A že byla perná, o tom není sporu. Snad jen ti nejlepší závod mohli brát jen jako kvalitnější trénink. Také to tak v jejich podání vypadalo neboť jak Pavla Schorná /Maratónstav Úpice/, vítězka žen, tak i nejlepší muž Jakub Bajza /AK Kroměříž/, prokázali v Perné skvělou formu před mistrovstvím Evropy a soupeři je vůbec nedonutili k maximálnímu výkonu, kterého jsou v současné době schopní.

Pro přesnou informaci dodám, že, do cíle se Pavla Schorná dostala v čase 33:20 a Jakub Bajza za 55:25. Ten si dokonce dovolit v rámci testu takovou věc, že poslední kolo měl o 15 vteřin rychlejší než první a to je co říct při docela slušné náročnosti okruhu, kterému dominoval neskutečně dlouhý výstup po nepříjemných schodech na Tabulovou horu.

Druhá v cíli mezi ženami, Pavla Havlová /PSK Olymp Praha – 33:45/ prokázala též výbornou formu stejně jak třetí v pořadí Táňa Metelková /SK Týniště – 34:16/. Lze si jen přát, aby jim taková fazóna vydržela až do Turecka, kde se letos Evropa běží.

Za Jakubem Bajzou skvěle běžel Jiří Voják /Mílaři Domažlice – 56:22/. Druhé místo mu po právu patřilo a třetí se do cíle pak dostal Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 57:22/.

Bylo by nespravedlivé nezveřejnit též i ty nejlepší z kategorií, jichž se kvalifikace týkala.

Juniorky, které běžely jen 4,3 km, tedy jeden okruh na trati, ovládla Jana Brantlová /Mílaři Domažlice – 22:59/. Junioři běželi společně se ženami a rozhodně předvedli výborné výkony. Zvítězil nakonec Jan Janů /SKP Hvězda Pardubice – 29:50/ před svým oddílovým kolegou Liborem Bucifalem /30:25/ a Filipem Záveským /Iscarex Česká Třebová – 30:49/.

A nedá mi to, abych nevyzvedl alespoň vítěze i ostatních kategorií, neboť na zdejších náročných tratích museli předvést, že běhat umí, aby dnes vyhráli. Muže na 40 let překvapivě vyhrál Jiří Nožka /Dinosport Ivančice – 69:45/. Ti běželi ještě 4 okruhy stejně jako hlavní mužská kategorie.

Ostatní pak již jen dvě kola. Padesátníky naprosto suverénně ovládl největší favorit Aleš Stránský /Iscarex Česká Třebová – 33:12/. Nejlepší šedesátník byl Jiří Královec /Mílaři Domažlice – 40:48/ a sedmdesátník pak František Marek /SK Hronov – 45:28/.

V ženách nad 35 let bezpečně zvítězila již zmiňovaná Táňa Metelková, nad 45 let doběhla první Jana Matyášová /Dolní Dobrouč – 39:31/ a nad 55 let proběhla cílem jako vítězka Šárka Pechková /Maratónstav Úpice – 46:23/.

Perná žije během

Kvalifikace na mistrovství Evropy v běhu do vrchu pro letošní rok byla přidělena AK Perná. Zde se již 15 let koncem jara pořádá Běh přes Tabulovou horu, i když se třeba jmenoval občas i Běh na Děvín, který je součástí Saucony Českého poháru v běhu do vrchu a právě tento závod přilákal početnou obec našich nejlepších vrchařů, kteří se v Perné rozhodli utkat o volné letenky na Evropu.

František Kolínek, který společně s nadšenci z celé vesnice a jejich rodinami za tím vším stojí, ano, zdejšími závody opravdu celá ves žije, pro ně připravil tradičně náročnou trať v kopcích Pálavy.

Ženy čekaly dva tříkilometrové okruhy v terénu, což s výběhem a doběhem do cíle činilo celkem 7,3 km s celkovým převýšením 450 metrů.

Muži měli pro zpestření svého snažení a pro opravdové prověření kvalit těch nejlepších borců před sebou okruhy čtyři, v součtu pak 13,3 km s celkovým převýšením 850 metrů.

Jakub Bajza a spol.

„Nemusela jsem jít dnes vůbec naplno,“ přiznala se mi Pavla Schorná. „Dokonce jsem si dovolila v druhém kole část nejtěžší pasáže trati, která vedla po schodech, vyjít, protože je nebylo potřeba vyběhnout. Snad mi forma vydrží až do mistrovství Evropy.“

„Běželo se mi až neuvěřitelně dobře,“ okomentovala svůj perfektní výkon při vyhlášení vítězů Pavla Havlová. „Tratě mi sedly, neměla jsem nikde problém a v podstatě se dalo skoro celou trasu běžet, což v těchto závodech nebývá pravidlem. Uvidím, jak to půjde dál.“

„Jsem tu vůbec poprvé v životě a moc se mi tu líbilo,“ zhodnotila trať i prostředí pod Pálavskými vrchy Táňa Metelková. „A když se k tomu přidá i to, že mi to fakt docela slušně šlo, tak zdejší den v Perné neměl chybu.“

„Nebylo třeba běžet dnes na krev,“ přiznal se podobně jako Pavla Schorná i Jakub Bajza. „Zkusil jsem si různé varianty na trati, včetně zrychlení v posledním kole a v podstatě jsem si kvalitně zatrénoval. Mimo to mi to dnes výborně jelo z kopců dolů a to mi taky určitě přidalo na pohodě.“

„Nahoru mi to šlo výborně, tam jsem dokonce Jakuba stahoval“, popisoval dění v závodě Jiří Voják. „Jenže jsem měl problém srovnat se cestou dolů. Přece jen úzké pěšinky mezi stromy mi v některých pasážích trati moc nesedly a se svojí vyšší postavou jsem musel dávat větší pozor, abych si něco neudělal.“

Stejně tak to viděl i Tomáš Blaha: „Do kopců i po schodech se mi šlo výborně. Tam jsem si věřil, ale přece jenom v těch těžkých sebězích na tom byli kluci o dost lépe. Já se do těch zatáček nemohl dost dobře smotat a pokaždé jsem tam hodně ztratil.“

Kuře na grilu

Musím se zde přiznat, že i já se proti původnímu plánu proběhl Pálavou a jako obvykle ne bez komplikací, protože to jsem už prostě já. Když jsem u auta na sebe natahoval trenky a poskakoval bosky kolem dokola, ozval se startovní povel a já s úžasem hleděl, co se děje.

Co mi zbývalo, než se obléct. Nahý jsem se za nimi pustit nemohl, to by mě taky ve zdejší rezervaci mohli honit policajti jako doktora Ratha. I bez odposlechů. Ale třeba za pobuřování veřejnosti, plašení horských koz a nějaký ten exhibicionizmus.

Oni by si něco našli. A hlavně, co by tomu řekly ženské na trati, se kterými jsme běželi. Měl bych z ostudy kabát. Jak je znám, za ty roky, co je trénuji, prolátlo by se, co schovávám pod slipy okamžitě do celé běžecké obce. A možná i jinam. To jsem nesměl dopustit.

A bosky běžet, to už vůbec ne. Na to mám na rozdíl od posledního boomu dostatek rozumu. Co mi zbývalo. Oblékl jsem se, nazul a zavázal boty, to zdůrazňuji, popadl číslo do ruky a vyrazil rudý vzteky jako čerstvě vařený rak ke stíhačce.

To jsem si dal. Vypnutý mozek se mi zapnul až na schodech v prvním kole a to bylo pozdě. Z plánovaného lehkého proběhnutí přírodou se stal klasický boj o přežití, který vyvrcholil v druhém kole opět na schodech, kdy jsem proklel Frantu Kolínka až do padesátého kolene a být na Tabulové hoře kaplička, tak jsem se začal místo běhu modlit.

Naštěstí se mi podařilo samospádem díky svým tukovým zásobám skulit nějak dolů na hřiště, kde byl cíl a zakotvit u iontového nápoje, kterého jsem do sebe nalil asi hektolitr, promiň, Franto, a pak do sebe narval i nádherně vonící kuře na grilu.

A o lidovém běhu za flašku vína, což jsem původně chtěl hamižně absolvovat, jsem si nechal už jen zdát. Neštěstí. Možná bych dopadl ještě hůř. Třeba jako Ondra Němec, který si v ďábelském finiši tohoto kondičního proběhnutí natrhl sval.

Tak brzké uzdravení Ondro a na dalších závodech všichni opět nashledanou.


Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.