Český atletický svaz pozval první běžce do Zlatého klubu českých vytrvalců. Zatímco výkony oceněných vytrvalkyň si vesměs všichni pamatujeme, u mužů se ocenění dočkali i běžci, jejichž výkony jsou již staré desítky let, ale stále drží přední místa v tabulkách…

Prvním oceněným byl Róbert Štefko. Běžec, který ještě nedávno sbíral české tituly na dlouhých tratích se samozřejmou pravidelností, se nyní věnuje trenérské činnosti a dle svých slov je rád, že se může někomu věnovat. Dříve běhal za Slovensko, právě z těch dob má čas na maraton 2:09:53 a čtvrté místo na Mistrovství Evropy. I v českém dresu AK Kroměříž se mu ale dařilo.

Dnes je mu čtyřiačtyřicet a o veteránských mistrovstvích zatím nepřemýšlí. „Nemyslím si, že by mi chyběly výsledky, spíše chci zažívat tu atmosféru. Časem k tomu možná dospěji,“ říká dnes Róbert na otázku svého návratu do treter.

„Desítka“ pod 28 v českém podání

Jan Pešava je třináctinásobný mistr ČR a jako první Čech zaběhl desítku pod 28 minut. Na memoriálu Josefa Odložila kdysi v rychlém závodě zaběhl čas 27:47,97. To je dodnes český rekord. Historické prvenství drží i na „trojce“ a v půlmaratonu. Běhal i stýpl a také na této trati by dnes mohl ČR reprezentovat.

„Já si osobně nejvíce cením Košického půlmaratonu 1997, kde jsem byl šestnáctý s časem 1:01:31,“ říká dnes s odstupem. I on již zažil závody proti africkým běžcům. „Mám radši závody, kde proti sobě závodí Evropané. Je to pro mě nezajímavé a radši se na to ani nedívám,“ říká k evropskému závodění rychlých Afričanů.

Stanislav Hoffman, kamarádem Štěpánem Škorpilem označený za doyena, začínal jako sportovní gymnasta. Pak se ale vrhl na atletiku a při patnáctistovce na Slavii zaběhl v závodě tři proti třem s Francií čas 3:39.1. Po atletické kariéře se staral o kondici pilotů ve Kbelích, ale po úrazu ramene musel s prací skončit. Situaci však bere s nadhledem.

Jiří Sýkora je stále (už 32 let) český rekordman na pět kilometrů, v moskevském finále zaběhl čas 13:24.99. Také byl devátý na olympiádě a to bylo od dob Zátopka nejlepší umístění. Jiří začínal jako orientační běžec a k této disciplíně se později opět vrátil. „Běhám pravidelně, ne tak moc, běhám orientační závody, ale teď jsem se přihlásil na Pražský maraton na příští rok,“ prozradil závodník, který se věnuje přípravě dětí, s Opavou jezdí na Evropský pohár a část dovolené padne i na mapování v orientačním běhu.

Tehdy, když Češi poráželi Afričany…

Ivan Uvizl dostal od moderátora hned na začátku otázku, zda se často potýká s tím, že by ve výsledcích byl psán jako Uvízl. „Běž se podívat na cedulku, kterou tady mám na stole,“ zněla odpověď a publikum se rozesmálo. To ale byla snad jediná chybka, které se organizátoři při přípravě dopustili.

Ivan má ve sbírce bronz z halového mistrovství světa 1985, zaběhl i několik československých rekordů na 20 km nebo v hodinovce. „Vzpomínám rád na pětadvacítku v Berlíně, kde nás běželo patnáct tisíc. Vyhrál jsem před černochama, běžel jsem asi 1:15:20. Ale na začátku devadesátých let jsem porážel černochy v Německu nebo v Holandsku docela často. Ono jich tehdy nebylo tolik, jejich manažeři je přivezli, nechali je tu čtyři závody, vzali jim všechny peníze a zase je poslali zpátky. Dostali víza jen na měsíc, tak závodili téměř denně a za tři týdny, když už byli hotoví, se dali porážet,“ řekl skromně závodník.

Pavel Klimeš, který byl rovněž oceněn, byl dlouhá léta k nerozeznání od svého bratra Petra. Nyní má ale Pavel knírek a tím je lze odlišit. Za minulého režimu oba bratři emigrovali a v zahraničí byli využívání pro rozbíhání tempových závodů. Dnes ale Pavel nepovažuje tehdejší rozhodnutí za správné. Dodnes tento vytrvalec původem se Slovenska běhá, občas si zaběhne závod. V poslední době se ale zranil a tak přibral pět kilo, jak na něj prozradil jeho bratr.

Hned po bratrovi převzal žezlo i Petr Klimeš, manžel běžkyně Jany Klimešové. Kdo z bratrů byl rychlejší? Těžko říct. Je to totiž nerozhodně: Petr byl rychlejší na pětce (13:25.13 proti 13:25.90) a na desítce (28:14 a 28:23), Pavel na trojce (7:50 oproti 7:52) a v maratonu (2:12:59 a 2:13:27) a v půlmaratonu mají stejné osobní rekordy 1:02:22. „Je to v genech, a když trénujeme současně, stejné dávky, tak je ta výkonnost zhruba stejná,“ říká Petr.

Běhá Petr s manželkou Janou, která má rovněž několik titulů? „No, raději sám, s Janou je to trošku o nervy. Máme různé názory na tréninkové metody, a když běžíme spolu, musí s námi víc běžců,“ pobavil Petr přítomné v sále.

Maraton za 2:18 a za týden stýpl pod 9

Miroslav Krsek začal s fotbalem, pak byl házenkář, gymnasta a hokejista. V běhu si pamětníci pamatují jeho styl, kdy nepříliš zvedal kolena podobně jako Francouz Mimoun. Miroslav běhal skvěle stýpl (8:49) a maraton (2:14:57). „Já třeba běžel maraton za 2:18 a za týden stýpla za 8:54,“ vzpomíná atlet. Při vzpomínce, jak ho novináři vytofili, když coby rekordman opravoval v práci kombajn, se jen usmívá.

Příští rok bude asi králů méně, dodatečně budou oceněni běžci, kteří se letos nemohli zúčastnit a omluvili se. Plánuje se ocenění i pro stříbrné a bronzové závodníky. „Když už se vyhlašovalo, mohl být vyhlášen i Tesi, zasloužil by si to. Není mezi námi, ale ty časy, které byly vypsány, má zaběhnuté,“ vzpomněl Ivan Uvizl na Lubomíra Tesáčka, který tragicky zemřel loni v Praze, když jej srazila tramvaj.

Třeba bude v dalších letech to tohoto klubu zařazen, stejně jako jiní skvělí běžci české historie jako Emil Zátopek, Josef Odložil a další, kteří již mezi námi nejsou, ale jejich výkony jsou nesmazatelně zapsány v historii českého vytrvalostního běhu. Spíše se již spekuluje, jaké limity budou stanoveny pro Stříbrný a Bronzový klub českých vytrvalců, ale jisté je, že se ocenění dočkají i další výrazné osobnosti české běžecké historie.

Ráno jsme vydali článek, kde jsme psali o oceněných ženách.


Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.