Vcelku náročný kros o délce 8,7 km ztížily klimatické podmínky, které díky lijáku a studenému větru prověřily běžce až do mrtě v posledním závodě čtyřdílného seriálu Grymovského poháru. Polní cesty se změnily v bahnitou klouzačku a koňská dostihová dráha místy i v přírodní bažinu.

V těchto opravdu náročných podmínkách se nejlépe dařilo Davidovi Pelíškovi /Scot Mader Sport – 32:09/, který za sebou nechal až po finiši v závěrečné pasáži trati, vedoucí po cyklistické stezce, druhého Petra Vymazala /SK Salix Grymov – 32:16/ a třetího Josefa Sedláčka /Bike-Kamík-Tučapy – 32:30/.

V ženách velmi překvapivě zdolala Hanka Slováčková /39:49/ obrovskou domácí favoritku závodu Jarmilu Palíškovou /39:56/, obě jsou členky domácího SK Salix Grymov, takže se v areálu zdejšího klubu slavil dvojitý úspěch a Petr Vymazal svým výsledkem mezi muži, též slušně vyšperkoval výborný výsledek místního sportovního oddílu.

Až hodně daleko za nejlepšími ženami potom doběhla třetí dáma závodu, veteránka Eva Dvořáková z Biatlonu Prostějov /46:22/.

Grymov nezklamal. Dostihové překážky byly opět na trati

3. ročník Grymovské podkovy, který je součástí 32. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a zároveň posledním závodem 2. ročníku Grymovského poháru uspořádali společně SK Salix Grymov a Obecní úřad Grymov.

Sportovní areál v Grymově se již stal centrem běžeckých závodů na Přerovsku, kde za veškerou organizací stojí zdejší výborný vytrvalec Petr Kučera. Grymovská podkova zde měla také svůj start i cíl.

Trasa závodu vedla sice po rovině, až na nějaké drobné terénní vlny, protože to tam v okolí Bečvy snad ani jinak nejde, ale zato těžkým terénem po rozbahněných polních cestách do jezdeckého areálu v Radslavicích. Zde se na dostihové dráze, místy ve vodě, či v hlubokém a sypkém písku, na koňských překážkách a nad výběhy a seběhy po valu kolem dráhy všem řádně protočily panenky.

A odtud se pak zase bylo nutné dostat po polních cestách zpět. A věřte, že to nebylo vůbec jednoduché. Pořadatelé a počasí, přestože se část trati musela vést po cyklistických stezkách, nám závěr Grymovského poháru tedy opravdu řádně opepřili. Pro některé z nás, zejména pak pro mě, to byl boj o holý život.

Moc rychle se v tom běžet nedalo

To byla nejčastější věta po různých výrazech nepublikovatelného charakteru, ne k pořadatelům, ale k počasí, která zněla v cíli závodu. Potvrdili to i ti nejlepší.

„Nikdo nikam nespěchal,“ konstatoval již zdravý David Pelíšek. „Sice jsem na dostihové dráze měl už menší náskok, ale počkal jsem na kluky, abychom v tom bahně proti větru po polní cestě šli spolu a až pak na silnici jsem přidal a v tréninkovém tempu doběhl do cíle.“

Stejně tak to viděl i Petr Vymazal: „V takovém počasí se nikomu nechtělo jít nějak moc ostré tempo, tak jsme vlastně většinu trasy odběhli ve skupině a až v závěru se rozhodovalo, kdo bude nejlepší. David má výborný finiš, tak jsem se soustředil na udržení druhého místa a to se mi podařilo.“

„Táhl jsem to proti větru a v bahně,“ kroutil hlavou nad sebou Josef Sedláček a opepřil svoji zpověď odpovídajícím výrazem, kterým se trefně počastoval. „Nikomu se nechtělo, tak jsem to zkusil, ale na cyklistické stezce do toho David s Petrem kopli a byli fuč.“

„Skoro půl roku jsem neběhala,“ smála se Hanka Slováčková. „Vlastně jsem ani nevěděla, co mám od sebe čekat, ale chtěla jsem zkusit jít od začátku naplno a zjistit, co vydržím. A že se mi podaří vyhrát absolutně, tomu skoro nemůžu ještě ani teď uvěřit.“

„Dost jsem se trápila v tom blátě,“ komentovala svůj výkon poněkud zklamaně Jarka Palíšková. „Nemohla jsem se pořádně odrazit a už se mi v závěru Hanku nepodařilo dotáhnout. Začala hodně moc odvážně. Nečekala jsem, že to vydrží až do konce, ale zvládla to a běžela na rozdíl ode mě fakt dobře.“

„Pokud se mi podaří ještě nějaký takový závod, kdy nepřijdu v hodnocení kategorie o moc bodů, tak se možná posunu v pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje až na třetí místo, to by mě hodně překvapilo a zároveň také potěšilo,“ usmívala se spokojeně třetí žena v absolutním pořadí, Eva Dvořáková.

Už se mi to krátí. Čekají mě poslední závody

Je to tak a dnes už bylo pozdě, protože v tomto počasí, kdy mi ráno odmítl i pes vystrčit nos ze dveří, jsem se dorazil totálně. V takovém lijáku, bahně, větru a zimě jsem už jenom pochodoval jako Napoleonovi vojáci pod Moskvou a čekal, jestli se dostanu vůbec do cíle a zda ten další sebevražedný pokus přežiji. Ráno moudřejší večera. Zbývají mi poslední 4 závody, možná to i doběhám.

Výsledky

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.