Jasně, holky nestůňou. Klucí se složej pod obyčejnou rýmičkou a potřebujou opečovávat, zatímco holka se čtyřicítkou horečkou ještě funguje a říká, že jí nic hroznýho není. Asi se bojíme, že by se o nás nikdo nepostaral nebo chcem ukázat, že jsme hrdinky a vydržíme víc, težko říct.
Jak stůňu já? No, tak něco mezi tim, mám tendenci bejt na umření a sepisovat poslední vůle, jenže protože se o mě nikdo nepostará, vedu dialogy „Ježištohlejemojeposledníhodinka!“ „Neblázni, vydrž, bude to dobrý. Velká holka! Paralen! Vstávat!“ Sama se sebou. Pokud jste si o mě až doteď mysleli, že zas takovej magor nejsem, tak vám moc děkuju, ale asi vás připravim o iluze.
Jsem nemocinká, bolí mě v krku a mám teplotu. Ta silná holka ve mně pořád pracuje, plní úkoly, ale jak přijdu domů, zklukovatim. Můj včerejší večer. Vidíte tu fotku? Takže silnej vývar, ale né jen tak ledajakej, s písmenkama! Když nejste nemocní, tak můžete jíst normální polívku, ale když nemocní jste, chce to písmenkovou a v puntíkatý misce. K tomu nový číslo čtyřlístku. A ta stříbrná věc?
To je můj světelnej meč. Proč jako světelenej meč, že sem jako magor? Hm a jak jako chcete bojovat proti nemocem? Viry a bacily jsou malý, zákeřný sviňuchy, na ty normální meč neplatí, světelnej meč je základ. A jak taky chcete sledovat Hvězdný války, když nemáte světelnej meč? Prosimvás. Neztrapňujte mě, světelnej meč je základ každý slušný domácnosti.
Bude to dobrý, nejsem žádnej slabčáckej Máslo Olejovič, všichni z těch nemocí dělaj bůhvíco, přitom já se tu pohodlně válim v egyptský bavlnce, 220cm dlouhá peřinka (Ne, neptejte se mě už, proč holka co má 158cm potřebuje prodlouženou deku), horečka čtvrteční noci, rozjíždím Paralen párty, Darth Vader zrovna říká: Luuuke, I’m your father! Do toho si máchám mečíkem a piju horkej zázvor s brusinkama. Joo, idylka! Byla by to idylka, kdybych neumírala!
Co tu machruju jak je fajn bejt nemocná. Nechci strašit, ale umírám a tohle je moje poslední hodinka. A protože co je psáno, to je dáno a co je na internetu je věčné, ráda bych teď sepsala svojí poslední vůli. Ne, nepřemlouvejte mě, tohle nemůžu přežít.
Tak Vendul, protože seš jedinej člověk koho znám, co má stejnou velikost nohy.. Můj botník bude tvůj. Kačí? Všechny cingrlata. Jeník Velká Noha dostane prodlouženou peřinu a Ivu mojí sbírku pod postelí. Michelle mojí Kindle čtečku. Zbyhněv si může vzít moje hipsterský brejle, který už si chce 3 měsíce koupit. Notebook věnuju historickému muzeu a svoje tělo a fotky odkazuju po vzoru Kocoura Louvru. Kafe a příslušenství Jeník Smejkalů, pro Dori sbírku šátků a správcovství mého FB profilu (buď vtipná!). Gábi? Moje sbírka klasický hudby, starý vydání Anny Kareniny a modrej klobouk, může být? Arsa dostane světelnej meč. Tadeáši pro tebe bych měla mapu hvězdný oblohy a barevný pastelky. Na hrob mi doneste narcisy a tulipány, moje zápisy posmrtně vydejte, Nobelovku zapijte. Vodkou, pro dámy tequilu. Vím, že to neni dobrý pro vaše nohy, ale co byste neudělali pro umírajícího člověka.
Mým oblíbeným blogerům věnuju kouský svý karmy a diskutéři nechť si rozeberou moje dukáty.
Přemejšlim nad nějakejma moudrejma závěrečnejma slovama, ale zase si říkám, že by to bylo v tomhle zápisu skoro nošení stínů do Sephory, tak snad jen, kdo si se mnou dá kafe?
Jsem Zu. Chci mít svůj ZuzuBlog na ZuzuNetu a žít v Zuzulandu, kde je vždy dostatek kávy, měkoučkých postelí a peřinkami a pár dalších věcí. Nechci se emancipovat a nechci aby mi chlap lezl do kuchyně. Nesnáším práci v kolektivu, nejsem odolná proti stresu, nepracuju 24/7, nemám vůdčí schopnosti. Nejsem pečlivá. Nejsem cool frikulína. Jsem out. Out jako outobus.
Autorka příspěvku Zuzana Vrzalová bloguje na www.zuzanavrzalova.blog.idnes.cz