Velmi silný boční vítr, který běžce nepříjemně brzdil po celé rovinaté obrátkové trati, do značné míry ovlivnil průběh jak závodu mužů, tak i žen.
S tímto nepříznivým a pro běžce nejméně oblíbeným přírodním faktorem si ve Velké ceně Města Holíč nejlépe poradil břeclavský mílař Roman Paulík, který trasu dlouhou 8895 metrů zvládl v čase 29:06.
Druhý doběhl Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 29:43/, který si v závěrečných metrech závodu pohrál s Jánem Moravcem /TJ Spartak Myjava – 29:48/.
Ženy běžely jen 4550 metrů a navíc v sólovém závodu bez mužů. Tady se, jak s větrem, tak i s tím, že jí muži nepomůžou, vyrovnala nejefektivněji velká favoritka závodu Irena Pospíšilová /AHA Vyškov – 17:27/. Za ní pak zkušeně doklusala Jana Kadlecová /AK Hodonín- 17:51/ a s následující skupinkou vytrvalkyň se ve finiši lehce pohrála Marta Durnová /Branopac CZ Veselí – 18:25/, která tím pádem skončila absolutně třetí.
XX. ročník Velkej ceny města Holíč
Toto letí. Opravdu již dvacátý ročník velmi oblíbeného a známého běžeckého závodu v Holíči, slovenském městě, do kterého je to z Hodonína co bys kamenem dohodil, uspořádali společnou rukou AK Junior Holíč a Město Holíč pod vedením ředitele závodu Rudolfa Roučky v areálu holíčského zámku. Samozřejmě patří i tato sportovní akce, kde se mohly běžecky vyřádit všechny věkové kategorii od nejmenších dětí až po nejstarší veterány, do Moravsko – Slovenského běžeckého poháru 2012, dále také do GP Záhoria a Slovácka a Trnavské župní běžecké ligy.
Vítr a polní cesta – problém
Potvrdil to i vítěz dne Roman Paulík: „Nedalo se s tím moc dělat, protože vítr šel z boku a dost nás všechny brzdil, takže se běželo víc opatrněji. Navíc mě hodně rozhodil terén před otočkou, ale dokázal jsem se tím dobře srovnat a pak jsem si držel jen svoje tempo a celkem v pohodě bez nějakých problémů jsem potom doběhl až do cíle.“
„Ta polní cesta v polovině závodu mně dala zabrat snad víc, než vítr na trase,“ přiznal se Tomáš Steiner. „Nemohl jsem udržet rytmus a pak už jsem jen podstatě pořád kluky dotahoval a nakonec jsem byl velmi spokojený s druhým místem, protože i o to jsem musel pořádně bojovat.“
„Potřebuji běžet již od začátku naplno, takový způsob závodění mi absolutně nevyhovuje,“ hodnotil svůj výkon na trase v holíčských alejích nejlepší veterán Ján Moravec. „Jenže dnes mi to po zranění lépe nešlo, ale rozhodně se budu snažit kluky pořádně potrápit a běhat v dalších závodech mnohem aktivněji.“ „Nebylo kam moc spěchat,“ usmívala se viditelně spokojená Irena Pospíšilová, kolem které již snaživě cupitala její malá dcerka. Že by nový běžecký talent? Kdo ví!
„Neměla jsem s kým bojovat a ani s chlapy se nedalo závodit, když jsme běžely samotné, tak jsem si jen držela své tréninkové tempo a i to stačilo na vítězství.“
„S Irenou jsme ostatním ženám dost utekly už do obrátky,“ smála se Jana Kadlecová. „Tak jsem na ni volala, že nemusí nikam spěchat, ale stejně na mě nedala a pořád víc a víc natahovala vzdálenost mezi námi. Proto jsem to jen doklusala, jelikož nebylo kam spěchat.“
„Maruška Hynštová nám to odtáhla,“ přiznal se Marta Durnová, „ a my jsme jí žádná nešly pomoct. A v závěru jsme pak musely mít zákonitě víc sil než ona, tak nebyl problém jí v posledních metrech s přehledem utéct.“
A na závěr po vyhlášení nejlepších běžců a běžkyň čekalo vytrvalce již tradiční velké občerstvení, kde okamžitě doplnili energii na další sportovní akce zdejšího regionu, neboť už v pátek je skoro všechny čeká Medlenův chodníček ve Gbelích.
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
