou přežít. Po nás tu zbude jen poušť.
„Tomáš měl docela velký náskok na obrátce,“ konstatoval v cíli Tomáš Navrátil. „Já jsem nechtěl jít naplno, ale spíš tempově odtrénovat. Jenže moje závodnické srdce mi nedalo a zkusil jsem to. Nakonec jsem se na něho dotáhl a do cíle si to pak pohlídal.“
„Asi jsem to ze začátku neměl jít tak rychle,“ trochu zklamaně naznal Tomáš Blaha. „Jenže v předchozích startech mi to vyšlo, proto jsem to zkusil zase. Nedopadlo to, Tom byl lepší a závod mu víc sedl.“
„Sám jsem překvapený, že mi to dnes po včerejších 22 km po Kosíři tak běželo,“ kroutil hlavou Honza Lachnit při mé pochvale za oba dva závodní starty. „Ale závěr jsem šel dnes už na krev.“
„Nina nakopla strašně rychle první kilometr,“ popisovala dění na trati Lenka Hrabovská. „To jsem si říkala, že tak běžet nemůžu. Naštěstí zpomalila a pak jsme se držely spolu. Až po obrátce trochu ztratila a už se na mě nedotáhla.“
„Začátek byl asi moc rychlý,“ přiznala Nina Bartoňková. „Já tak běhám vždycky, ale dnes to mělo být volnější. Ale jsem ráda, že konečně po těch problémech v zimě už běžím. To je největší plus. Jestli jsem doběhla první nebo druhá, o to zatím až tak nejde.“
„Já bych to tak neviděla,“ smála se mé pochvale, že je čím dál lepší Hanka Jeřábková. „Prostě to dnes tak nějak vyšlo.“ Tak i Kojetín je za námi. Letí to, letí.
Co víc dodat. Výborně uspořádaný závod, skvělá atmosféra, plno kamarádů, perfektní zábava, dopoledni v Kojetíně prostě nic nechybělo. Jen to počasí to pokazilo.
Ale zase ty koláče, ty tedy psaly. To musím zdůraznit znovu. Proto budu raději jezdit na takové nádherné pohodové závody, než na monstr podniky dělané pro byznys. Tak tedy tisíceré díky našim kamarádům a pořadatelům, že jsou tuhle radost pro nás schopni zorganizovat.