Od rána bylo v Nemojanech na rozdíl od předchozích dnů celkem příjemně. A v lese ještě líp. Bohužel zničená cesta od kamionů, co odváží kmeny smrků napadené kůrovcem a do toho zkázu trasy dokonaly lijáky, které vymlely podklad až na kamenité podloží. Jindy příjemná lesní cesta se místy změnila v těžký kros. S tím se bohužel nedalo nic dělat a měnit trať pořadatelé nechtěli. A na závěr závodu se opět oteplilo tak, že se všichni schovávali raději do stínu.
Bratři Martin a Lukáš Kučerové si ze závodu udělali rodinný výklus
Martin Kučera /ELEVEN RUN Team – 20:14/ si už tradičně jezdí do Nemojan pro první místo a letos s ním přijel vyklusat i jeho bratr Lukáš Kučera / ELEVEN RUN Team – 20:15/. Cílem proběhli ruku v ruce a soupeři daleko široko nikde. A konkurence tu tedy byla. Ne, že ne.
Za nimi se totiž držel s odstupem na třetím místě Tomáš Steiner /AK Drnovice – 21:03/, čtvrtý proběhl cílem Petr Kučera /Kesbuk Grymov – 21:10/, pátý pak Tomáš Bohuslav /AK Drnovice – 21:43/ a šestý Lukáš Soural /VSK UNI Brno – 22:05/.
Nemojské závody prostě táhnou. Tolik skvělých běžců se jen tak na nějakém závodě nesejde.
Martina Vévodová smetla traťový rekord
Martina Vévodová /TJ Lokomotiva Břeclav – 23:17/ má fantastickou formu. Posunula traťový rekord o neuvěřitelných 41 vteřin. Druhá doběhla Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 26:20/ a třetí Nina Bartoňková /AK Drnovice – 26:58/.
Začalo další Nemojské běžecké léto
Prvním závodem letošního Nemojského běžeckého léta byl 12. ročník Lulečské šestky, který je věnován památce vynikající atletky, běžkyni Mgr. Lence Höferové, která by 6. července oslavila 56 let. Již podeváté se závod běžel jako její memoriál v místech, která měla tak nesmírně ráda. Nemojany jí byly druhým domovem a zároveň zde pracovala jako ředitelka základní školy. Lidé ze vsi, stejně jako my běžci, na ni nikdy nezapomeneme.
Běželo se opět od slavného lulečského koupaliště v přírodním lomu U Libuše po pískové sypané cestě v lesích směrem na Pístovice a zpět.
Obě akce Nemojského běžeckého léta pořádá AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany, Orlem Vyškov a místním Sokolem a protože Lenka Höferová učila i děti z okolních vesnic Luleč a Tučapy, tak i zdejší obecní úřady se na její počest na závodě podílejí. Stejně ovšem jako řada místních sponzorů. Navíc je Lulečská šestka zařazená do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a také do Vyškovské běžecké tour. Proto šlo o body do dvou seriálů. Do akcí Nemojského běžeckého léta se dá započítat i Lulečský preclík, který se běží týden po Lulečské šestce. Ten ovšem pořádá Orel Vyškov samostatně.
Letní závody v Nemojanech si drží svůj punc výjimečnosti a jsou mezi běžci čím dál víc oblíbené.
Příjemná trať a skvělá parta se závěrečným hezkým posezením
Právě kvůli tomu se jezdí do Nemojan. Prostě pobavit se s kamarády. Sice nadcházející volné dny, kdy přece jen řada lidí vyrazila již na dovolenou, ovlivnili jinak vždy velmi dobrou účast, ale to nic nemění na tom, že se v Nemojanech cítí běžci velmi spokojení.
„Ty tvoje ranní starty, ty mě jednou zabijí,“ hlásil mi hned po příjezdu Martin Kučera.
„Dnes jsme začali rozumně a vyplatilo se to. Výkon byl daleko lepší a ani jsem se tak nemákl,“ dodal pak po závodě a Lukáš Kučera k tomu jen přitakal: „Bylo to dobré tempo a běželi jsme spolu, to pak trať ubíhá daleko rychleji. Ale já jsem si ji letos vlastně prohlédl poprvé, protože když jsem tu dřív běžel, byl jsem nemocný a ani jsem neviděl, kudy běžím.“
„Ještě pár závodů a jsem zase zpátky,“ mnul si v cíli spokojeně ruce Tomáš Steiner. „Naběhané mám, teď se musím dostat do tempa a to dokážou jen závody.“
„Kolik je tu traťový rekord? Že bych se ho pokusila překonat,“ ptala se mě hned před startem Martina Vévodová. „Ani jsem netušila, že jdu tak rychle,“ když jsem jí říkal po závodě, o kolik posunula traťák, „asi už to teď o moc rychleji nepůjde,“ dodala pak nakonec naší debaty.
„Na to, že se nedostanu teď vůbec trénovat, jsem s výkonem spokojená,“ přiznala tréninkové manko Lenka Hrabovská. „Zřejmě jsem tím dobře vyladila,“ smála se při vyklusávání po závodě.
„Běžela jsem celý závod rovnoměrně, jenom z kopce mám problémy udržet tempo, ale už na tom pracuji,“ konstatovala po závodě Nina Bartoňková. „Myslím, že se to už jen zlepšuje.“
Je vidět, že se v lesích kolem Nemojan líbí hodně běžcům, protože hned při vyhlášení nejlepších závodníků už plánovali, jak se za 14 dnů opět v Nemojanech sejdou a poměří své síly při obávané a náročné Nemojské devítce. A my se na ně budeme těšit taky.