David Pelíšek /SCOTT MADER Sport/ přijel do Rousínova po druhé, tak mu zdejší nádherná trasa Běhu Drahanskou vrchovinou učarovala, a bez jakýchkoliv problémů obhájil své loňské prvenství.
Trať v délce kolem 15 km s náročným téměř 7 kilometrovým souvislým stoupáním zvládl v čase 55:11. Za sebou nechal o 13 vteřin Jiřího Brychtu /TJ Nové Město na Moravě – 55:24/, ale o třetí místo se strhl souboj, který nakonec vyzněl lépe pro Tomáše Ondráčka /Triexpert Brno – 56:47/.
Ten po dlouhém, skoro tříkilometrovém seběhu z nejvyššího bodu trati dokázal uhájit svůj náskok, který si přece jen vytvořil v závěru stoupání na Kalečník, o pouhé dvě vteřiny před Tomášem Steinerem /VSK UNI Brno – 56:49/, jenž ho po celou cestu z kopce dotahoval, ale přece jen mu kousek chybělo. Možná ještě pár metrů. Kdo ví.
Zato mezi ženami bylo již po pár kilometrech stoupání rozhodnuto, neboť slovenská vytrvalkyně Jitka Hudáková /1:09:57/, která se také doslechla o kráse zdejšího závodu a přijela až z dalekého Trenčína, doslova strojovým tempem uštvala Lenku Jančaříkovou /AAC Brno – 1:11:16/.
Ta sice dlouho bojovala, ale přece jen rozhodly tréninkové maratónské kilometry vítězky, protože je fakt, že na 15 km a ještě v tak náročném terénu je třeba už mít něco naběháno. Třetí pak proběhla cílem loňská vítězka Martina Matulová /1:12:42/, která přijela z Brna a raději vyrazila do lesů Drahanské vrchoviny, než aby závodila na rovině v Modřicích, kde současně s tímto závodem probíhal Brněnský běžecký pohár.
A vzhledem k tomu, že v nedaleké Olomouci se také běžel Běh Michalským výpadem, byla pro pořadatele velmi potěšující účast 110 borců a borkyň na trase Běhu Drahanskou vrchovinou.
Tradice a krásná trať, to je Běh Drahanskou vrchovinou
27. ročník Běhu Drahanskou vrchovinou o cenu starosty Města Rousínova a o cenu Bolka Polívky připravili TJ LRS Vyškov, Město Rousínov, Farma Bolka Polívky.
Ovšem je nutné podotknout, že za tímto závodem stojí hlavně letitá a mravenčí práce Vlastimila Brandýsa a jeho rodiny, jinak by už asi dlouhá léta neexistoval.
Závod je již roky hlavně nádherné otevírání jara v úžasné přírodě, protože tak krásnou trasu v úchvatné krajině Drahanské vrchoviny jinde ani nemůžete absolvovat.
Startuje se sice v Rousínově, ale po proběhnutí přes Vážany se již ve Vítovicích vnoříte do hlubokého lesa a po celou dobu stoupání po lesní cestě až na neskutečné rozcestí Kalečník proti vám zurčí z kopců lesní potůček plný živé vody. A že ho letos po záplavách sněhu bylo slyšet, to si pište. Jen ptáci se nějak nemohli rozezpívat jako obvykle, ještě pořád nevěří, že je jaro na cestě. Asi mají podle předpovědi na příští týden pravdu a zřejmě vědí víc než my s drahými přístroji.
Cestou po trase závodu se můžete občerstvit i v zázračné studánce U dudka v nadmořské výšce 403 metrů kousek pod Kalečníkem, z něhož pak vystoupáte na nejvyšší bod na 550 metrů nad mořem a po lesní asfaltové cestě se pomalu spustíte ke slavné křižovatce Tři javory. Odtud vás už čeká jen samospádem úprk dolů až do Olšan a potom do cíle na Farmu Bolka Polívky. Není krásnějšího závodu na jaře než Běh Drahanskou vrchovinou
Postřehy z trati
„Již loni se mi tu strašně moc líbilo, proto bylo jasné, že se sem musím zase přijet podívat,“ přiznal se mi David Pelíšek. „Je to krásný závod v přírodě a dá se zde dost rychle běžet, což jsem potřeboval k dokončení kvality tohoto tréninkového týdne. Sice jsme běželi až příliš rychle v tom dlouhém stoupání, ale Jirka Brychta netušil, co ho ještě čeká a poněkud to přehnal a pak dost zpomalil. Proto jsem se již před závěrečným stoupáním od něho odpoutal a tak, jak mi to vyhovovalo, si doběhl až do cíle bez nějakého příliš velkého úsilí. Ještě jsem si k tomu mohl i vychutnat zdejší úžasné lesy.“
Přesně to, co říkal David Pelíšek, mi pak vzápětí potvrdil také Jiří Brychta: „Trochu mě zaskočilo, že ten kopec byl tak dlouhý. Jsem zde poprvé a netušil jsem přece jen, co nás čeká na trati, ale i přesto jsem spokojený a velmi překvapený krásou této trati.“
„Letos mi to moc neběhá,“ jen konstatoval Tomáš Ondráček, když jsme spolu probírali dění v průběhu závodu. „Nakonec mi ve stoupání na Kalečník kluci utekli, ale potom jsem viděl, že má Tomáš potíže a podařilo se mi ho dotáhnout a ještě i trochu utéct. No, a z kopce už jsem to potom udržel, ale šli jsme to dolů hodně rychle.“
Tak to viděl i Tom Steiner: „Neudržel jsem se v kopcích a zřejmě to přepískl. Přece jen mám teprve druhý závod od října loňského roku v nohách. V závěru mi kousek chyběl, ale už to bylo zase o hodně lepší než minulý týden, tak se snad už konečně rozběhám. Problémů v letošní přípravě už bylo dost. Doufám, že jsem si je již všechny vybral.“
„Připravuji se na maratón a chtěla bych se dostat na čas někde kolem tří hodin, když to vyjde tak i pod ně, proto jsme hledali trochu delší závod a zajeli se sem až z Trenčína,“ usmívala se spokojeně po závodě sympatická slovenská běžkyně Jitka Hudáková. „Jen jsem netušila, že je tu tak dlouhé stoupání, ale dokázala jsem si udržet svůj běžecký rytmus i do kopce a pak už bylo celkem jednoduché zvládnout stejně i seběh do cíle. Ale musím se přiznat, že se mi to moc líbilo a je to nádherná trať.“
„Já už zde běhám léta, vím, co mě čeká, ale prostě není čas na pořádný trénink. Chodím se jen občas proběhnout, tak bylo jasné, že závěr závodu nemůžu v tak vysokém tempu zvládnout,“ konstatovala Lenka Jančaříková, když jsem jí blahopřál v cíli k výbornému výkonu a druhému místu mezi ženami.
To samé o velmi slabém tréninku tvrdila i Martina Matulová a přitom obě dvě upalovaly, jako by jim za patami hořelo. A pak věř ženským. Byl jsem rád, že jim stačím a ony na mě s tímhle. Že prý neběhají. To mě tedy dorazilo. Kam to sakra letos spěji.
Aspoň vím, že se nemusím honit a jen si tak vychutnávat tratě závodů. A že je při Běhu Drahanskou vrchovinou na co se dívat a pořádně si to užít, to konstatovali snad všichni, co doběhli do cíle.
Přesně jak to řekl i vítěz kategorie na 40 let Tomáš Svoboda ze Všechovic: „Jsem tu poprvé a úplně mě šokovalo, jak je tu nádherně. Určitě se sem budu vracet.“
Myslím, že plně vystihl to, co všichni cítíme při zdejším závodě. Vím to ostatně již od prvního ročníku, který už byl tak dávno a není započítán do ročníků nového závodu po kratší trati, jako i řada následujících zdejších běhů původně přifařených k dálkovému pochodu Drahanskou vrchovinou. To už je ale tak dlouho, kdysi v minulém století, že si pomalu připadám jako dinosaurus. Co se dá dělat, roky běží dál. A jak jsem zaslechl dnes kdesi na trati, je to evoluce. No budiž. Ale nemusel by to být takový sprinterský sešup z kopce jako v poslední době u mě. Ale u ž se těším na další ročník. A i kdybych to měl jít jen pěšky, stejně půjdu :-).
Výsledky muži
Výsledky ženy
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.