Zima je tady. První říjnový sníh brzy roztál, ale ten prosincový už vydrží. Máme odložit běžecké boty do komory a vyzvednout je až na jaře? Nebo přezout na zimní vzorek, stejně jako automobilisté a pokračovat v běžecké krasojízdě? A nebo, podobně jako mnozí lehkomyslní řidiči, prostě dál běhat ve svých osvědčených silničkách, zima nezima?

Mnozí běžci doopravdy zvládnou zimní běžeckou sezónu bez krosových bot se zimním vzorkem. Musí ale opatrně volit své běžecké trasy, aby se vyhnuli rizikovým místům. S jistou dávkou opatrnosti je možné překonat kluzké úseky i v naprosto nevhodných botách, ale člověk se musí vyvarovat ostrým změnám směru a prudkému zastavování. Potom si ale zbytečně kazíme zážitek z běhu a ještě riskujeme úraz, když naše pozornost poleví a my přehlédneme zrádné místo.

Ani na suchém podkladu není běhání v mrazu stejné jako v létě. Čím nižší je teplota, tím horší jsou tlumicí schopnosti všech konstrukčních prvků naší boty. I ta nejtlumivější bota se v minus dvacet stupních mění v cihlu. Bohužel stejně ztvrdne i jindy příjemná lesní cesta. V daných podmínkách jsou v mírné výhodě vyznavači minimalismu a běžci, kteří došlapují přes špičku.

Při běhu přes patu dostává naše noha zabrat daleko víc než v létě. Když k tomu ještě připočteme nedostatečně prohřáté svaly, můžeme velmi snadno přijít k úrazu. Běh ve vysokých mrazech proto není vhodnou příležitostí ani k překonávání dálkových rekordů a ani k rychlostnímu tréninku. Vždyť vůbec není špatné, když v podobných podmínkách běháme jen na pohodu a pro dobrý pocit. Však ona se nám pro pár vynechaných tvrdých tréninků kondice nevypaří.

Pokud napadne čerstvý sníh, stojí za to vyběhnout do něj co nejdříve, dokud je ještě sypký a neuválcovaly nám jej desítky bot běžců, kteří vyrazili dřív než my. Pěticentimetrová vrstva čerstvého prašanu je skvělá, v deseti centimetrech už bude běh poměrně namáhavý a napadne-li patnáct a více, už bude velmi obtížné udržet souvislý pohyb, který by se ještě dal nazvat během. Pořádný hluboký vzorek dá našemu pohybu ve sněhu potřebnou jistotu a navíc, až se vrátíme domů, zjistíme, že nám sníh naše boty dokonale vyčistil.

Až se sypká bílá hmota změní v uklouzanou šedivou vrstvu, nezachrání nás ani sebelepší vzorek. Běháme-li v podobných extrémních podmínkách často, měli bychom uvažovat, zda se nám nevyplatí pořídit si tretry nebo speciální zimní běžecké boty s hřeby. Jestliže se nám zdá zbytečná investice do dalších bot, které v mírnější sezóně vytáhneme třeba jen dvakrát nebo třikrát, existuje levnější řešení.

Nesmeky, speciální návleky s kovovými hřeby, nám dodají jistotu i na hladké ledové ploše. Měli bychom ale mít na paměti, že nejsou pevně spojeny s podrážkou. Když běžíme rovnoměrně bez prudkých změn směru, je vše v pořádku. Když ale ztratíme ostražitost a začneme si myslet, že nás vytáhnou z jakékoli šlamastyky, může se nesmek z boty uvolnit a my skončíme v kotrmelcích.

I když budeme sebeopatrnější ve výběru trasy a obutí, riziko pádu je v zimě mnohonásobně vyšší než po zbytek roku. Čas od času se nějakému karambolu nevyhne žádný běžec. Ale přesto by bylo škoda zimní běžeckou sezónu vynechat.

Běžecká zima přináší úplně nové, jindy nepoznané zážitky. Jaké? Na to si už musíte přijít sami. Vyběhněte a uvidíte. Nepřijdete-li zimnímu běhání na chuť, ani tehdy nic není ztracené. Při běhání nám čas rychleji uteče a my se dříve dočkáme jara.

Autorem článku je Miroslav Kratochvíl, běžecký nadšenec, který bloguje na Než to zapomenu.