V prvním ročníku Rašnerova čtvrtmaratonu vyhráli s převahou a naprosto zaslouženě Jakub Halama z KVS Šumperk a Pavlína Jedenástíková z TJ Sokol Mrsklesy.

9. závod Středomoravského běžeckého poháru a zároveň i první ročník Rašnerova čtvrtmaratonu v Náměšti na Hané uspořádal Tomáš Rašner jako oslavu svých narozenin. S pomocí Karla Pikala a SK RELAX Olomouc se jim vše tradičně podařilo.

Areál KVS Náměšť na Hané přivítal na startu v pátek v 17 hodin starou dobrou partu běžců z blízkého i vzdáleného okolí, kteří tímto závodem zahájili běžecký víkend.

Nová obrátková trasa s převýšením asi 100 metrů vedla převážně po silnici a vytrvalci s ní byli spokojeni, stejně jako se změnou počasí posledních dnů. Omračující vedra totiž po lijácích vystřídalo proudění chladnějšího vzduchu a hned se všem běželo o poznání lépe. Přesto je čekala na velmi hezké trati zajímavá překvapení. Nejdříve po známém přechodu přes úzkou lávku nad řekou vystoupali ke zdejšímu zámku a potom po cyklistické stezce neustále šplhali nahoru.

Souvisle téměř tři kilometry a bylo to cítit, jak mi potvrdila řada překvapených borců. Stejně tak byla pro ně zajímavá otočka na obrátce kolem cyklistického rozcestníku. Tam opravdu nebylo kam se pustit jinam, neboť plot za touto značkou byl hodně pevný a prorazit ho fakt nešlo. Někteří běžci se raději z obavy, aby se nechytli do sítě, jako zajíci při odchytu, otočili i o pár metrů dříve. Jistota je jistota, že?

Závod se sice odehrával v režii vytrvalce Jakuba Halamy, ale za ním už byl soubojem atletů a triatlonistů, kteří měli opět navrch, protože druhý doběhl Jan Barabáš z Triatlon Clubu Olomouc a třetí Martin Kňáva z LOS RAPIDOS, oba, jak je vidno už z názvu klubů, jsou kovaní a třemi disciplínami tvrzení borci, pro něž je voda, kolo a běh jeden živel.

„Náš běžecký pohár v Šumperku má teď přestávku, tak nejblíže pro nás byl závod v Náměšti. Proto nebylo o čem mluvit, sedli jsme do auta a přijeli to sem vyzkoušet,“ tvrdil mi po závodě skromně jeho vítěz Jakub Halama. „A určitě jsme chybu neudělali, hezká trať, skvělá parta, pohodová atmosféra, co víc si na páteční podvečer přát,“ dodal ještě v zápětí, když uviděl, co všechno bylo připravené pro běžce na slavný den Tomáše Rašnera. A že tam toho bylo. O tom není sporu.

Jan Barabáš přijel na kole v rámci tréninku a také si závod pochvaloval: „Všechno bylo dobré, držel jsem si druhé místo, ale z kopce to přece jen moc neumím, tak jsem se ani o nic víc nesnažil. Ale jinak, jako ostatně všechny závody tady kolem Karla Pikala, jsou jeho akce perfektní zábavou a sešlostí výborných kluků, tak se sem vždycky rád přijedu pobavit a zároveň i kvalitně potrénovat.“

To mi potvrdil i třetí muž dnešního závodu, Martin Kňáva: „Pobavil jsem se, zazávodil si, i když jsem začal opatrně a pak to teprve postupně rozjížděl, ale výsledek dobrý, večer skvělý, tak co víc si přát.“

Jen Pavlína Jedenástíková nebyla dnes spokojená, přestože vyhrála mezi ženami: „Mám problém s kolenem a z kopce mi to moc nesvědčí, tak jsem musela hodně moc opatrně. Nedá se nic dělat, čeká mě operace a termín se už blíží. Pak to snad již bude dobré a užiju si lépe nejen atmosféru, ale i samotný závod.“

A víc asi není co dodat. Jen to, že kdo nepřijel, může zcela jistě litovat. Protože špekáčky nad ohněm praskaly o sto šest, vůně z nich se linula do okolních zahrad, až psi vyli hlady, ze zákusků na stolech jen oči přecházely, z pohledu na červené třešně se sliny sbíhaly a pivo teklo určitě až do rána…


Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.