Již delší dobu přemýšlím o talentu v běhu, kde jej hledat, jak by se měl projevovat. Kolem sebe vidím spoustu různých běžců, ale nevím, o kom z nich bych řekl, že má talent. Běh je zdánlivě naprosto jednoduchý sport, jenže o to je hledání talentu složitější. Pro své běžecké výkony totiž čerpáme kondici a dovednosti z mnoha jiných nejen sportovních činností.

Je snad talentovaný ten, kdo zaběhne bez tréninku první maraton pod tři hodiny? Těžko říct. Do běhu lze přenést mnoho schopností a dovedností z jiných sportů. Záleží, jak aktivně jedinec do té doby žil. Pokud by šel rovnou z gauče po letech nicnedělání, byl by to malý zázrak. Pro lyžaře, triatlonistu či cyklistu by to zas nemusel být takový problém. Navíc je tu další problém – může se ale talent projevit jen jednorázově? Co by po takovém výkonu mělo následovat, aby byla přítomnost talentu bezpochyby potvrzena?

A co ten, kdo na začátku svého snažení končí v hloubi pole, daleko za ostatními? Je automaticky bez talentu? Možná je projevem talentu právě to, když někdo dokáže léta systematicky pracovat, neustále se zlepšovat a postupně se přibližovat svému maximu (i když určení osobního maxima je vždy jen spekulace). Třeba se původní poražený může po letech dostat mnohem dál než ten, který měl na startu obrovský náskok.

Ono ale nejde jen o časy. Spočívá snad talent v tom, že člověk běhá ladně, přesně podle příruček, že má pohybové nadání? Já sám běhám stylově špatně. Nevím, jak rychle bych běhal při správném stylu. Pravděpodobně bych byl rychlejší? Utěšuji se tím, že talent může spočívat i v tom, že člověk přes neladný a neekonomický styl dokáže běhat rychleji než jiní?

V souvislosti s talentem mluvíme většinou o mladých lidech, jako by ho měli jen oni. To je ale hodně úzké vidění. Možná, že daleko větší talent byl dán (pokud je skutečně jen darem) tomu, kdo dokáže běhat desítky let, kdo vydrží tisíce kilometrů bez vážnějších zranění. Ostatně kolik „talentů“ zmizelo z našich očí díky vleklým zraněním. Byli rychlí a kde jsou teď? Talent přece mají běžci bez rozdílu věku. A také bez ohledu na výkonnost, všichni neběhají kvůli lámání rekordů.

Nabídl jsem jen několik útržků, pohledů. Většinou je naše vidění věci ovlivněné vlastními zkušenostmi. Já cítím, že talent není jen dar, který někdo má a může na něj navěky spoléhat. Pokud totiž s tímto darem nepracujeme, dále ho nerozvíjíme, nestaráme se o něj, rozplyne se.

Talent může mít mnoho podob, někdy nemusí být na první pohled viditelný, ale jednou se projeví. Pokud někdo chce talent brát jako statickou vlastnost, základní předpoklad či výhodu, nebudu mu to rozmlouvat. Já si však myslím, že pak talent nemusí nic znamenat, pak je jen jednou z mnoha ingrediencí potřebných do receptu na úspěch. Úspěch v mnoha podobách, nejen těch vyjádřených čísly.

Autorem článku je Marek Chlupatý, běžec z Plzně, který se momentálně prohání Prahou a bloguje na www.marek27.cz.