Již cesta do Prusinovic byla místy doslova pekelná a v obci pak počasí překonalo všechny nejhorší představy. Neskutečná fujavice s přívaly sněhu vytvořila na trati závodu vysoké závěje a pro většinu z 324 borců, kteří se dostali do cíle, to byl neuvěřitelný test morálních vlastností a osobní odolnosti.
Místy se dalo prodírat jen úzkou prošlapanou stezkou, kterou vytvořili běžci z čela závodu a nezřídka se i těm za nimi stalo, že když někdo šlápl trošku vedle, okamžitě skončil pádem do hlubokého sněhu.
Do toho vítr, který snad slétl odněkud z horských masívů a ostré sněhové vločky, jež hnal sebou, bodaly do očí tak, že se nebylo možné ani podívat pořádně před sebe na cestu, aniž by to skončilo karambolem. Prostě bílé peklo.
Tohle všechno nejlépe zvládl polský vytrvalec v barvách JM DEMOLEX Bardějov Jakub Burghardt, který novou trať v těchto obrovsky náročných podmínkách zvládl v neuvěřitelném čase 44:07.
Překvapivě druhý doběhl Onřej Fejfar /AK Kroměříž – 44:41/, který si se závějemi poradil přece jen lépe než jeho oddílový kolega Jan Kreisinger /45:27/, jemuž takový terén viditelně neseděl.
Výborně se uvedl i olomoucký běžecký talent David Pelíšek /SCOTT MADER Sport – 45:56/, který čtvrtým místem překonal své historicky nejlepší umístění v Prusinovicích, porazil i pátého Dana Orálka /Moravská Slávia Brno – 45:58/ a šestého Václava Bitalu /AK EZ Kopřivnice – 46:06/.
Mezi ženami potvrdila pozici nové moravské jedničky Petra Pastorová /MK SEITL Ostrava – 51:13/, která se sněhem prodírala jako dobře namazaná sněhová fréza. Ostatně 24. místo absolutně v celém startovním poli je toho bezesporu dostatečně dobrým důkazem.
Petra Kamínková /AK Olomouc – 53:40/ si jen hlídala druhou pozici před skvěle běžící Šárkou Macháčkovou /SK X-AIR Ostrava – 54:57/, která viditelně pookřála, když se zbavila loňských zdravotních potíží.
Bohové byli na dovolené
Jinak to ani nejde nazvat, protože po 19. ročnících, kdy zde vládlo běžecky skvělé počasí, se proti Ondřeji Němcovi spiklo snad všechno. Zřejmě tentokrát příliš ošidil návštěvy bohoslužeb ve zdejším kostele a také schody k němu nebyly asi řádně umetené. Všechno se to sečetlo a výsledek byl daný. Ďáblovo dílo. Ten převzal na chvíli nadvládu nad počasím, aby ukázal všem odvážným borcům, kterých se sešlo na tyto podmínky opravdu dost, zač je toho loket.
20. ročník Rohálovské desítky v Prusinovicích byl tedy v mnoha směrech výjimečný. O podmínkách jsem již psal, navíc musela být připravena objížďce jiná trasa závodu, ovšem v délce 12,3 km, neboť obrátka v Dřevohosticích klasickou 10 km variantu nenabízela.
A také nás bohužel uprostřed sálu, kde probíhala prezentace, poprvé nevítal širokým úsměvem Ivo Domanský s novou termínovkou na stolečku, u kterého vždy pohodlně seděl. (Ale určitě tam s námi byl, cítil jsem to ve všech kostech a nebylo to jen tím peklem na trati).
Přesto se závod konal a Ondra Němec s pomocí BK Holešov, Vesani.cz, OÚ Prusinovice, městysu Dřevohostice, SDH Prusinovice, připravil pro vytrvalce již tradiční běžecký únorový svátek se vší parádou.
Porod byl proti dnešnímu závodu růžovou procházkou
Tak přesně tohle jsem zaslechl od jedné již dospělejší dámy. A jen podotýkám, že má potomky tři. Takže si asi dovedete představit, nebo aspoň ženy, chlapy tentokrát vynechám, jak to dnes v Prusinovicích vypadalo.
Přesto zde byl minimálně jeden z borců, kterému tyto podmínky maximálně vyhovovaly. Absolutní vítěz Jakub Burghardt mi to přes manažera klubu naprosto klidně přiznal: „Běhám teď velké objemy a tohle byly ideální podmínky pro moji současnou formu. Pokud by se běželo po suché silnici, zřejmě by to bylo na mě teď moc rychlé, a asi bych těm nejlepším nestačil.“
„Já jsem sám překvapený, jak mi to dnes šlo,“ usmíval se též viditelně spokojený Ondřej Fejfar. „Opravdu jsem s tím moc nepočítal, ale v závějích jsem si dokázal udržet lepší rytmus a to dnes rozhodlo.“
Honza Kreisinger jen kroutil hlavou a byl takovou sněhovou nadílkou, závějemi i vánicí dost znechucený: „To dnes nebylo o běhu. Já mám v takovém terénu dost velké problémy, protože mému stylu běhu to vůbec nevyhovuje, nedokážu se pořádně odrazit, takže jsem si to dnes pořádně protrpěl.“
Zato David Pelíšek rozdával úsměvy na všechny strany: „Šlo mi to výborně. Je vidět, že jsem všechny poslední závody absolvoval ve sněhu, tak jsem se na to dokázal již adaptovat. A taky jsem tu konečně pořádně zaběhl. Dnes nerozhodovalo obutí, protože přece jen tretry nabyly takovou výhodou, ale spíš to, jak se kdo s tratí dokázal porvat a to se mi tu konečně podařilo.“
Také Petra Pastorová se usmívala jako sluníčko, které jsme už pořádně neviděli několik měsíců: „Ne, že by mi to dnes nějak moc vyhovovalo, dokonce jsem spadla a pořádně si narazila ruku, ale přece jen se mi podařilo probrodit těmi závějemi rychleji než ostatní ženy a proto jsem vyhrála.“
„Tedy v takovém sněhu a vánici jsem ještě nikdy neběžela,“ potvrdila absolutně nezklamaná svým výsledkem Petra Kamínková. „To ani nebyl závod, prostě jsem to nějak odklusala na půl plynu, protože to ani jinak nešlo. Ani jsem nebyla nijak zadýchaná. Mně tyto podmínky vůbec nevyhovují a spíš jsem si dávala pozor, abych se nezranila.“
Také Šárka Macháčková rozdávala úsměvy na všechny strany, které jí zase ozářily obličej jako před rokem, kdy se jí mimořádně dařilo: „Konečně jsem po loňském promaroděném roku v pořádku a musím přiznat, že mě to hodně překvapilo, jak se mi dnes dobře běželo. Dokázala jsem si, že pokud budu zdravá, musí to zase jít a doufám, že už jsem si všechny problémy vybrala na hodně dlouhou dobu dopředu.“
Co dodat?
Každý to dnes asi viděl jinak, ale většina z borců zřejmě asi jako já, neboť za 40 let mého putování po závodech jsem se s ničím takovým nesetkal a doufám, že už nikdy nesetkám.
Případně budu mít konečně rozum a vše už sledovat jen z tribuny, jak to krásně napsal Ivo Domanský, kterému musím přece jen věnovat poslední vzpomínku k jeho oblíbené Rohálovské desítce a zároveň se uctivě poklonit Ondřeji Němcovi a všem obětavým pořadatelům kolem něho, včetně rozhodčích, jak z Univerzity Brno, tak z BK Hodonín, že to všechno zvládli i v těchto šílených podmínkách na jedničku. A to podtrženou.
Výsledky
Foto 602× – Honza Šimůnek – Iscarex
Foto 350× – Otto Seitl
Foto 297× – Lída Polišenská
Foto 36× – Zdeněk Smutný
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.