Když se na startu v Hlušovicích ráno objevila Petra Kamínková a David Pelíšek jenom kolem startu tréninkově proběhl, protože spěchal do školy na zápočty, tušil jsem, že to muži v dnešním závodě nebudou mít vůbec lehké. A nemýlil jsem se.
Až do otočky vedl s mírným náskokem Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 37:37/ který nakonec s vypětím všech sil dotáhl závod do vítězného konce, ale za ním již běžela skupinka borců, se kterými lehce klusala Petra Kamínková /AK Olomouc – 37:43/.
Po obrátce trochu zvýšila tempo a začala Pavla dotahovat. S ní se udrželi je Tomáš Rašner /Olomouc- 37:39/, nakonec absolutně druhý, třetí pak úplně mezi všemi běžci skončila Petra a tempo udrželi ještě čtvrtý absolutně a třetí muž v pořadí Tomáš Vyskočil /Olomouc – 37:45/ a pátý absolutně a čtvrtý muž Jan Barabáš /Triatlon Club Olomouc – 37:47/. Za nimi již zela dost velká časová díra.
Abych byl kompletní, tak jako druhá žena cílem proběhla Lenka Poklopová /Fortex Ski Moravský Beroun – 45:53/ a třetí pak Šárka Krčková /TJ Liga 100 Olomouc – 48:56/.
Karel Pikal stojí na Olomoucku skoro za vším
8. ročník Běhu přes Černovírský les v Hlušovicích nedaleko Olomouce uspořádal jako další závod Středomoravského běžeckého poháru guru tohoto seriálu Karel Pikal a pro běžce připravil obrátkovou trasu vedoucí po cyklistických stezkách ve zdejším lese v délce 10 km. Hanácké roviny dávají tušit, že jediným převýšením závodu je výběh přes násep kolejiště, které trať protíná.
Tento pohár má už za léta, co jej Karel Pikal pořádá, i když dříve třeba pod jiným názvem, svoji stálou běžeckou klientelu a schází se tam fakt dobrá parta kamarádů, která si běh implantovala do svého životního stylu. Sice se závodí, ale vesměs nejde o umístění jak spíš o prožitky a zážitky, které se pak po závodě mezi těmi skalními probírají vždy při občerstvení v nějaké restauraci, kde obvykle bývá zázemí závodu.
Letos navíc dopomohlo ke zdárnému průběhu závodu i ideální počasí, až na pomalu se zvedající vítr, neboť v takových podmínkách v listopadu je radost běhat.
Petra Kamínková se nikam nehnala
Přesně tohle mi s úsměvem sdělila při vyhlašování vítězů a pak k tomu se svým tradičním smíchem dodala: „Byla jsem na dovolené, parádně jsem si odpočinula a mám z běhání zase radost. A pro ni to budu už jenom dělat. Proto se ráda zúčastním každého závodu v okolí, když mi to časově vyjde, protože je tu perfektní parta kamarádů, která se mnou navíc chodí i trénovat. Jsem sama překvapená, jak mi to teď zase běhá a docela se těším do Japonska na štafetu Ekiden, kam letos opět vyrazí česká vytrvalecká reprezentace. Sama jsem zvědavá, jak mi to poběží tam.“
„Nikdo nechtěl jít rychle, tak jsem se do toho pustil sám, ale po obrátce, když mě Petra pomalu dotahovala, jsem musel jít úplně na doraz. Nechtěl jsem prohrát v závěru, když jsem si to odtáhl celé sám a jsem rád, že se mi to podařilo,“ přiznal se mi velmi spokojený Pavel Dvořák.
„Petra byla na nás dnes hodná,“ smál se Tomáš Rašner, „nechala nás, ať ji předběhneme a nijak se do mě vůbec netlačila.“
„No, já už jsem jí v tedy v závěru nestačil,“ opáčil naopak též s úsměvem Petr Vyskočil.
A tak to vždy v závodech Středomoravského běžeckého poháru je. Sice soupeření, ale s úsměvem a s radostí z pohybu mezi svými kamarády. A to je dobře, moc dobře. I takhle se dá běh a běžecký závod naplno užít.
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
