Je nádherný den. Venku je sice zima, ale sluníčko, žádný větřík, pod nohama křupe sníh, žádný shon, pohoda, podmínky, které lákají k běhu. Někteří z nás mají pro tento rok jasno, někdo z nás nic neřeší a jen běhá, někteří se rozhodují, jaké cíle si určí v těchto dnech.

Podělím se s vámi o několik rad, které mi kdysi dal můj trenér. Možná některým z nás pomohou – je škoda zbytečně dělat chyby.

  1. Snít je důležité. Každý máme nějaký sen. Třeba jen pravidelně běhat. Začátečník, pokročilý, desítka pod 60min, desítka pod 40min., maraton za rok, maraton za 6:00h, maraton pod tři atd. Takže – mějme svůj sen.
  1. Pak si sedněme a od důležitého dne, kdy si chceme svůj sen splnit, si odpočítejme tempa, alespoň v trvání osmi týdnů. Takže co osm týdnů snižujme rychlost až ke dni, kdy sedíme a plánujeme. Když zjistíme, že nám zbývá čas, můžeme rychlostní pásma osmi týdnů prodloužit například na dvanáct. Lépe je zažijeme a budeme mít jistější základ, který dává větší šance. Když se ale dopočítáme k tomu, že nám čas chybí, svůj sen přehodnoťme a buď snižme laťku, tzn. dosaďme si nižší výkon, nebo celý cíl posuňme alespoň o počet týdnů, které nám chybějí – buďme realisté.
  1. Když víme, čeho si přejeme dosáhnout a máme už i představu, jak se k tomu dopracovávat, pak je dobré si ještě jednou probrat, co jsme si stanovili a v klidu s rozumem svůj sen postavit do reality, že nežijeme jen během a když o kousek ubereme ze svých nároků, bude velká šance, že nás běh nepřestane bavit, že na trénink půjdeme s tím, že budeme vědět, že je možná před námi těžší výběh/trénink, ale je reálný. Ze svých plánů se nám bude lépe odkrajovat, a protože jsme si nestanovili cíl extrémní a s přehledem víme, jak na to, nějaký menší výpadek nás neotráví, neodradí a zase v pohodě najedeme do plánů.
  1. Když své představy a plány z velké části správně proběháme, i ve dnech, kdy se nám moc nechtělo, začneme se postupně těšit na závod. Každý trénink se počítá a zvedá nám sebevědomí. Není třeba příliš myslet na závod, který se postupně přibližuje. Mírná nervozita posledních dnů do startu stačí. Zdravé očekávání a chvilky, kdy se přistihujeme, že se nám trošku zatajuje dech nebo zvýší tep, když se zamyslíme co bude, je nejen příjemné, ale nenásilně nás chystá do stavu, kdy chceme běžet a chceme se překonávat.
  1. V takových chvílích se na závod začínáme dívat jako na chvíli, kdy se setkáme s kamarády, známými, pobavíme se a přitom se během nezničíme, protože jsme se na něj rozumně připravovali. Víme, že doběhneme. Že si můžeme dovolit zkusit běžet tak, jak jsme si na začátku vysnili a na konci si můžeme říct, že jsme spokojeni, zvládli jsme to, nebo jsme se zlepšili, případně že jsme zaostali jen kousek. Pár minut neznamená, že jsme cíl nesplnili, znamená to, že máme stabilní výkonnost. A tím i dobrý pocit.

Autorkou článku je Alena Peterková, několikanásobná mistryně ČR na tratích od 5 000 m až po maraton. Je také držitelkou rekordů ČR na 10.000m, v půlmaratonu a maratonu.