Proti minulému týdnu, kdy byla trasa Běhu na Posluchov pod ledem, připadlo na Svatém Kopečku u Olomouce pár centimetrů sněhu a podklad trasy závodu Radíkovské patnáctky se dost podstatně změnil. Navíc průběžně tálo, takže se terén, který byl ovšem místy projetý auty nebo prošlápnutý lyžaři, postupně měnil. Přesto opět rozhodlo obutí a v něm jednoznačně zvítězily tretry, či boty na orientační běh s hřeby.
Petře Kamínkové /AK Olomouc – 32:28/, suverénní vítězce závodu žen, bylo ovšem jedno, v čem poběží, neboť stejně neměla soupeřky. Proto si závod klidně odklusala, alespoň vizuálně, v tréninkovém tempu jen v krosovkách. Zato druhá žena v pořadí, Karolína Bořánková /SKI OB Šternberk – 34:59/, jako pravověrná orienťačka nazula své hřebové speciály a rozhodně na nich vydělala. Třetí doběhla mezi ženami Jana Matějíková /TJ Liga stovkařů Olomouc – 36:32/, která ovšem po nedávném zranění raději tretry obout nechtěla. Závod zvládla též jako její velký vzor, kterému dělá tréninkovou sparing-partnerku, Petra Kamínková, jen v krosových maratónkách.
Zato muži již na startu rachotili hřeby svých treter na kousku asfaltové cesty, který zrovna v tomto místě prokukoval ze sněhu, a bylo jasné, že kdo je nemá, je bez šancí.
David Pelíšek /SCOTT MADER SPORT – 55:08/, absolutní vítěz dne, potvrdil návrat do své původní formy po zranění a nedal svým kolegům šanci. Již do druhého kola totiž vbíhal s dostatečným náskokem, který postupně jen navyšoval. Vždyť také dokázal běžet druhou polovinu závodu o minutu rychleji než první a to je co říct na takovém terénu. Inu, tretry pomohly. Ostatně i druhý Ondřej Horák /Fortex SKI Moravský Beroun – 57:24/ potvrdil, že bez nich by to nešlo a třetí v pořadí mužů, Roman Kovář /též Fortex SKI Moravský Beroun – 57:45/, na nich také neprodělal.
Nakonec i čtvrtý z mužů a nejlepší veterán nad 40 let Jaroslav Martínek /TRISK Olomouc – 59:41/, jak mi sám potvrdil, by si bez treter takhle rychle s trasou neporadil. Přesto stihl i v nich cestou dvakrát havarovat, takže si sami můžete udělat názorný obrázek o tom, jak to asi dnes v Radíkově vypadalo. Jen tak mimochodem, pouze tihle čtyři muži se dnes dostali na zdejší trati pod šedesát minut. Ovšem v tretrách běžela řada dalších. Chlapi se to už začínají učit.
Sníh a pod ním led
11. ročník Radíkovské patnáctky, memoriál Ing. Ivana Cahela, uspořádala firma IRICO Olomouc. Závod se běžel již jako pátý v pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Start velmi náročného krosu po lesních cestách v okolí Svatého Kopečku u Olomouce byl tradičně u Chaty pod věží v Radíkově a trasu navíc dost ztížil nový sníh, který se nasypal v posledních dnech na ledový podklad, jenž tu je po celou letošní zimu. Muži absolvovali dva okruhy podle garminu některých borců v délce přibližně 7,5 km, tedy 15 km, a ženy pak odběhly jen jedno kolo a i tak toho měly některé běžkyně opravdu dost.
Už aby přišlo jaro. Máme toho sněhu všichni dost
Tak přesně tohle zaznělo snad ze všech úst účastníků Radíkovské patnáctky. A že jich nebylo málo i přes to, co všechny čekalo, překvapilo téměř každého, pořadatele nevyjímaje. Celkem 95 borců a borkyň se pustilo po výstřelu odvážně do boje s terénem, sebou samým i se soupeři. Zvládli to nakonec všichni včetně rozhodčích.
Petra Kamínková se svým typickým úsměvem pak po závodě prohlásila do diskutujícího fóra směrem k tretrám: „Já tady trénuji celou zimu a jsem na sníh zvyklá, takže mi to vůbec nevadilo. Krosovky mi dokonale stačily. Klouzalo to jen trochu v posledním kopci. Ale běžela jsem naplno, takže žádný klus to nebyl. Teď si musím přece jen trošku před Rohálovskou desítkou odpočinout, abych mohla i tam podat slušný výkon.“
„Já jsem na takových závodech opravdu jen výjimečně,“ přiznala se mi Karolína Bořánková a pokračovala: „My máme v orientačním běhu velmi našlapanou sezónu, tak mi moc volna na normální běžecké akce nezbývá. Taky jsem dnes se sebou nebyla moc spokojená. Nepodařilo se udržet ten správný běžecký rytmus.“
„Místy to dost klouzalo,“ potvrdila mi Jana Matějíková, „ale dalo se to zvládnout a hlavně jsem nespadla, takže to bylo nakonec dobré.“ „Já musím vyrazit na závody už častěji,“ konstatoval v rozhovoru David Pelíšek. „Trénovat sám je dost složité a já se potřebuji přece jen trochu víc hecnout. Hlavně potom běžím sice tréninkově, ale mnohem kvalitněji, než bych to zvládl odtrénovat sám. A dnes jsem si navíc diktoval tempo podle potřeby, takže to byl ideální trénink.“
„David nám hned v závěru prvního kola naprosto lehce utekl,“ usmíval se pořád skvěle naladěný Ondra Horák, na kterého musím prozradit, že očekává zanedlouho narození svého potomka (doufám, že za to nedostanu vynadáno). „Já si potom hlídal jen druhé místo. A protože se běží do cíle do kopce, využil jsem toho, nasadil tam k nástupu, který rozhodl.“
„Jsem po noční šichtě,“ poněkud unaveně hodnotil svůj výkon Roman Kovář a dodal: „Určitě se to podepsalo na mém výkonu, ale takový terén není pro moji výšku zrovna ideální, tak jsem nakonec s umístěním docela spokojený.“
A co k trati říkali borci z KVS Náměšť na Hané Tomáš Rašner a Libor Teplíček? „Klouzalo to hrozně a myslím, že jsme si tu dnes zaběhli své nejhorší výkony. A klidně to můžeš napsat, ať všichni vidí, jak to cítíme my ze závěru startovního pole, protože se pokaždé zmiňuješ jen o tom, co řeknou ti nejlepší, tak nám můžeš dát taky trochu prostoru,“ dodali žertem ještě závěrem.
A já musím přiznat, že to velmi rád činím, protože právě bez všech těch bezejmenných borců by zdejší běžecké závody ztratily hodně ze své kamarádské podstaty, dobré nálady a radosti z pohybu.
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
