Poté, co v předposlední den olympijských her v Londýně vybojoval David Svoboda zlato v moderním pětiboji, stal se doma hvězdou. Podobně jako dříve běžec Emil Zátopek a desetibojaři Robert Změlík nebo Roman Šebrle si vychutnal proběhnutí cílem olympijského závodu na prvním místě. Navíc stanovil výkonem 5 928 bodů nový olympijský rekord.
Při rozhovoru, který proběhl během vyhlašování posledního závodu RunTour na Ladronce, se David usmíval a působil přátelsky. Vzpomněl krátce na Peking i na Londýn, popsal pro BezvaBĚH svůj trénink a také vysvětlil, proč nyní běhá v Česku desetikilometrové závody. Když se dozvěděl, že si ho komentátor závodu spletl s bratrem, začal se smát…
V Pekingu jste měl smůlu, když jste dostal špatného koně, naopak v Londýně všechno vyšlo na sto procent. Jak byste se ještě v krátkosti vrátil k letošnímu olympijskému závodu?
„Londýnský závod byl ideální po všech stránkách. Nejenom tím, že tam byli skvělí diváci a skvělá atmosféra, ale i po sportovní stránce jsem zažil to nejvíc, co se zažít dá. Všechno mi klaplo, jak mělo a je pravda, že v dlouhodobější perspektivě, ještě ve srovnání s Pekingem, to bylo všechno téměř stejné jako v Pekingu. Jediný rozdíl byl v tom, že tentokrát mi pověsili na krk medaili a tenkrát ne.
Já jsem na olympiádách startoval dvakrát, absolvoval jsem tam ve dvou pětibojích deset disciplín a devět z nich bylo na hranici mých možností, jenom jedna jediná se mi nepovedla a to byla jízda v Pekingu."
V Pekingu jste byl na druhém místě, po nevydařeném parkuru jste však skončil devětadvacátý. Obával jste se v Londýně před jízdou, abyste nezažil takové malé „de ja vu“?
„Nebál jsem se. Nechci to zakřiknout, ale taková smůla nechodí většinou dvakrát. (úsměv) Nedovedu si představit, že by se tohle opakovalo. Samozřejmě, že se mohlo stát, že by se mi jízda nepovedla a třeba mi to vzalo medaili, ale nebál jsem se toho.
Za čtyři roky od Pekingu jsem toho hodně najezdil, hodně jsem se zlepšil, hodně závodů jsem vyhrál a hodně zase prohrál z jiného důvodu. Čtyřletá doba je ve sportu celá věčnost a já už jsem tam to spojení neviděl. Už to bylo moc dávno. (úsměv)"
Před poslední disciplínou již bylo na dosah zlato, vedl jste o vteřinu. Byl jste nervózní?
„Nesvazovalo mě to, já nevěděl, že poběžím o zlato. Věděl jsem, že vybíhám první a že jsem v té závěrečné disciplíně jeden z nejlepších, ale bylo tam poměrně hodně soupeřů, kteří byli na srovnatelné úrovni a bylo nás tam čtyři nebo pět v pěti, šesti vteřinách, takže jsem věděl, že to bude boj o medaili. Že se z toho stal souboj o zlato mezi mnou a Číňanem, to se stalo během závodu a bylo to spíš tak od poloviny závodu do konce. Ale do té doby jsem musel přemýšlet i nad těmi pětibojaři za námi."
Po olympiádě v Londýně běháte hodně závodů po Čechách. Jedná se ale o vzdálenosti kolem deseti kilometrů. Proč nevolíte kratší tratě, které by byly podobnější tomu, co běháte v moderním pětiboji?
„Já na těchto závodech nezávodím. Já se zúčastňuji a beru to tak, že v každodenních povinnostech, které mi teď docela narostly, mám alespoň záminku si zasportovat nebo zatělocvičit. A tím, že v tom nezávodím, tak jsem si říkal, proč bych běhal jenom pět kilometrů nebo jen tři, chci se pořádně proběhnout a ta desítka je taková ideální vzdálenost na to, abych pocítil, že jsem něco dělala a abych si to užil. Dělám to jako hobbík, tak mi to vyhovuje."
Moderní pětiboj, to je šerm, plavání, jízda na koni a střelba spojená s přespolním během. Jak vypadá takový běžný trénink? Dominuje v něm běh?
„Já se připravuji ve všech pěti disciplínách, samozřejmě. Dávám tak tři, čtyři disciplíny denně a ten běh je spolu s plaváním dominantní. Fyzické disciplíny se musí trénovat každý den na poměrně vysoké úrovni, takže plavu a běhám denně, naběhám kolem 60 kilometrů za týden."
To bratr Tomáš, špičkový triatlonista, asi v tréninku naběhá více, že?
„Můj brácha běhá mnohem víc, jsou to nesrovnatelně jiné dávky. Jenom proto, že jeho disciplína je ryze vytrvalostní, zatímco já tam mám ještě prvky rychlostně – silové. Takže skladba tréninku a tréninkové programy jsou odlišné. Ale i tak si najdeme chvilku, kdy si zajdeme spolu zaběhat jen tak."
Kromě toho, že jste oba vynikající sportovci jste si jako dvojčata podobní. Lidé si vás pletou, mimo jiné i komentátor dnes v cíli. Bavíte se tím?
„To ani nevím, že komentátor v cíli si nás spletl."
Opravdu. Tomáš doběhl a dostal otázku, jak se běželo olympijskému vítězi…
(smích) „Tak nás to už tak moc nebaví. Zatím jsem rád, že můžu říct, že nám to vysloveně nevadí, ale už se tomu nesmějeme tak jako ostatní, protože to prostě máme denodenně. Tyto záměny jsou již rutinní záležitost."
Máte po sezóně, jak strávíte zbytek roku a jaké máte plány pro příští rok?
„Teď mám v plánu si pořádně odpočinout, konečně na to budu mít snad v listopadu čas. Shodou okolností jedu do Mexika s bráchou na jeho závod v dlouhém ironmanu. Koncem listopadu se vrátím a začnu se tady připravovat, abych v lednu byl schopen naskočit do normálního tréninku, odjedu asi někam na soustředění, ještě uvidím, jak se dohodnu s trenérem. Ale pro příští rok jsou jasné dva vrcholy – Evropa a svět, když tedy všechno půjde podle plánu."
Jaké máte plány v dlouhodobějším horizontu? Myslíte na další olympiádu?
„Ano. V dlouhodobém konceptu přípravy bude další největší vrchol olympiáda, respektive kvalifikace na olympiádu v Riu."
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.