Tréninkový deník si vede spousta běžců, od vrcholových až po ty rekreační. Co si zapisují je rozdílné a stejně rozdílné jsou i způsoby evidence. K čemu takové záznamy vlastně jsou a jaké jsou možnosti zapisování?
Snad každý, kdo běhá trochu pravidelněji, si občas alespoň v duchu říká, kolik asi za minulý týden naběhal, jaký byl jeho nejlepší čas všech dob na tréninkové trase a po čase přemýšlí, jak je to dávno, co ho při tréninku zastihla sněhová vánice. Kdo si vede tréninkový deník, má přehled vždy po ruce. Jak říká jeden z našich čtenářů, Anry Lukáč: „Přehled je potřeba, néasi…“
Ještě několik let zpátky byla prakticky jedinou možností, jak si vést tréninkový deník, papír a propiska, ty pečlivější si mohli vše zapisovat třeba na psacím stroji. S rozvojem počítačů do všech oblastí lidského života se ale výpočetní technika dostala i do tréninku běžců.
Textový editor nabízí nepřeberné množství stylů, tabulky pak zase umožňují provádět s čísly různé početní úkony a navíc vše lze zpětně upravovat. To bylo v případě papíru a propisky jen obtížně řešitelné. Na druhou stranu jsou data zaznamenaná pouze kdesi na pevném disku počítače daleko více náchylná ke ztrátě. Určitě proto není od věci zálohovat a jednou za čas si záznamy vytisknout.
Co si psát?
To je individuální. Nezbytné jsou čas, délka trasy, kdo má sporttester, píše si i tep. Kdo rozlišuje tréninky vytrvalosti, tempa nebo rychlosti, zapisuje si mnohdy i tyto údaje a kolonka pro poznámky zaznamenává, jaký ten který běh byl. Důležité je poznamenat si, jak se běžec při tréninku cítil a pokud se začnou množit negativní smajlíky, je třeba na situaci nějak reagovat. V tomto případě tréninkový deník pomáhá proti tomu, aby se vám běh znechutil.
Spousta běžců si píše i v jakých botách trénink absolvovala a díky tomu potom mají přehled, jak dlouho ještě mohou v botách bez obav běhat. Říká se, že by se boty měly měnit po 800 až 1000 km, ale třeba běhající lékař, maratonec Jiří Walenfells, v jednom páru zvládá i několikanásobně více. Někteří běžci si po vyřazení bot zpětně spočítají, na kolik je vyšel jeden kilometr v nich podle rovnice cena / kilometry. A někdy zjistí, že levné boty až tak levné vlastně nebyly…
Běžci si také pečlivě evidují den za dnem naběhané kilometry, dělají týdenní, měsíční a roční součty a kromě toho mohou srovnávat jednotlivé měsíce mezi sebou a sledovat tak růst výkonnosti. Stejně tak lze zapisovat si i kilometry najeté na kole, na běžkách nebo naplavané kilometry.
Stará škola: Papír a propiska
Ve způsobu evidence se ale běžci rozcházejí – ti ze „staré školy“ nedají dopustit na papír a tužku, zejména mladší generace pak dává přednost počítači. V papírové formě si jej už 45 let píše Oldřich Dvořák, který občas zkusí i nějaký on-line deník, ale nevydrží jej vést dlouho. V anketě na facebooku nám 22 čtenářů odpovědělo, že si vede deník v elektronické formě, 9 v papírové a dalších pět si oblíbilo deník přímo na webu BezvaBĚH.
„Znám sportovce, kteří si sportovní aktivity zapisují stále do deníku a vyhovuje jim to. Myslím, že v takovém případě není potřeba zvyk měnit. Elektronická evidence ale ve většině případů papír v budoucnosti nahradí,“ myslí si Ivo Steiner zastupující značku Garmin a dodává: „Všestrannost, jednoduchost ovládání a vyhledávání, záloha dat nebo možnost sdílení patří mezi jasné argumenty pro nahrazení papíru elektronickým záznamem.“
Počítač toho umí víc
Jedno je ale jisté: Díky sporttesterům, internetu a různým aplikacím je na počítači daleko více možností, jak data vyhodnocovat. A třeba porovnávat se s kamarádem na druhé straně planety. Elektronickou evidenci umožňuje třeba i Garmin. Ivo Steiner pro BezvaBĚH říká, že při využití GPS je možné vyhodnocení a zobrazení každé vteřiny tréninku. Kromě kilometrů a tepu se ukládá i trasa, kudy sportovec běžel. Výhodou je možnost sdílení, jako nevýhody Steiner vidí nutnost základní znalosti práce s počítačem a u některých deníků i přístup na internet.
Internetovou aplikaci nabízí také konkurence, Polar. „Pokud máte třeba kondičního trenéra, může se kdykoli podívat na vaše tréninkové výsledky, ať jste kdekoli. Umožňuje jednoduché plánování tréninku, nastavení sporttesteru z počítače,“ vypočítává David Svoboda výhody evidování tréninku na internetu. Výhodou je vedle přehlednosti i fakt, že program automaticky sčítá celková data jako naběhané kilometry nebo spálené kalorie. Kompatibilní s počítačem je asi osmdesát procent z nabízených sporttesterů.
Nike a Adidas bojují ze všech sil
V oblasti evidence tréninků se angažují i rivalové Nike a Adidas. Čip umístěný v podrážce boty nese název Nike+ nebo miCoach a umožňuje jednodušší a zároveň účinnější trénink zejména pro běžce, kteří běhají sami. Technologie Nike+ byla spolu s umístěním čipu do boty představena v roce 2006, tehdy fungovala v kombinaci s iPodem.
„Technologie Nike+ umožnila běžeckým botám komunikovat s iPodem nano a při běhu okamžitě předávat údaje o výkonu na displej a také do sluchátek. Běžec tak měl přesné informace o tom, jakou rychlostí právě běží, kolik má naběhaných kilometrů, za jaký čas a kolik spálil kalorií,“ popisuje Lucie Grošaftová z Nike.
Zároveň je dnes vedle iPodu k dispozici náramek Nike Sportband nebo stačí aplikace do smartphone. Na webové platformě Nike+ vznikl od té doby největší běžecký klub na světě. „Jedná se o celosvětové běžecké společenství, kde má každý člen Nike+ svůj profil a běžecký deník, může sledovat své pokroky a komunikovat s ostatními členy po celém světě a porovnávat se s nimi,“ říká Lucie Grošaftová a dodává, že Nike+ také motivuje k neustálému zlepšování. To tužka a papír věru neumí.
Také aplikace miCoach od Adidasu nahrazuje funkci osobního trenéra a při běhu na běžce dle tepové frekvence a vybraného tréninkového plánu mluví. Tím zabraňuje přetrénování nebo naopak nízkému zatížení. Kromě toho měří tepovou frekvenci, tempo a uběhnutou vzdálenost pomocí GPS v mobilu (je dostupná pro Android, iPhone a BlackBerry).
Bohužel zatím chybí plná česká lokalizace. Nevýhodou také může být, že k plné funkčnosti je potřeba mít také miCoach Monitor srdeční frekvence a miCoach Connect pro iPhone/iPad touch. „Světoví atleti využívají miCoach primárně pro osobní tréninky,“ říká za Adidas Petra Vondráčková a dodává, že aplikace miCoach dokáže plně nahradit tréninkový deník. Všechna data z tréninku jsou k dispozici na webu miCoach, kde kromě analýzy uběhnutých kilometrů běžec nalezne údaje o tepové frekvenci a tempu v jakékoliv části tréninku.
Zkuste to s BezvaBĚHem!
A konečně tréninkový deník je možné si vést zdarma i na BezvaBĚHu. Že už je těch možností nějak moc? Třeba Ondřej Fejfar z české elity si to nemyslí. Sám si zapisuje délku aktivity, počet kilometrů a podrobný popis tréninku včetně popisu, kde byl běhat. „To je vše, ale už mi to nestačí,“ naznačil Ondra pro BezvaBĚH.
Kromě běhu zvládá také studium ČVUT a nedávno v rámci školního projektu sbíral data týkající se evidence tréninku od začínajících běžců. Na otázku, zda chce vytvořit novou koncepci, se jen usmívá a přiznává, že mu žádný ze současných deníku nevyhovuje a proto chce zjistit, zda by to nešlo udělat lépe.
Tréninkový deník začátečníka
Tréninkový deník pokročilého běžce
Tréninkový deník ambiciózního běžce
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.