Neuvěřitelně nádherné počasí přilákalo v sobotu do Litovle na 60 běžců, kteří se přišli proběhnout zdejší krásnou přírodní rezervací.
Nejrychlejší mezi muži byl největší favorit závodu Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 50:31/. Loňský vítěz David Pelíšek se pro nachlazení přijel jenom podívat a tím měl přece jen Petr svůj triumf poněkud jednodušší. Za ním doběhl Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 50:45/ a třetí pak terénní specialista Martin Šnobl /Los Rapidos – 51:34/.
Nejlepší ženou se stala fantastickým způsobem běžící Lenka Planičková /AK Olomouc – 59:33/. Druhá proběhla cílem až se značným odstupem Jarmila Palíšková /SK Salix Grymov – 1:02:38/ a třetí potom Štefánia Šrámková /Solen Olomouc – 1:03:39/.
Nejhezčí závody na podzim jsou v přírodě
Letošní 29. ročník Litovelské patnáctky, který byl zařazený jako 37. závod do 32. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro rok 2012, se opět vydařil. Počasí bylo ideální, protože se na víkend oteplilo, ale v přírodní rezervaci Litovelské Pomoraví, dnes opravdu zalité sluncem babího léta, kudy 14 km dlouhá trasa závodu vede, je myslím v každém ročním období nádherně a proto se na tento závod těší celý rok řada běžců z Olomoucka a přilehlého okolí.
A plným právem. Každý běh má něco do sebe, ale v Litovli je v tom i něco trochu navíc. Nevím přesně čím to je, ale asi to bude tím zvláštním prostředím. A ani nejde tak o vlastní závod, jako spíš o to proběhnutí kolem řeky Moravy, zdejšími lužními lesy a i po rozlehlých loukách, ztichlých podzimní nostalgií.
Hezká trať, skvělé počasí, babí léto jak má být
To znělo nejčastěji v cíli i přesto, že někteří borci netrefili správně odbočku a vydali se do cíle poněkud delší oklikou. I to se stává.
Také Petr Vymazal potvrdil, že se mu běželo v tomto prostředí výborně a k dění na trati pak dodal: „Já běžím vždycky naplno, tak jsem čekal, co Ondra s tím mým tempem provede. Ale překvapivě na něj v kopci trochu ztratil. Tam jsem získal náskok, který se pak až do cíle vůbec nezměnil.“
Přesně tohle přiznal i Ondra Horák: „Asi do poloviny závodu jsem běžel s Petrem, ale pak jsem ho nedokázal udržet a už se mi nepodařilo ho někdo dál na trati dotáhnout. Běžel výborně a dnes jsem na něho neměl.“
„Neběhám na silnici. To nesnáším,“ odpověděl otázku, proč je tak málo vidět na závodech, když mu to tak dobře běhá, Martin Šnobl. „A většina závodů po okolí se běhá právě jako silniční nebo s převahou silnice. Proto si vybírám jen ty v terénu, které mi vyhovují. Škoda, že jsem dnes běžel celou trať sám, mohl jsem jít i rychleji, ale Ondra s Petrem mi utekli po startu a pak už nebylo s kým soupeřit.“
„Celé prázdniny jsem roznášela poštu. Nachodila a naběhala jsem jen tím spousty kilometrů a k tomu jsem pak ještě i odpoledne trénovala,“ usmívala se výborně naladěná Lenka Planičková, když jsem se jí ptal, jak je to možné, že jí to na podzim tak začalo běhat. „Asi se ten velký objem začíná konečně projevovat, teď jenom vydržet zdravá a potvrdit zlepšenou výkonnost i v příštím roce.“
„Běhá se mi tu dobře, proto sem ráda jezdím,“ řekla mi během výklusu Jarmila Palíšková. „Je tu jen jeden kopec na trati a ten se dá přežít, jinak je převažuje rovina a to mi vyhovuje. Ani terén mi nijak nevadí a ještě k tomu bylo dnes hezky, takže výborně strávené dopoledne v přírodě. Není co víc k tomu dodávat.“
„Zase jsem si posunula osobák na této trati,“ smála se velmi spokojená Štefánia Šrámková. „ Chystám se na maratón do Benátek, proto jsem ráda, že mi to celkem dobře běhá. Sice tam přece jen pojedu spíš si to užít než se pokoušet o nějaký dobrý výkon, ale není na škodu, že mám dost dobrou běžeckou formu.“
Velkou cenu Olomouckého kraje musím doběhat
To jsem si řekl v týdnu, kdy jsem se bráboral z posledního zářezu do mého zdraví. S tím jsem se postavil opět na trať, přestože jsem si už slíbil, že se nebudu dál trápit. Jenže dobře rozběhaný pohár mi přece jen nedá. Ale fakt to bylo hrozné. Mnohem horší, než jsem si představoval. Jako když ve snu před něčím utíkáte a ono vám to nejde a nejde. Přesně tak jsem se po celý závod cítil.
Forma se mi rozplynula někde v Beskydech při šplhání na Ondřejník a od té doby ji ne a ne nalézt. Je to jen boj sama se sebou a čekání na to, kdy to už se mnou sekne. Sice jsem dnes za obrovského úsilí doběhl a posbíral nějaké cenné body, ale nevím, jestli se mi podaří ještě zvládnout posledních šest závodů do poháru a možná taky už i posledních v mém životě. Je třeba vědět, kdy má člověk přestat bláznit. U mě už sice bylo pozdě někdy před dvaceti lety, ale jak mám to dlouhé vedení, tak mi to dochází až teď a zřejmě již hodně po dvanácté.
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
